Etiopie, plným názvem Etiopská federativní demokratická republika, dříve též Habeš, je vnitrozemský stát v Africkém rohu ve východní Africe. Národní povědomí vychází z historie, nezávislosti na cizí vládě a stále živé úloze křesťanství a islámu, hlavním pojítkem je však amharský jazyk. Není lehké tak pestrou a poutavou zemi popsat. Hynek Adámek napsal po cestě Etiopií knihu „Čas je dar Afriky“. I podle naší zkušenosti krása Etiopie spočívá v silném vyvolávání emocích a útoku na vaše smysly. Nikde jsem snad nebyl tak často na dně a vzápětí úplně šťastný. To umí Etiopie takřka dokonale, stát na dvou březích současně.
Základní informace
Hlavní město: Addis Abeba
Počet obyvatel: 108 113 150 (2020 – odhad)
Rozloha: 1 104 300 km2
Úřední jazyk: Amharština a mnoho regionálních jazyků
Měna: 1 Etiopský birr (ETB)
Čas: Praha + 2 h
Administrativní uspořádání: 9 federálních států a 2 samosprávná města*: Addis Abeba*; Afarsko; Amharsko, Beningšangul-Gumuz; Dire Dawa*; Gambela; Hararský stát; Oromie; Somálsko; Stát jižních národů, národností a lidu; Tigraj
Délka hranic: 5 925 km
Sousední státy: Džibutsko (Džibuti), Eritrea, Jižní Súdán, Keňa, Somálsko, Súdán
Klima: tropické monzunové ovlivněné nadmořskou výškou
Reliéf: Etiopská vysočina, rozdělená Etiopským příkopem s několika jezery a sopkami. Na východě Afarská nížina, na jihovýchodě Somálská tabule.
Nejvyšší bod: Ras Dashen Terara 4 620 m n.m.
Nejnižší bod: Danakilská proláklina -116 m n.m.
Hrubý národní důchod/obyv.: 790 USD
Hrubý domácí produkt/obyv.: 2 200 USD (2017 – odhad)
Inflace: 9,9 % (2017 – odhad)
Směnný kurz: 1 USD = 33,4 ETB (2020)
Nezaměstnanost: 17,5 % (2012 – odhad)
Nerostné zdroje: zlato, platina, vápenec, sůl, měď
Využití půdy: orná půda 15,2%, louky a pastviny 20 %, trvalé kultury 1,1 %, lesy 12,2 %, ostatní 51,5 %
Zemědělství: kávovník, cukrová třtina, kukuřice, sorgo, ječmen, luštěniny, olejniny, chov ovcí, koz a skotu
Průmysl: Etiopie se poměrně rychle rozvíjí díky velkým investicím do infrastruktury. Stát je silně zapojený do ekonomiky – státní podniky v hlavních sektorech. V mnoha sektorech jsou dovoleny investice jen místním. Stále je více než 70% obyvatelstva zaměstnáno v zemědělství. Podle etiopské ústavy stát vlastní veškerou půdu a poskytuje nájemcům dlouhodobý pronájem. Stále ale patří mezi nejchudší země světa s nízkým indexem nerovnosti mezi bohatými a chudými lidmi. V zemi bují korupce. Hlavním příjmem státu tvoří aerolinky a vývozní komodity – káva (27%), olejnatá semena (17%), jedlá zelenina včetně katy (17%), zlato (13%), květiny (7%), živá zvířata (7%), surové kožené výrobky (3%) a masné výrobky (3%). Zpracovatelský průmysl představuje jen 8% HDP.
