Historie Egypta, časová osa dějin

Představená osa dějin Egypta zasahuje do oblasti severní Afriky, především v nilském údolí a jeho okolí, od delty Nilu až po 6. katarakt. Je však spojena i s územím Blízkého východu, jižní Evropou a Saharou od Čadského jezera, až po Rudé moře. Kultura, která se zde vyvinula, je považována za nejstarší dochovanou s nejdelší délkou trvání. Egyptská historie patří mezi nejdelší souvislé dějiny sjednoceného státu. Počátky vlastního státu sahají do období kolem roku 3 000 př. n. l., kdy byly sjednoceny samostatné městské státy pod vládu jednoho panovníka – faraona. V tomto období vzniká také 1.dynastie egyptských panovníků. Základy státu však sahají hlouběji do minulosti do před-dynastické doby, kde vznikly základy egyptského náboženství a mytologie.

Časová osa dějin Egypta:

Pravěk

• Období paleolitu (700 000 – 7 000 př. n. l.) – v tomto období se začala osidlovat bažinatá oblast údolí Nilu, a to jak v Egyptě, tak i v Súdánu. Obydlená byla též nyní již vyschlá wadí a jezera v Západní poušti, kde se v období paleolitu nacházelo více obyvatel než u Nilu. Od středního paleolitu se postupně změnilo klima v Západní poušti ze savany na suchou savanu. Naopak bažinaté údolí Nilu začalo vysychat a tak zde vznikly lepší podmínky k životu než v okolí. Okolo roku 9 300 př. n. l. se opět změnilo klima a vyhnalo záplavami a vznikem mokřadů obyvatelstvo do oblasti Západní pouště, což dokládají mimo jiné nálezy keramiky z této doby v pohoří Jebel Uweinat, plošině Gilf Kebir, ve Wádí Kubbaniya (Wádí Kubáníja), archeologické naleziště s astronomickým kalendářem Nabta Playa, kde se nacházejí stopy prvního osídlení egyptského údolí Nilu, a v súdánském Jebel Sahaba, nejstarší naleziště, nacházející se mezi Dongolou a Old Dongolou, dokládající pravděpodobně prvotní osídlení u Nilu.
• Období neolitu (7 000 př. n. l. – 5 300 př. n. l.) – oblasti Západní pouště opět začaly vysychat a transformovat se v suchou savanu. Údolí Nilu se v té době stalo vhodným prostředím pro život, jelikož mokřady vznikaly pouze při záplavách. I když se stále lovila divoká zvěř, již se chovaly domácí zvířata. Kolem roku 5 400 došlo k další změně klimatu na polopouštní, lidé se tehdy po většině přesunuli do Údolí Nilu a oáz v poušti. Tehdy se intenzivněji rozvíjel chov dobytka a začalo i pěstování zemědělských plodin.

