Husice egyptská (Alopochen aegyptiaca)
Husice egyptská nebo také husice nilská, ale někdy i jako husa egyptská, husa nilská či husice nilská, je poměrně velký pták, který připomíná svým vzhledem husu. Jejím nejbližším příbuzným je rod Tadorna (husice). Zástupci husic rodu Tadorna vypadají skoro jako kachny. Naopak husice egyptská svým letem, velikostí a stavbou těla více připomíná husu. Ve skutečnosti to není ani husa, není to ani kachna, ale má vlastní rod. V Africe se s ní setkáte skoro všude mimo oblast Sahary a husté lesy a pralesy. Jedná se o velice úspěšný druh, kde je tráva a voda, bude i ona.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Aves (ptáci)
Řád: Anseriformes (vrubozobí)
Čeleď: Anatidae (kachnovití)
Rod: Alopochen (husice)
Druh: Alopochen aegyptiaca (husice egyptská)
Husice egyptská je jediným žijícím zástupcem rodu Alopochen. Do tohoto rodu patřili dnes již vyhynulé druhy – husice mauricijská (Alopochen mauritianus), která obývala Mauricius a husice rodriguezská (Alopochen kervazoi), která žila na Reunionu. Jedná se o monotypický druh, který neobsahuje žádné další poddruhy.
Velikost těla dosahuje 63 – 73 cm s rozpětím křídel dosahujícím jednoho metru. Hmotnost husice egyptské je běžně 1,5 – 2,25 kg. Dobře plave. Pohlaví tohoto druhu jsou zbarvením opeření identické. Peří je převážně světle hnědé s tmavě hnědou skvrnou kolem oka, tmavě hnědou skvrnou na hrudi a velkými bílými a zelenými poli peří na křídlech. Bílé opeření pokrývá značnou část křídla, ale bílá pera jsou dobře viditelná pouze v letu. V klidu jsou bílá pera překryta s výjimkou situací, když brání své teritorium, varují partnera, vábí partnera nebo zastrašují predátory.
Zajímavostí je, že existuje značné množství rozdílů v tónu opeření od šedé po hnědou, ale uvedené nemá nic společného s pohlavím nebo věkem jedinců. Jen dospívající mláďata se od dospělých odlišují absencí výrazné tmavé skvrny okolo oka a na hrudi.
Nohy husic mají matně růžovočervenou barvu. Zobák je růžovočervený s tmavým lemem. Samci jsou však v průměru o něco větší.
Hlas husic egyptských zní jako husí haa. Při vzletu a letu se hlasitě ozývají hlasem ka-ka-ka-ka-ka. Díky zvukovým projevům, lze pohlaví husic rozlišit. V klidu samec vydává chraplavý a tlumený zvuk, který ze všeho nejvíc připomíná syčení vzduchových brzd autobusu. Pokud není vyrušen či vzrušen jeho hlas zřídka zazní. Při námluvách se samec husice egyptské stane mnohem výřečnější. Svojí partnerku vábí složitými a hlučnými námluvami při kterých protahuje krk, troubí a naparuje své opeření. Samice, když najdou společnou řeč, se k zásnubnímu tanci připojí a je z toho hlučná podívaná. Samice je „upovídaná“ mnohem víc než samec. Běžně se projevuje hlučnějším kejháním, které může znít až agresivně. V klidu i při péči o mláďata vydává neustálé štěbetání. Při vyrušení intenzita hlasu narůstá.
Husice egyptská je jedním z nejběžnějších zástupců vrubozobých v Africe. Vyskytuje se jižně od Sahary. Dříve hnízdila i na Blízkém východě a v jihovýchodní Evropě. Vysazena byla ve Velké Británii a postupně se šíří na východ Evropy. V Německu se populace odhaduje na 5000–7500 párů a zatoulané jedince lze občas spatřit i na našem území. Silná populace zdivočela i na jihovýchodě USA.
V Africe obývá řeky, potoky, mokřady a tůně, nevyhýbá se ani umělým ekosystémům (rybníky, přehrady, nádrže, kanalizace). Vyskytuje se i v horách do nadmořská výšky 4000m nad mořem. Vyhýbá se pouze pralesům, rozsáhlejším lesů a pouštím, upřednostňuje travnaté biotopy. Na většině areálu svého výskytu je husice stálá, pouze lokálně přeletuje při hledání vodních ploch nebo za potravou.
Žije v hejnech až o stovkách jedinců. V období rozmnožování vytvoří izolované páry. Tyto páry jsou trvalé. Hnízdí v dolíku na zemi v blízkosti vodní hladiny. Hnízdo naleznete v trávě, pod stromy nebo mezi vegetací. Někdy osídlí i opuštěné nory či hnízda větších ptáků na stromech i ve stromových dutinách. Snáší 5 až 12 vajec, na kterých střídavě sedí oba rodiče po dobu 28 – 30 dnů. O mláďata se starají oba rodiče. Mláďata jsou, jak je kachen běžné, nidifugní (nekrmivá, plně vyvinutá a hned schopná následovat rodiče). Během hnízdění je pár a zejména samec silně teritoriální. Často pronásledují jedince svého druhu. Uvádí se, že při vzájemných bojích mohou zabít i sousední páry husic egyptských či jejich mláďata. Při bránění hnízda a mláďat na predátory agresivně a nebojácně nalétávají. Mláďata jsou vzletná po dvou měsících a dospívají do dvou let.
Husice nilská je převážně býložravá. Pase se na suchozemské i vodní vegetaci (semena, listy a stonky trav a jiných suchozemských rostlin, výhonky plodin např. kukuřice, pšenice, oves, vojtěška, podzemnice olejná a ječmen). Nepohrdne však ani bezobratlými živočichy, které sbírá z vodní hladiny.
V Červeném seznamu IUCN je husice nilská vedena jako druh málo dotčený. Největší nebezpečí pro ní představuje člověk, jelikož je považována za zemědělského škůdce. V dobách starého Egypta došlo k její domestikaci. Domácí formy se však nezachovaly. Pro svou nenáročnost a pěkný vzhled je husice nilská často chována v zoologických zahradách, např. Zoo Jihlava, Zoo Olomouc, Zoo Plzeň, Zoo Praha nebo Zoo Dvůr Králové.
