Hyenka hřivnatá (Proteles cristata)
je nejmenší ze všech hyenovitých. Vzhledem a potravní specializací připomíná spíše cibetky, proto bývá někdy pojmenovávána jako hyenka cibetková. Živí se hlavně termity, které ve velkém loví během noci.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Podtřída: Theria (živorodí)
Řád: Carnivora (šelmy)
Podřád: Feliformia (kočkotvární)
Čeleď: Hyaenidae (hyenovití)
Podčeleď: Protelinae (hyenky)
Rod: Proteles (hyenka)
Druh: Proteles cristata (hyenka hřivnatá)
Výskyt
Hyenky hřivnaté se vyskytují ve dvou izolovaných oblastech a sice v severovýchodní Africe a jižní Africe, kde vytvářejí dva poddruhy. Vyhovují jim i oblasti, kde roční srážkový úhrn je nižší jak 80cm. Vyhýbají se pouštím a zcela zalesněnému území. Mohou obývat okraje mokřadů, okraje lesů, pobřeží, savanu a polopoušť. Přes den se ukrývají v doupatech, mnohdy po jiných zvířatech.
Popis
Hyenha hřivnatá je nejmenší ze všech hyen, dosahuje v dospělosti hmotnosti 8-12kg, výšky 45-50cm a délky 55 – 85cm. Hustý ocas dorůstá do délky 20-30cm. Pohlavní dimorfismus se u tohoto druhu neprojevuje. Hlava je menší s výrazným čenichem a velkýma ušima. Hruď a páteř se svažují od delších předních nohou ke kratším zadním, stejně jako u ostatních druhů hyen. Kožich je huňatý s dlouhou srstí, která při naježení může zvětšit velikost hyenky až o 25%. Od hlavy až po ocas se na hřbetu táhne pruh dlouhé černé srsti, který se při rozrušení naježí. Zbarvení je krémově šedé až žlutohnědé s výrazným hnědým pruhováním – žíháním, u trupu svislé, u končetin vodorovné. Čenich až k očím, končetiny okolo chodidel a ocas jsou černě zbarvené. Lebka ani žvýkací svaly nejsou tak robustně stavěné, jako u pravých hyen, jelikož se hyenky živí termity. Hlava je usazena na štíhlém krku. Oči mají tapetum lucidum, které jim dohromady s dokonalým sluchem, umožňuje přesně detekovat potravu. Disponují 28-32 zuby. Na rozdíl od jiných hmyzožravých savců jako je třeba hrabáč, nebo luskoun, hyenky nedisponují silnými drápy, které by pomáhaly při rozbíjení termitišť.
Obrázek: Hyenka hřivnatá v ZOO Cincinnati (autor: Josh More; flickr.com)
Potrava a chování
Hyenky jsou osamělí a plaší noční savci. Během dne odpočívají v norách, mnohdy po jiném zvířeti. Nory střídá zhruba po dvou měsících, v závislosti na dostupnosti potravy v okolí. Jen v období páření vytváří páry, zpravidla stejní partneři. Mimo toto období se od vyvedení mláďat míjejí. Jsou teritoriální a své území značkují pachovými žlázami a aktivně brání proti jiným vetřelcům stejného druhu. Velikost teritoria je od 1 do 5km2. Vyměšují na hranici teritoria a neloví za hranicí teritoria.
Potravně se specializují na lov termitů rodu Trinervitermes, za noc jsou schopni spořádat až 300 000 termitů, což představuje 1 – 2kg potravy. Mladší jedinci mnohdy zvrací, jelikož nejsou imunní proti toxickým terpenoidům, odolnost získávají s věkem. Pokud nejsou v dosahu termiti tohoto rodu mohou jíst i termity rodu Hodotermes, Microhodotermes , Odontotermes nebo Macrotermes. Ojediněle byla zaznamenána konzumace i jiných bezobratlých živočichů jako je žížala, pavouk, nebo jiní zástupci hmyzu. Potřeba pít je pouze v zimním období, jinak si vystačí z vodou obsaženou v potravě.
Reprodukce
Období říje nastává na jaře a na podzim. Po přibližně 90 dnech se narodí dvě až čtyři mláďata. Porod probíhá v doupěti, mláďata jsou slepá a zcela odkázaná na péči matky. Během prvních třech měsíců jsou mláďata závislá na mateřském mléce, až ve čtyřech měsících jsou mláďata již dokrmovány termity. Právě v tomto období je největší mortalita mláďat, některé zdroje uvádí až 70%. Je to způsobeno toxicitou dostupných termitů rodu Trinervitermes. Laktace trvá 4 měsíce. O mláďata se stará matka, ale i otec, jehož primární funkce je především v ochraně doupěte před dravci. Osamostatnění mláďat nastává kolem 5. měsíce. Pohlavně zralé jsou hyenky mezi druhým a třetím rokem života.
Mohou se stát kořistí lvů, levhartů a hyen skvrnitých, mláďata mohou být ulovena psi hyenovitými nebo šakaly. V rámci IUCN jsou hyenky hodnoceny jako blízko ohrožení, v některých částech výskytu jako ohrožené. Dožívají se 15-ti let.