Starověk

• Předdynastická doba (5 300 – 3 000 př. n. l)
  – je typická keramikou, objevovaly se zde již měděné nástroje a začalo v tomto období v Egyptě vzkvétat zemědělství.
  • Dolní Egypt
    • Fajjúmská kultura
    • Kultura Maadí
  • Horní Egypt
    • Badárská kultura
    • Nakádská kultura
  • Vznik 0. dynastie – dynastie nedoložených vladařů Egypta. Uvažuje se, že vzešla z Nakádské kultury. Zde začalo postupné sjednocování Egypta.
• Archaická doba (3 000 př. n. l. – 2700 př. n. l.)– období sjednocení Horního a Dolního Egypta. Zavedení kalendáře, kde měl rok 12 měsíců a 365 dnů.
  • 1. dynastie – je první dynastií egyptských faraónů dle Manehtova třídění. Je počátkem paměti vlády faraónů, před kterou měli Egyptu vládnout bohové. Centrum vlády bylo z města Cenej (Thinis), které se mělo nacházet cca 100km jižně od Luxoru, zatím však nebylo objeveno.
  • 2. dynastie – podobně jak 1. dynastie, se kterou často splývá vládla z města Cenej. Archeologické nálezy pocházejí z Abydosu, Sakkáry a Memfisu.
• Stará říše (2700 př. n. l. – 2160 př. n. l.)
  • 3. dynastie – vznik prvních pyramid z nichž nejznámější stavbou je Džoserova stupňovitá pyramida.
  • 4. dynastie – vznik pravých pyramid, například pyramid v Gíze.
  • 5. dynastie – je dynastií tzv. slunečních králů. V tomto období nastal rozkvět kultu boha slunce Ra. Vzniklo zde několik slunečních chrámů, například Niuserreův sluneční chrám.
  • 6. dynastie – představuje pomalý úpadek centrální moci. Začali se i objevovat texty v pyramidách s výjevy z Knihy mrtvých.
• První přechodná doba (přibližně 2160 – 2055 př. n. l.)– období úpadku a nestability, ze kterého není mnoho nálezů. Z panovníků 7. a 8. dynastie jsou známa pouze jména některých panovníků a není zcela jasný systém řízení státu. Došlo zde k rozdělení Egypta na Horní a Dolní. Vliv v Horním Egyptě byl rozdělen mezi nomarchy, se kterými faraóni 9.-11. dynastie vedli války. Nastal zde rozvoj řemesel, hojně se rozšířil hrnčířský kruh, u zesnulých se objevují náznaky prvních posmrtných masek, do hrobek i prostších lidí se začali dávat pohřební rituální předměty a na rakve začali být zapisovány texty.
  • 7. dynastie
  • 8. dynastie
  • 9. dynastie
  • 10. dynastie
  • 11. dynastie – Mentuhotep II. opět sjednotil Egypt a snížil počet nomarchů, čímž posílil vliv vladaře.
• Střední říše (2055 – 1650 př. n. l.)
  • 12. dynastie – vladaři pomocí darů udržovali dobré vztahy s okolními zeměmi. Faraón byl opět nejvlivnější osobou Egypta, zavedlo se spoluvladařství a zrušila se dědičnost území a výsad nomarchů. Centrem vlády bylo město Ictavej, které se nacházelo při vstupu do Fajjůmské oázy. Z tohoto období pochází i Povídka o Sinuhetovi.
• Druhá přechodná doba (přibližně 1650 – 1550 před n. l.)– Egypt se opět rozdělil na několik částí.
  • 13. dynastie
  • 14. dynastie
  • 15. dynastie – dynastie vlády Hyksósů, která vládla v Deltě Nilu. Ve stejném období vládly egyptští faraóni v Thébách.
  • 16. dynastie – egyptská dynastie spravující Horní Egypt jako vazalové hyksóských panovníků.
  • 17. dynastie – egyptská dynastie spravující Horní Egypt, poslední faraóni této dynastie se proti
    Hyksósům vzepřeli a vedli s nimi války. Pohřebištěm této dynastie je Dra Abú el-Naga, na západním břehu Nilu, poblíž Luxoru.
• Nová říše (přibližně 1550 – 1069 před n. l.)– představovala renesanci v dějinách Egypta. Sjednocená říše rozšiřovala svá území na Blízký východ, na území Kyrenaiky (Cyrenaica) a Núbie. Vzrostlo zde mnoho staveb a byl posílen vliv Egypta.