Národnostní složení: Oromové (34,4%), Amharové (27%), Somálci, Tigrejci, Sidamové, Afarové, Šankelové, Guragové a další
Náboženství: etiopská ortodoxní církev (43,5% populace), islám (33,9%), protestanté (18%), tradiční náboženství (2,6%) a katolíci (0,7%) a ostatní 0,7%
Věková struktura: 0-14 let: 39,81%; 15-24: 19,47%; 25-54: 32,92%; 55-64: 4,42%; 65 + let: 3,38%
Porodnost: 31,6 narozených na 1000 obyvatel za rok
Úmrtnost: 5,9 zemřelých na 1000 obyvatel za rok
Přirozený přírůstek: 2,56% (2020)
Střední délka života při narození: 67,5 let
Prezident: SAHLE-WORK Zewde (od 25. října 2018)
Premiér: ABIY Ahmed (od 2. dubna 2018)
Úřední název: Etiopská federativní demokratická republika; Federal Democratic Republic of Ethiopia; Ityop’iya Federalawi Demokrasiyawi Ripeblik
Státní zřízení: Federativní parlamentní republika
Politické strany a jejich představitelé: Afar National Democratic Party nebo ANDP [Taha AHMED]; Argoba People Democratic Organization nebo APDO; Benishangul Gumuz People’s Democratic Unity Party nebo BGPDUP; Ethiopian Federal Democratic Unity Forum nebo MEDREK nebo FORUM [Beyene PETROS]; Ethiopia Citizens for Social Justice nebo ECSJ Party [Berhanu Negu]; Prosperity Party nebo PP [ABIY Ahmed]; Ethiopian Social Democracy-Southern Coalition Unity Party nebo ESD-SCUP; Gambella Peoples Unity Democratic Movement nebo GPUDM; Harari National League nebo HNL [Murad ABDULHADI]; Oromo Fderalist Congress nebo OFC; Prosperity Party [Abiy AHMED]; Sidama Liberaton Movement nebo SLM; Somali People’s Democratic Party nebo SPDP; Union of Tigraians for Democracy & Sovergnty nebo UTDS
Očkování: Ne – Doporučuje se očkování proti žloutence A a B a břišnímu tyfu (a kontrola platnosti „českých“ očkování), v období dešťů antimalarika. Povinné je pouze očkování proti žluté zimnici při příjezdu z rizikových zemí. Kvalita zdravotní péče je nízká.
Vízum: Ano – Pro vstup do země je třeba mít platné vstupní vízum. Všechny typy víz vydává Velvyslanectví Etiopské federativní demokratické republiky v Berlíně http://aethiopien-botschaft.de/. Občané ČR mohou získat jednorázové turistické vízum s dobou platnosti 1 měsíc při příletu na mezinárodním letišti Bole v Addis Abebě. Poplatek činí 50 USD.
Mezinárodní poznávací zkratka (MPZ): ETH
Řízení vozidla: vpravo
Mezinárodní telefonní předčíslí: + 251
Internetová doména: .et
Obecně
Etiopie se rozprostírá ve východní části střední Afriky (tzv. Africkém rohu) mezi 3°23´ až 14°8´s. z. š. a 32°9´a 47°58´v. z. d.. Etiopie se dříve nazývala Habeš, podle jména malého semitského kmene Abasa. Název země Etiopie je odvozován od řeckého označení Αθιοπία (znamenající dvě slova „opálené, spálená či červenohnědá tvář“). Ale podle jiných to může být odvozenina z amharštiny ze slova Ītyōṗṗyā, t.j. „zloději srdcí“. Římané pak slovo „Etiopie“ používali jako označení pro Núbii.
Etiopie patří mezi nejstarší státní útvary na africkém kontinentu. V zemi (a Eritrei) se používá starobylá abeceda ge’ez, jedna z nejstarších na světě. Etiopie má i svůj kalendář, který je přibližně sedm let a tři měsíce za gregoriánským kalendářem.
Etiopii patří jedno „nej“ společně s Libérií si jako jediné dva státy v Africe zachovaly svou suverenitu během kolonizace Afriky evropskými mocnostmi. V 19. století se stala terčem útoku Italů, kteří svůj nájezd vedli přes Eritreu a Somálsko a na omezenou dobu se Etiopie stala protektorátem Itálie.
Historie obyvatelstva Etiopie však sahá mnohem dál. Na území Etiopie se našly některé nejstarší kosterní pozůstatky anatomicky moderní lidí a bývá považována za kolébku lidstva či oblast, odkud moderní lidé opustili Afriku. Nejstarším nálezem hominida v Etiopii je 4,2 milionu let starý Ardipithicus ramidus (Ardi), ale nejslavnější je Australopithecus afarensis (Lucy), která má odhadované stáří 3,2 miliony let. Nejstarší nálezy našeho druhu, Homo sapiens, jsou z povodí řeky Omo a jsou datovány do středního Paleolitu (asi před 200 000 lety). Nálezy kamenných hrotů „zbraní“ – typický nástroj Homo sapiens – mají starší původ. Jejich stáří se odhaduje až na cca 280 000 let.
