Hyena čabraková (Hyaena brunnea)

Hyena čabraková je endemickou hyenou v jižní Africe. Vzhledem k změnám prostředí a specifickému rozsahu výskytu je nejohroženějším druhem hyeny.

 

Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Podtřída: Theria (živorodí)
Řád: Carnivora (šelmy)
Podřád: Feliformia (kočkotvární)
Čeleď: Hyaenidae (hyenovití)
Podčeleď: Hyaeninae (hyeny)
Rod: Hyaena (hyena)
Druh: Hyaena brunnea (hyena čabraková)

 

 

Hyena čabraková svým výskytem prakticky plynule navazuje na areál výskytu hyeny skvrnité. Je endemická v jižní Africe. Preferuje otevřenou krajinu, nejlépe savanu, ale žije i v pouštních a polopouštních oblastech, striktně vázaná na zdroj vody. Vyhýbá se bažinatým oblastem a souvislejším lesům. Nachází se i u mořského pobřeží, kde s oblibou hledá potravu. Daří se jim až do nadmořské výšky okolo 1 500m a vyhovuje jim členitější terén s možností úkrytu. V pouštních oblastech konzumují šťavnaté plody a kompenzují tím nedostatek vody a tím jsou schopny prospívat i v pouštních oblastech, kde by hyena skvrnitá nepřežila. S hyenou čabrakovou se lze tedy setkat na území JAR, Svazijsku, Namibii, absolutního jihu Angoly, Botswany, Zimbabwe a Mosambiku.

 

 

Hyena čabraková je vzhledově něco mezi hyenou skvrnitou a pruhovanou. Jedná se o druhý největší druh hyeny, větší je jen hyena skvrnitá. Dosahují hmotnosti 34 až 72kg, výšky 65 až 85cm a délky těla 130 až 160cm. Pohlavní dimorfismus se u tohoto druhu neprojevuje. Ve vzhledu je jasně mohutná hlava a hruď, následně se páteř postupně svažuje k zadním nohám. Zadní nohy jsou kratší než přední, které jsou robustněji postavené a dávají tělu typickou siluetu pro hyeny. Lebka, žvýkací svaly a zuby jsou dokonale uzpůsobeny k trhání kořisti a drcení kostí. I tento druh hyeny je schopen ve stisku čelisti vyvinout tlak až kolem tří tun na centimetr čtvereční. Od ostatních hyen jsou spolehlivě rozpoznatelné dle dlouhé hnědé až černé srsti na krku a zádech, dosahujících délky až 30cm. V porovnání s krátkou srstí na nohou a obličeji tento stav působí nepřehlédnutelně. Hříva je stejné barvy jako tělo a v případě rozrušení se může částečně vztyčit, čímž se zvíře jeví mohutněji. Nohy jsou horizontálně černobíle pruhované. Ušní boltce jsou větší než o hyeny skvrnité, podobně velké jako u hyeny žíhané, což oběma druhům zvyšuje naději na kořist v pouštních krajinách. Disponuje velice dobrým sluchem a čichem. Dokonce slyší i zvuky o nízké frekvenci – blízko ultrazvuku. Vzhledem k světločivné vrstvě tapetum lucidum vidí velice dobře i ve tmě. To z tohoto druhu činí téměř dokonalého nočního lovce, přestože je tento druh spíše mrchožravý. Ocas je krátký, s krátkou srstí stejné barvy jako tělo.

 

Hyena čabraková je typický noční tvor, což jí pomáhá přežít i v místech, kde přes den panují vysoké teploty vzduchu. Svou noční aktivitu má rozdělenou do dvou částí, přibližně od 19:30 do půlnoci a pak od 2:00 do cca 6:00. Přes den pak odpočívají ve stínu stromů, keřů, nebo skal. Kořist hledá v pravidelných stezkách, které v noci obchází. Běžně tak přes noc urazí 25 – 45km. Když potřebují, jsou schopny dosáhnout rychlost až 50 km/h, běžně se však pohybují rychlostí mezi 3-6 km/h. Žijí buď osamoceně, nebo mohou vytvářet smíšené skupiny čítající až 15 jedinců, vedené dominantním párem. Sociální struktura klanu není závislá na věku. Samice když nemají mláďata, migrují mezi skupinami. Tento jev vykazuje i třetina samců, kteří však nejsou vázáni na potomstvo. Rozsah území, které si chrání a značkují je 160 – 480km². Teritoriálně se chovají pouze klany, samotářské hyeny své území nebrání. Mají své úkryty pro odpočinek, doupata pro mláďata, napajedlo a loviště. Mnohdy mají i skrýš pro potravu, kterou nejsou schopni v jednom okamžiku sníst. Bývá ve stínu pod keři.
Z hlediska potravy je masožravec a mnohdy mrchožrout. Fungují spíš jako čističi krajiny, případně mohou lovit slabá a nemocná zvířata. Krom ptáků a menších obratlovců, které mohou aktivně lovit, spíše dojídají zbytky z kořisti lvů, levhartů a šakalů. Mohou se tak dostat ke kořisti jako je zebra, antilopky, zajíci, přímorožci a tuleni. Nepohrdnou ani leklou rybou, nebo obojživelníky.
Vzhledem k vzácnosti vody v aridních oblastech jihu Afriky jsou hyeny mnohdy viděni jak konzumují pouštní melouny, listy, šťavnaté výhonky a dostupné ovoce.

 

 

Období říje nastává v suché periodě roku od května do srpna. Pokud není dominantní samec příbuzný se samicemi v říji, páří se s nimi. Jinak samice nacházejí v klanu, nebo i mimo něj samce ke spáření. Po přibližně 97 dnech se narodí jedno až pět mláďat o hmotnosti cca 700g. Porod probíhá v doupěti mimo smečku. Během prvních třech měsíců jsou mláďata zcela závislá na mateřském mléce, až po čtyřech měsících se matka s mláďaty připojuje ke smečce. Laktace trvá 3 – 12 měsíců. O mláďata se starají všichni členové smečky. Mnohdy mláďata kojí tety. Osamostatnění mláďat nastává kolem 15. měsíce. Pohlavně zralé jsou hyeny čabrakové mezi druhým a třetím rokem života.
Mohou se stát kořistí lvů, levhartů a hyen skvrnitých, mláďata mohou být ulovena psi hyenovitými nebo šakaly.

V rámci IUCN jsou hyeny čabrakové hodnoceny jako blízko ohrožení, v některých částech výskytu jako ohrožené. Dožívají se 10 – 15 let.