  • 18. dynastie – panovníci vybojovali území v dnešní Sýrii a Súdánu, což přineslo množství válečných zajatců = otroků. Vznikla zde nová vrstva obyvatel Egypta, která nastartovala rozvoj Egyptské říše. Významnou panovnicí byla královna Hatšepsovet, která rekonstruovala stavby poničené z válek z Hyksósy. Dalším významným panovníkem byl rebelující faraón Amenhotep IV. (Achnaton), který vešel v patrnost změnami v dosavadním náboženství (Amarnské období), které se po jeho smrti vrátilo do původního stavu. Jeho manželkou byla královna Nefertiti. Nejznámějším faraónem této dynastie v dnešní době byl Tutanchamon.
  • 19. dynastie – nejvýznamnějším panovníkem této dynastie byl Ramesse II., který proslul délkou života, množstvím potomků, velikostí, stavbami a vztahem ke své ženě Nefertari. Zde vznikl Abú Simbel a mnoho dalších staveb na hranicích s Núbií.
  • 20. dynastie – Ramessovská dynastie. Všichni až na prvního panovníka Setnachta se jmenovali Ramesse. Od druhého panovníka dochází k postupnému úpadku centralizované moci a narůstání vlivnosti chrámů. I přesto, že se panovníkům povedlo odrazit útoky okolních mořských národů, konec vlády této dynastie byl ve znamení chaosu.
• Třetí přechodná doba (přibližně 1069 – 664 před n. l.)
  • 21. dynastie – egyptští faraoni vládli pouze v Dolním Egyptě z města Džanet, střední Egypt a Horní Egypt ovládali Amonovi kněží.
  • 22. dynastie – někdy nazývaná Libyjská dynastie, vládla v Deltě Nilu. Předci přišli z Libye již za vlády 20. dynastie, úpadek moci faraónů 21. dynastie jim vytvořil příležitost ujmout se vlády nad Dolním Egyptem. Vládli současně s 23. dynastií.
  • 23. dynastie – též libyjská dynastie vládnoucí v středním a Horním Egyptu a v oázách Západní pouště. Ohledně vlády této dynastie panuje mnoho nejasností.
  • 24. dynastie – vládla v Deltě Nilu, postupně však expandovala do středního Egypta. Panovníci byli libyjského původu.
  • 25. dynastie – poražením vojsk 23. a 24. dynastie sjednotili Horní a Dolní Egypt s Núbií. Tato dynastie bývá označována jako Černí faraóni, což je pochopitelné, jelikož se jednalo o Núbijské faraóny z El-Kurru, Nuri a Jebel Barkalu. Rozsah říše těchto faraónu byl obrovský a sahal od Libanonu až hluboko do Súdánu a Etiopie.
• Pozdní doba (715 př. n. l. – 332 př. n. l.)
  • • 26. dynastie – byla egyptského původu. Její faraóni vládli v Deltě Nilu. Někdy bývá období vlády této dynastie označováno jako sajská renesance, dle města Sau = Saje, ze kterého vládli. Jednalo se o pokus o návrat k Egyptské říši, včetně tradic a náboženství. Tuto snahu překazila porážka posledního vladaře 20. dynastie perským králem Kambýsem II.
    • 27. dynastie – období první perské nadvlády.
  • 28. dynastie – se skládá pouze z jednoho faraóna (Amenardise), pravděpodobně potomka 26. dynastie.
  • 29. dynastie – bojovala proti Persii, nakonec byla sesazena.
  • 30. dynastie – poslední dynastie panovníků egyptského původu. Z období této dynastie pochází několik staveb jako kiosek v Philae. Projevovala se zde spíše vláda kněžích než faraóna. Džedhor dokonce dožíval po válečném tažení do Sýrie v exilu v Persii a jeho následovník v Núbii…
  • 31. dynastie – období druhé perské nadvlády.
• Ptolemaiovská doba (332 př. n. l. – 30 n. l.)
  • Makedonská dynastie – vznikla vítězstvím Alexandra Makedonského nad Persií. Měla však pouze krátké trvání – 9 let.
  • Ptolemaiovská dynastie – dynastie makedonského původu. Nejznámější vladařkou této dynastie je Kleopatra VII., která spáchala sebevraždu uštknutím, čímž vládu převzal Řím.
• Římská doba (30 n. l. – 395 n. l.)– Egyptu vládli římští císaři. Egypt byl využíván jako římská obilnice. Vzpoury Egypťanů byly potlačeny. V tomto období se v Egyptě začalo rozvíjet křesťanství – koptská církev.