Prvním státním útvarem na území Etiopie a Eritrei byl D´mt (Damot). Hlavní město se nacházelo v Yehav na severu Etiopie. Jeho kultura vycházela z núbijské kultury. Království vzniklo okolo roku 980 př. n. l. a zaniklo ve čtvrtém století př. n. l. Kolem roku 730 před n.l. D´mt dobyl dokonce Egypt a dal vzniknout 25. dynastiím faraónů.
Historie státního útvaru jménem Etiopie se odvolává na Bibli, jelikož „Etiopské císařství“ svůj rod odvozuje od Šalamounovské dynastie a jejího prvního krále Menelika I. syna královny ze Sáby (biblická postava, žila pravděpodobně v 10. století př. n. l. na území Etiopie či Jemenu).
Ale prvním doloženým státním útvarem na území Etiopie (Súdánu /dříve „Núbie“/ a Eritrei) bylo království Aksum (cca 100 – 960 n. l.), odvozující též svůj původ z Bible, přestože se křesťanství do Aksumu dostalo až ve 4. století n. l.. Frumentius se stal prvním biskupem v Aksumu, kam byl zavlečen jako otrok na královský dvůr kolem roku 316. Etiopie byla druhou zemí, která oficiálně přijala křesťanství (první byla Arménie). Hlavní město leželo ve městě Mazaber. Nejdůležitějším zbožím té doby bylo zřejmě zlato, slonovina, víno a otroci a Aksum čile obchodoval s Římany. Snaha posledních panovníků vymýtit „státní křesťanské náboženství“ vedla k rozvratu říše.
Etiopské císařství bylo založeno přibližně roku 1137, kdy na etiopský trůn dosedla dynastie Zangweovců. Po nich nastoupila Šalomounovská dynastie (10. srpna 1270 / 10. nehasé 1262 dle etiopského kalendáře) vítězstvím krále Jekuno Amlaka (Dynastie vládla Etiopii až do roku 1974). V roce 1577 také vznikl na východě dnešní Etiopie Afarský sultanát s hlavním městem Harar – později Hararský emirát.
První kontakty s Evropou byly navázány až začátkem 16. století díky Portugalcům. Portugalci dodávali do země především zbraně a katolicismus. Když císař Susenyos I. v roce 1624 konvertoval k římskému katolicismu, poddaní to vnímali jako zradu a byli v tomto přesvědčení podporovány etiopskou pravoslavnou církví Tewaheda. Následovaly roky vzpoury a občanských nepokojů s tisíci oběťmi. V červnu 1632 Susenyosův syn Fasilides opět prohlásil státním náboženstvím etiopské pravoslaví. Vyhnal jezuitské misionáře a další Evropany ze země. Následovaly roky izolace a oslabení moci císaře feudály. Až v roce 1855 císař Tewodros II. sjednotil zemi, centralizoval moc a zahájil modernizaci země. V letech 1885 až 1889 se Etiopie zúčastnila mahdistické války. Připojila se k Británii, Turecku a Egyptu proti súdánskému mahdistickému státu. V roce 1887 král Shewy napadl Hararský emirát.
Etiopie v zhruba své současné podobě začala za vlády Menelika II., který založil Addis Abebu. Menelik podepsal v květnu 1889 s Itálií „Smlouvu z Wichale“ v níž Itálie uznala svrchovanost Etiopie a na oplátku povolila Itálii kontrolovat oblast severně od Etiopie (nyní součástí Eritrei). Na základě smlouvy měla Itálie poskytnout Menelikovi zbraně a podpořit ho jako císaře. Italové však využili čas mezi podpisem smlouvy a její ratifikací k rozšíření svých územních nároků. Nedodržení smlouvy přerostlo v konflikt. V roce 1896 v bitvě u Aduy (Adwy) byli Italové poraženi a museli uznat nezávislost Etiopie a zaplatit kontribuci. Menelik II. zahájil reformu země, na kterou navázal Haille Selassie I., který z Etiopie vytvořil konstituční monarchii (1930).
