Jak jsem přechodil ebolu aneb za hrst diamantů

 

Tenhle můj příspěvek je ve skutečnosti odpověď na reakce některých mých vzácných čtenářů k mým předchozím článkům a taky moje reakce na pár zde publikovaných článků, týkajících se RDC – tedy Kongo Kinshasa. Na jedné straně nejspíš vznikl dojem, že těch 25 roků, co jsem strávil v Africe, jsem šel z dobrodružství do dobrodružství a na straně druhé, ze RDC je země, kde může žít a pracovat pouze šílenec. Posuďte tedy sami:

 

Nastoupil jsem do RDC v červnu 2007 jako ředitel projektu na rekonstrukci zásobování vodou měst Mwene Ditu, Ngandajika, Lodja, Kabinda a Mweka. V dubnu vypukla ve městě Mweka ebola, která byla oficiálně oznámena 21 srpna (!). 11 září byla oblast Mweky uzavřena z důvodů karantény. Do té doby zemřelo v oblasti 140 lidi. Já jsem navštívil Mweku 4. až 8. srpna (to jsem ještě o ebole nevěděl) a zpracoval jsem první zprávu o situaci v zásobovaní vodou. V listopadu stále ještě nebyla zrušena karanténa, a tak jsem doporučil klientovi (Regideso – společnost, provozující asi 50% veškerých vodovodních systémů v RDC) a finanční organizaci (KfW – německá banka pro rozvoj, zastupující německou vládu), aby se program změnil a namísto Mweky se prováděla rekonstrukce vody ve městě Tshimbulu, které je stejné jako Mweka, rovněž v provincii Kasai Occidental, zatím tedy bez eboly. Což bylo akceptováno!
Projekt je zpracováván ve smyslu FIDIC (Federation Internationale des Ingénieurs Conseils) – předpis pro realizaci projektové dokumentace a provádění staveb.
Nedílnou součástí projektové dokumentace je sociologická studie, jejíž závěry jednak slouží jako podklad pro návrh prací na rekonstrukci a jednak garantují legitimitu organizačních a administrativních změn do budoucna, aby realizovaná opatření měla co nejdelší trvání.
Upozorňuji (ještě jednou): jestli si někteří teď myslí, že nezáživný úvod končí, tak se mýlí. Hledáte-li něco dobrodružného, přestaňte číst tenhle článek a zkuste to jinde. Dal se totiž budeme věnovat socio-ekonomické studii, zejména pak statistickým výsledkům průzkumu denního života obyčejných lidí v pěti okresních městech provincii Kasai Oriental a Occidental. Pravda, občas tam bude můj komentář, ale nepůjde tam nikomu o život a tím méně o čest dam a dívek, jako v jiných článcích o Kongu.

 

Především vás chci upozornit, že jsem za svůj život nikdy žádnou sociologickou studii nezpracoval, i když jsem se musel pod řadu z nich podepsat. To tedy znamená, že jsem většinu mé práce v Africe měl vedle sebe nějakého sociologa (o jednom takovém jsem se zmínil v článku „Jak se vozí voda Tuaregům“ – ano, Jocelyne, vrásčitá ale usměvavá Jocelyne). Bohužel, nikdy jsem ani žádnou sociologickou studii v češtině nečetl. Proto prosím všechny odborníky, aby mi prominuli nejspíš mnohdy nesprávnou terminologii, ale teď už se jí česky učit nebudu. Za správnost postupů a závěrů jsem sice zodpovědný já, ale pokud dojde k připomínkám, obracím se na sociologa Dr. Balla, který se svým týmem studii zpracoval.
Studie má 35 stran a vyplněné dotazníky, které sloužily ke zpracování databáze, váží 150 kg. Práce na studii trvaly 6 měsíců. Výsledky jsem se snažil vtěsnat do několika stránek. Normálním písmem je uvedena studie, mé poznámky jsou kurzívou. Některé nadpisy jsou ve francouzštině, ale jsou tak jasné, ze je není třeba překládat (pozn. red. – přeložil jsem je). Usnadnil jsem si proto práci a jen jsem je zkopíroval. Je samozřejmě možné, že jsem se dopustil omylu. Budu rád, když mě na to upozorníte, ale na výsledku to nic nezmění, protože návrh technického řešení je zpracován. Snad by se dal upravit program « Mesures d’accompagnement », který se týká senzibilizace obyvatelstva a poběží současně se stavebními pracemi ještě asi dva roky.