Středověk

• Byzantská doba (395 n. l. – 642 n. l. ) – Egypt byl zcela pokřesťanštěn, hieroglyfy zapomenuty. Nadále byl Egypt využíván jako zdroj hospodářských příjmů. Při vpádu Arabů v roce 641 Egypťané nekladli dobyvatelům odpor, jelikož v nich viděli osvoboditele od byzantské nadvlády.
• Doba vlády Umajjovců (661 – 750) – po smrti Mohameda se stal Egypt jednou z provincií Chalífátu se sídlem v Damašku. V tomto období se nadále používala koptština a nevznikali mezi kopty a muslimy větší spory.
• Doba vlády Abbásovců (750 – 1250) – po svržení předchozí dynastie Egyptu vládla sunnitská dynastie. Hlavním městem byl Bagdád. Svůj původ odvozovala tato dynastie od al-Abbáse, strýce proroka Mohameda.Postupně však byla moc této dynastie oslabována místními rody, což vedlo v desátém století k jejímu nahrazení v severní Africe Fátimovci.
• Doba vlády Fátimovců (969 – 1171) – vznikla v Tunisu, odkud expandovala po severní Africe do Egypta a Blízkého východu. V období svého největšího rozmachu sahal Fátimovský chalífát až na území Sýrie. Jednalo se o šíitskou dynastii Arabů a Berberů, která neuznávala svrchovanost Sunnitů z Bagdádu. V polovině 11. století se začala Fátomovská říše rozpadat vinou konfliktů s tureckými Sunnity. Boje byly hlavně o Jeruzalém. Koncem vlády dynastie vládli spíše místní vezíři, kteří spíše soupeřili o moc mezi sebou. Na pádu dynastie Fátimovců se podepsaly i křížová tažení do Egypta.
• Doba vlády Ajjúbovců (1171 – 1250) – nepokoje, bitvy a války ukončil až Saladin (Saláh ad-dín Júsuf ibn Ajjúb), zakladatel dynastie Ajjúbovců. Dobyl Jeruzalém a po několika bitvách uzavřel dohodu s účastníky 3. křížové výpravy o vstupu poutníků na svatá místa. Křížová tažení do Egypta však nadále pokračovala po celém období vlády dynastie. Poslední vladař byl zabit svou gardou tvořenou Mamlúky (vojenskými zajatci tureckého původu).
• Doba vlády Mamlúků (1250 – 1517) – byla obdobím vlády armády. Podařilo se jim odvrátit jak útoky křižáků, tak i Mongolů. Jakékoli nepokoje potlačovala armáda. Jejich příjmy a bohatství pocházelo z kontroly cest do Indie.

Novověk

• Doba Osmanské říše (1517 – 1801) – po dobytí Turky se stal Egypt jednou z kolonií Osmanského sultanátu. Řadu státních funkcí zastávali nadále Mamúkové. Egypt byl spíše na okraji zájmu, proto zde nadále trvaly boje o moc. Éru osmanských vládců ukončil až vpád francouzských vojsk pod vedením Napoleona Bonaparte. Tento vojenský vpád nebyl tak důležitým pro lid Egypta, jako spíše důležitým mezníkem pro starobylý Egypt. Napoleon uchvácený egyptskými monumenty poslal do Egypta učence, aby se historií této země zabývali. Položil tak základní kámen archeologickému průzkumu Egypta. Jedním z nálezů je Rosettská deska, která dopomohla k rozluštění hieroglyfů.
• Doba vlády dynastie Muhammada Alího (1805–1952) – francouzský pokus o kolonizaci Egypta ukončily anglicko-osmanské jednotky. Turkům velel Muhammad Alí, který byl zároveň zakladatelem nové dynastie vládců Egypta. Došlo k spojení vlády nad územím Dolního a Horního Egypta a Súdánu.
• Egypt britským protektorátem (1914-1922) – při První světové válce se snažila Anglie přerušit veškeré vazby Egypta na Turecko. Egypťané byli použiti v bojích proti Turkům. Britové zavedli nucené práce budování komunikací a vodovodů, které však sebou přinesly velké ztráty na životech. Omezením dovozu zboží se podnítil rozvoj egyptského průmyslu.
• Nezávislé Egyptské království (1922–1953) – nacionalisté si po První světové válce vyžádali nezávislost při První egyptské revoluci. O moc v Egyptě se přetahoval královský dvůr, strana Wafd, která se zasloužila o nezávislost, a britský generální konzulát. Žádná vláda nebyla dlouho u moci a rostla korupce. K úplnému osvobození od Anglie došlo až v roce 1952 při vojenském převratu. O rok později byla vyhlášena republika. V roce 1956 vyhlásil nezávislost na Egyptu a Velké Británii i Súdán.
• Egyptská arabská republika (1953 – současnost)

Tento článek je pouze rozdělením dějin Egypta. Vzhledem k obsáhlosti tématu se blíže Egyptu a jeho historii budeme věnovat v následujících článcích.