Hatšepsovetina vojenská tažení

Ještě donedávna se obecně přijímalo tvrzení, že během Hatšepsovetiny vlády nebyla vedena žádná vojenská tažení a armáda byla pouze udržována pro případ obrany a ochrany. Teprve nové objevy ukázaly, že Hatšepsovet vedla minimálně čtyři válečné operace, z čehož jedna byla na území Núbie a je vyobrazena na stěnách Deir el Bahri.

Tažení do Núbie

Malby v Deir el Bahri, které jsou hlavním pramenem při zkoumání Hatšepsovetina tažení, jsou rozděleny do pěti částí. V první části je zobrazeno pět plně naložených lodí dlouhých 21 metrů vedených Nehsim, které odrážejí od břehů, doprovázené malým počtem vojáků, konkrétně 210 muži na každé lodi.

Ve druhé části lodě přijíždějí do Núbie a Núbijci, vedení králem Parahu a jeho obézní ženou Eti Egypťany zdraví zvednutými rukami. Podle maleb zde lidé žijí v malých chýších poblíž pobřeží. Na stolech jsou vyrovnány dýky, sekery, náramky, náhrdelníky a prsteny. Přivádějí také opice, pantery a přinášejí pryskyřici. Zdá se, že obchod je uzavřen rychle a rozhodně.

Ve třetí části Egypťané uzavírají obchod ve svůj prospěch. Dle nápisů a maleb je všechno toto zboží núbijský dar pro bohyni Hathor. Tyto dary jsou naloženy na lodě a odvezeny do Théb.

Ve čtvrté části přijíždějí také náčelníci kmenů a přichází se poklonit Hatšepsovet. Kadidlo je váženo pokladníkem Thutiyem a Hatšepsovet společně se svým ka věnuje tyto dary Amunovi.

V páté části oznamuje úspěch tohoto tažení Amunovým kněžím a přikazuje vysázet 31 myrhových stromů, které byly po dobu plavby pečlivě chráněny a jejich kořeny byly umístěny v koších, před Amunovým chrámem.

Toto tažení bylo zcela jistě její nejúspěšnější. Celé tažení je zaznamenáno na jižní polovině prostřední kolonády. Podle datace se odehrálo v roce 9 Hatšepsovetiny vlády.

Hatšepsovetino tažení do Núbie bylo zaznamenáno nejen na stěnách tohoto chrámu, ale i na grafitu sepsaném Tiyem, který říká: „následoval jsem dobrého boha…ať žije! Viděl jsem, jak přemohl nubijské lučištníky“. Dalším důkazem je stéla písaře Djehutyho v Dra abu el-Naga, která přímo zmiňuje ženu-panovnici. Kromě chrámu v Deir el Bahri je důkaz o tomto tažení skryt i v Karnaku. Jedná se o zlomený kamenný masiv, který symbolizuje podřízené postavení Núbie vůči Hatšepsovet.

Dopad núbijského tažení

Kromě reputace vynesla tato výprava ještě bohatou kořist myrhy a kadidla, prameny mluví o 31 stromech, které pokryly spotřebu na chrámové obřady a jiné použití, jako je mumifikace nebo vonné oleje. Dále vytvořily vojenské jednotky obchodní cestu pro karavany a to umožnilo proudění takového zboží, jako je slonovina, vzácné dřeviny, eben i živá zvířata, např. paviány, a zvířecí kůže a zlato i jiné drahé kovy.

I na Núbii mělo toto tažení prokazatelný a dlouhodobý dopad. Obnovilo se zde uctívání božstva jako Hapusoneb a Senenmut a vytvořila zde silný kult Amona. Díky tomu mohla svým odpůrcům prokázat, že žije v souladu s Maat – je i schopným náboženským vůdcem i dobrým vojevůdcem.

Další vojenská tažení

Další doložené tažení je do země Retjenu, což odpovídá dnešní Palestině a Sýrii. Důkaz o něm nalezneme i v Deir el Bahri. Jedná se o text, který přímo říká, že „její šípy jsou mezi seveřany“ a o zobrazení korunovace, kde text odkazuje na obě tažení, jak do Núbie, tak do Retjenu.

Minimálně dvě tažení vedl i Thutmose III. Pravděpodobně proto, aby získal nějaké vojenské zkušenosti. O jednom tažení se zatím nenašly žádné důkazy, ale o druhém se ví, že mířilo někam do oblasti Gazy. Vzhledem k tomu, že obě kampaně probíhaly v období spoluvladařství, je pravděpodobné, že obě iniciovala, nebo alespoň spoluiniciovala Hatšepsovet.

Poslední doložené tažení vedl Thutmose III. opět do Núbie těsně před Hatšepsovetinou smrtí. Pravděpodobně se jednalo o odvetné tažení, protože jeden nápis na stéle zmiňuje, že „hledali toho, kdo se vzbouřil proti faraonovi a zemi“.

Některé teorie vyslovují domněnku, že tato tažení Hatšepsovet iniciovala jen proto, aby se její armáda udržovala v bojové pohotovosti a vítězné tažení a kořist byl jen vedlejší produkt tohoto „vojenského cvičení“.

Podle životopisu pokladníka Thutiye, který nalezneme na stěnách jeho hrobky, a spisech z Wadi Maghera a Serabit el Khadim vedla Hatšepsovet obchodní tažení nejen do Núbie, ale i do Libanonu a na Sinaj a z těchto tažení získala zlato, stříbro i jiné drahé kameny, cedr, měď a želvovinu. Bohužel vzhledem k nedostatku pramenů a důslednému ničení každé zmínky o Hatšepsovet těsně po její smrti je jen málo informací o její vojenské politice a proto mnoho otázek zůstává ještě nezodpovězeno.

Obrázky: Socha Hatšepsovet (Autor: Rob Koopman), vyobrazení vojenského tažení v Deir el-Bahri (Autor: Elena Pleskevich).