Itálie své snahy o ovládnutí východní Afriky nevzdala a v roce 1936 byla Etiopie okupována Itálií a stala se na krátkou dobu součástí Italské východní Afriky. Během Italské nadvlády bylo zrušeno otroctví. Ačkoliv se Itálie snažila zemi modernizovat (vybudovala silnice, železnici (900km), založila mnoho firem, elektráren a přehrad), stále narážela na odpor Etiopanů. Po získání nezávislosti v roce 1941 byla země stále monarchií tzv. „Etiopským císařstvím“. Hlavou státu byl opět „bohem vyvolený“ císař Haile Selassie I.. Císař byl představitelem armády, řídil zahraniční politiku, jmenoval vládu a senát. Itálie uznala samostatnost Etiopie až v roce 1947. Na základě usnesení OSN byla v roce 1952 připojena Eritrea k Etiopii. V roce 1955 proběhla změna Ústavy, která posílila některá práva občanů a provedl částečnou pozemkovou reformu, která ale narazila na odpor feudálů, kteří změny akceptovali až v roce 1960. V roce 1962 byla zrušena federace mezi Etiopií a Eritreou, Eritrea byla začleněna do Etiopského císařství. O rok později se Etiopie stala zakládající zemí Organizace africké jednoty (1963) a sídlem organizace se stala Addis Abeba. Etiopie byla zakládající zemí také Ligy národů a „nezávislým členem“ OSN . Osud a existenci Etiopského císařství zpečetila „ropná krize“, která způsobila prudký nárůst cen benzínu a nedostatek potravin. V roce 1974 byla etiopská monarchie pod vedením Haile Selassiem I. svržena Dergem (Prozatímní vojenská správa socialistické Etiopie – komunistická vojenská junta) pod vedením Mengistu Haile Mariam, který v březnu 1975 nastolil komunistickou vojenskou vládu podporovanou Sovětským svazem. V sedmdesátých a osmdesátých letech zažila Etiopie občanské konflikty a komunistické čistky. Vláda byla nestabilní, proběhlo několik převratů a povstání. Zemi postihl hladomor (sucho i záměrně vyvolaný hladomor) a země měla obrovský problém s uprchlíky z okolních zemí i vnitřních oblastí. V roce 1977 Somálsko napadlo Etiopii a obsadilo část Ogadenské oblasti. Etiopie Ogaden získala zpět až díky masivní vojenské pomoci od SSSR, Kuby, Jižního Jemenu, východního Německa a Severní Koreje. V Etiopii operovalo okolo 15 000 kubánských vojáků. Během komunistického teroru v letech 1977–1978 bylo zabito na 500 000 lidí.
V letech 1983–1985 zasáhl Etiopii další hladomor, který postihl přibližně osm milionů lidí a zahubil až milion lidí. Mengistu se pokusil udělat v zemi „perestrojku“, což vyústilo ve vytvoření Etiopské lidově demokratická republiky (1987-1991). Změna nebyla přivítána podle očekávání a proti komunistické vládě povstaly oblasti na severu země – Eritrea a Tigrej. Tigrajanská lidová osvobozenecká fronta (TPLF) se v roce 1989 sloučila s dalšími etnicky založenými opozičními hnutími a vytvořila koalici známou jako Etiopská lidová revoluční demokratická fronta (EPRDF). Zároveň se v té době Sovětský svaz, s vlastními problémy, začal stahovat z Etiopie, respektive v roce 1990 svou pomoc zcela zastavil. Jednotky EPRDF se přiblížily k Addis Abebě a v květnu 1991 Mengistu uprchl ze země. V roce 2006 shledal etiopský Federální vrchní soud v Addis Abebě po 12 letém procesu Mengistu vinným z genocidy v nepřítomnosti. Mnoho bývalých úředníků bylo odsouzeno k trestu smrti a desítky dalších strávily desítky let ve vězení, než byly omilostněny z doživotních trestů. Mengistovi byl udělen azyl v Zimbabwe, kde stále pobývá. Etiopská lidová revoluční demokratická fronta (od roku 2019 nově Prosperity Party) je od té doby vládnoucí politickou silou země. První pluralitní volby se konaly v květnu 1995. Volby v Etiopii stále nedosahují standardů demokratických zemí a opozicí jsou silně kritizovány. Zemi navíc trápí etnické násilí, které často propuká mezi Oromi a Somálci.