 

Metodologie
Tato sociologická studie je rešerše existující dokumentace doplněná sběrem kvantitativních a kvalitativních dat u populace a analýza shromážděných údajů za účelem získání doporučení pro realizaci aktivit spojených s rehabilitací systému zásobování pitnou vodou. – To je sucha definice, ale tak je to popsáno a je to i pravda.

 

Popis studie
Diagnostická studie socio-ekonomických aspektů

 

Počty obyvatelstva
Poslední sčítání obyvatelstva v Zaire proběhlo v roce 1984. Odhad počtu obyvatelstva ve městech se prováděl tak, že se shromáždily všechny dostupné údaje, eliminovaly se ty, které byly jednoznačně nerealistické, stanovily se cílové skupiny a počty obyvatel se ověřily v terénu.
Tedy naprosto standardní metoda. Nestandardní byly některé údaje. Ve městě Kabinda mi řekla sœur Claire, představená nemocnice, že odhaduje počet obyvatel na 60 tisíc podle záznamů o nemocných. Paní Marceline, šéfka města dosazená centrální vládou, řekla „450 tisíc, a z toho neslevím, mám to tady moc dobře zmapované.“ Vím, proč to řekla.

 

Přibližný odhad počtu obyvatel a jeho růst do roku 2015 a 2020.

Centres	Odhad obyvatelstva v 2007	Výhled 2015	Výhled 2020
Kabinda	63 017	78 645	88 441
Lodja	72 885	90 960	102 258
Mwene Ditu	198 750	248 040	278 846
Tshimbulu	58 983	66 417	74 666
Ngandajika	164 927	205 829	231 393

 

 

Výběr vzorku pro sběr dat
Výběr skupin dle městských čtvrtí byl provedený tak, aby splňoval cíle strategie boje proti chudobě (Lutte Contre la Pauvreté). Počet dotazovaných domácností byl stanoven na předpokladu 10 osob v jedné domácnosti. Na tomto základě byla stanovena velikost vzorku s předpokládaným prahem pravděpodobnosti (la confiance) 95%.
Já tomu moc nerozumím, přesně v tomhle případě musím důvěřovat (faire la confiance) expertovi na 100%. Jenom, když někdo do současného textu o Africe zamontuje slovo «BOJ» (Lutte), ztrácím veškerou důvěru. V Africe se totiž pořád bojuje, ať už skutečně se zbraněmi, nebo obrazně proti kolonialismu, proti analfabetismu, proti AIDS, proti hladu, proti neokolonialismu, proti, proti, proti…. Lidi jsou už unaveni bojem a chtěli by jen tak normálně žít.

 

Strategie
Analýza dokumentu:

Tak to vidíte – dokumentů by bylo dost. Před asi 15 lety jsem měl zpracovat studii na zásobovaní Dar Es Salaamu. Přišel jsem tenkrát k řediteli společnosti pro zásobování vodou, abych mu tu novinu oznámil. «Tak ty mi chceš zpracovat studii. Pojď se mnou, něco ti ukážu». A zavedl mě do obrovské místnosti s regály plnými dokumentů. «Vidíš, to všechno jsou studie. Nenos mi už žádnou další, přines mi vodu!» A vyhnal mě. (Ono to bylo trošku komplikovanější, ale pro ilustraci to stačí).

 

Sběr dat v terénu
Dneska se vám nepodaří otevřít noviny, aniž byste tam nenašli výsledek nějaké ankety. Řada z nich bývá zmanipulována podle přání zadavatelů. Tenhle nešvar jsem si mohl odpustit. Přesto jsem se nevyhnul různým tlakům ze strany místní administrativy, např. při stanovení prahu chudoby (my jsme strašně chudí, zdůrazněte to) i ze strany nevládních organizací (bez nás by místní lide zahynuli, musíte podpořit naši činnost), atd.
Ono je těch problémů se sběrem dat podstatně víc, třeba přehlednost formulářů, jasnost dotazů, ověřování odpovědí, opakování otázek se stejným smyslem, ale rozdílným zněním, prostě takový Rohr Schachtův test, ale radši se zeptejte nějakého sociologa.

 

 

1. Popis měst
To si odpustíme, podívejte se na Google Earth, jména měst znáte.

 

 

 

Centrem pozornosti jsou aspekty spojené s kategorizací domácností, s příjmy a úsporami, se zásobováním vodou z různých zdrojů, s otázkou hygieny a s nemocemi vázanými na nedostatek vody i hygieny, a s vůlí obyvatelstva platit vodné a stočné.

 

 

	Ženy	Muži	Celkem
KABINDA	7,4	92,6	100
MWENE DITU	7,9	92,1	100
NGANDAJIKA	6,7	93,3	100
TSHIMBULU	10,4	89,6	100

 

Těch asi 8% domácností, kde vládne žena, jsou vdovy a opuštěné matky.

 

 

	1	2	3
KABINDA	56,1	25,4	13,8
MWENE DITU	32,6	32,9	21,0
NGANDAJIKA	63,8	22,0	7,5
TSHIMBULU	50,7	32,8	14,1

 

Spíš je to standard, najít v jedné místnosti bez vody a bez proudu desetičlennou rodinu. Aspekt «střecha nad hlavou» mnohdy rozhoduje o podmínkách pracovních (budu pracovat zadarmo, jen když se mám kam schovat).

 

 

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11	12	13	14	15	16	17
KABINDA	2,6	2,1	4,2	6,3	5,3	14,8	10,6	10,6	8,5	8,5	3,7	7,4	4,8	3,2	3,7	2,1	1,6
MWENE DITU	3,4	5,3	9,4	9,3	11,6	12,1	12,5	10	8,3	4,6	4,6	3,7	1,4	1,2	0,9	1,1	0,5
NGANDAJIKA	4,3	6,7	7,1	14,6	9,4	7,1	9,8	11	7,9	8,7	3,9	3,9	2	2	1,2	1,4	0
TSHIMBULU	3,8	3,8	8,6	12,8	9,7	15,9	6,2	11,7	13,8	6,5	2,8	2,1	1	0,7	0,7	0	0

 

Počet členů v domácnosti nemusí nutně vypovídat o počtů členů v rodině. Příbuzenské vztahy nebyly pro projekt rozhodující.

 

	Banco	Banco Amélioré	Bois	Semi Dur	Dur
KABINDA	52,9	21,9	14,4	3,7	7,0
MWENE DITU	40,4	31,3	0	18,4	9,8
NGANDAJIKA	64,9	16,1	10,1	5,6	17,6
TSHIMBULU	39,5	23,0	5,4	14,6	3,2

 

«Banko» je v podstatě uplácaná hlína na klackách se střechou z trávy nebo listí, «dur» znamená vesměs stavby z betonu se střechou z vlnitého plechu.

 

 

	Více než 30m2	10 – 30m2	méně než 10m2
KABINDA	45,7	45,1	9,2
MWENE DITU	31,3	57,8	10,8
NGANDAJIKA	41,2	50,6	8,2
TSHIMBULU	42,2	52,2	5,6

 

Tento údaj se používá ke stanovení možnosti vybudování sociálního zařízení a dává se do poměru k počtu bydlících.

 

 

	ANO	NE	SNEL
KABINDA	2,1	97,9	ANO, neposkytuje
MWENE DITU	13,9	86,1	ANO
NGANDAJIKA	0,4	99,6	NE
TSHIMBULU	2,1	97,9	Ne

 

SNEL je státní společnost na výrobu a dodávku elektrické energie a pokud vůbec je v místě přítomna (Mwene Ditu), dodává proud tak 4 hodiny denně. Samozřejmě to závisí na tom, jestli mají naftu pro generátor.

 

	0-5000	5001-10000	10001-15000	15000-20000	více než 20000
KABINDA	25	15,6	35	5	19,4
MWENE DITU	10,5	9,7	5,5	14,3	10,5
NGANDAJIKA	5,5	30,5	30,5	15,5	18
TSHIMBULU	7,6	9,7	56,9	19,7	6,1

 

Údaje o příjmu jsou uvedeny v FC (franc congolais); 1 americký dolar = 550 konžských franků. Kilo rýže stojí asi 750 FC, jedno pivo rovněž 750 FC (spotřební koš na vyžádání).

 

 

Pitná voda a likvidace odpadů nejsou považovány za priority.

 

 

	Kabinda	Mwene Ditu	Ngandajika	Tshimbulu
20 litrů	10-20 FC	10-20 FC	10 FC	10 FC
40 litrů	25 – 50 FC	25 – 50 FC	25 – 50 FC	25 – 50 FC
200 litrů	100 FC	100 FC	100 FC	100 FC

 

Cena výroby jednoho tisíce litrů pitné vody je asi 900 FC

 

2.2. Hygiena a zdraví
Tady to zkrátím na pouhé dvě tabulky.

 

 

 

	Diarrhée	Fièvre	Grippe	Paludisme	Vers intestinaux
KABINDA	14,2	19	5,1	26,3	9,1
MWENE DITU	9,6	11,8	2,3	22,5	18,6
NGANDAJIKA	5	16,6	3,7	36,7	12,7
TSHIMBULU	7,1	5,4	0,4	37,2	35,4

 

S nemocemi se lidé nesvěřují, není to zvykem. Údaje se získávají z nemocnic

 

 

	Cholera	Diarrhée	Chřipka	Fièvre typhoïde	Paludisme	Vers intestinaux
KABINDA	6,1	22,6	9,1	9,6	15,2	29,6
MWENE DITU	4,8	19,6	2,2	16,7	12	36,6
NGANDAJIKA	0,6	10	0,6	25,6	15	35
TSHIMBULU	0	14	0	2,3	0	80,7

 

V tomhle momentě mi zbývá ještě 20 stránek. Jsou v nich obsazeny Technické aspekty zásobování vodou a likvidace odpadů, a jako poslední kapitola je Nakládání s vodami (management).
Protože se ale jedná o záležitosti, které jsou spojeny s celkovou strukturou vodního hospodářství Konga, bylo dost zbytečné, abych vám to bez znalosti této struktury (která se ostatně má v nejbližší době měnit) tady popisoval. Snad jen pro informaci, návrh vodního zákona má 150 stran, a bez jeho znalostí byste ty moje další údaje viděli jako snůšku čísel.
Víte co? Sedneme si na to, až přijedete do Konga, jo?

 

 

 

V jednom z předchozích článků jsem se nad fotografii tří dětí z Mwene Ditu ptal, jaké je zaměstnání jejich maminky?

 

Dobře se těm dětem podívejte na hlavy, a už to víte – jejich maminka je mlynářka a když k ní děti přijdou, tak je pohladí, jako každá máma, přeci. Jenže jejich maminka má ruce od mouky kasawa (ze které se dělají maniokové placky) a tak mají děti bílé vlasy.

Dnešní otázka bude zase fotografická. Na fotce je moje žena Patricie s naší dcerou. Ta se nám narodila až po dlouhém snažení a za pomoci Centra Asistované Reprodukce, zejména díky panu MUDr. Řeřábkovi. Mé ženě bylo v té době už víc než třicet let (pro Afričanku věk téměř babičkovský), o mém stáří se radši nebudu zmiňovat. A tak se moje žena rozhodla, že naše dcera dostane jméno ze starého zákona, které této situaci odpovídá. V našem kalendáři padne toto jméno na moje narozeniny.

 

Takže otázka zní: Jak že se jmenuje moje dcera a který den jsem se narodil?

Vlastně ještě jednu věc:
Právě kvůli té mé dceři musím přemýšlet o skončení trvalého pobytu v Africe a usadit se v Evropě. Neříkám, že se do Afriky nebudu vracet, to ne! Po více než 25 letech jsem si vytvořil takové vazby, že jejich přetrhání je skoro nemožné. Ale nechci, aby moje zkušenosti přišly vniveč.