24. května 1993 vyhlásila Eritrea nezávislost na Etiopii. Země však měly nevyjasněnou hranici, která v květnu 1998 přerostla do otevřené války (1998 až 2000), která měla negativní dopady na ekonomiku obou zemí.
V srpnu 2016 vypukly po celé zemi protesty a policie následně zastřelila desítky demonstrantů. Demonstranti požadovali ukončení porušování lidských práv, propuštění politických vězňů, spravedlivější přerozdělování bohatství vytvořeného více než desetiletým hospodářským růstem a návrat wolkaytského okrsku do regionu Amhara. Po těchto protestech vyhlásila Etiopie výjimečný stav, který byl zrušen v srpnu 2017.
V roce 2018 premiér Abiy Ahmed uskutečnil první oficiální návštěvu Eritree a fakticky ukončil válečný stav mezi zeměmi. Za ukončení konfliktu byl Abiy Ahmed v roce 2019 oceněn Nobelovou cenou za mír. Abiy také propustil politické vězně a slíbil spravedlivé volby.
Přechod země k demokratickému uspořádání bude složitý, v zemi jsou omezeny některé občanské svobody, včetně svobody tisku. Etiopie má devět polo autonomních správních regionů, respektive 9 federálních států a 2 samosprávná města, které jsou založeny na etnické příslušnosti. Zejména Oromové se dožadují větší demokratizace země, což by mohlo opět přerůst i v občanskou válku. Na jihu země silně vládnou animistické tradice a velkým problémem je i postavení žen ve společnosti („únosy manželek“, ženské obřízka, …).
Etiopie z hlediska demografického vývoje zažívá prudký růst, za necelých čtyřicet let vzrostla populace třikrát na odhadovaných 108 113 150 obyvatel. Přírůstek obyvatel patří mezi nejvyšší na světě. Pokud poroste tímto tempem i nadále, počet obyvatel se do roku 2060 ještě zdvojnásobí.
Z hlediska národnostního složení má Etiopie více než 80 různých etnických skupin a mluví se zde více než 90 jazyky. Největším národem jsou Oromové, kterých je více než 1/3 populace. Další silnou národnostní skupinou jsou Amharové (27,0%). Ostatní etnické skupiny nedosahují 10%. Většina Etiopanů mluví afroasijskými jazyky (semito-hamitská jazyková rodina), pouze na jihu země a při hranicích se Súdánem převládá nilosaharská jazyková rodina. V hlavním městě a jeho okolí žije početná menšina potomků italských osadníků. Přestože všechny jazyky mají rovnocenné postavení, které jim zajišťuje Ústava z roku 1995, tak amharština je uznávána jako oficiální pracovní jazyk vlády. Jinak si jednotlivé federální státy a samosprávná města mohou svobodně určit své vlastní pracovní jazyky, ale užívá se jen amharština, oromština, somálština, afarština, hararština a tigrejština.
Náboženské vyznání obyvatelstva je také pestré, ale převažuje „abrahámovská náboženství“ (náboženské systémy, které svou duchovní tradici spojují s Abrahámem). Jedná se především o judaismus (Beta Israel – etiopští Židé), křesťanství (etiopské ortodoxní církve Tewahedo) a islám. Podle etiopského sčítání lidu tvoří křesťané 62,8% obyvatel země z toho etiopské pravoslaví vyznává 43,5% věřících, muslimů je na 33,9% (většina vyznává sunnitský islám, první skupiny vyznavačů jsou v zemi již od hidžry v roce 622, leží zde i nejstarší muslimská osada v Africe – město Negaš), animisté tvoří 2,6%, což představuje 2 miliony obyvatel a ostatní náboženství jsou málo početná. Židé již nejsou početní. V osmdesátých letech se mnozí přestěhovali do Izraele. Etiopští židé se považují za jeden z deseti ztracených izraelských kmenů rozptýlených Asyřany v roce 722 př. n. l. .
Obyvatelstvo je rozmístěno nerovnoměrně a poměrně dlouho drtivá většina z nich žila v malých osadách. Proces urbanizace začal až v letech 1967 – 1975, kdy se počet městských obyvatel ztrojnásobil. Ale základy byly založeny za Italské okupace, kdy se vybudovala první infrastruktura – komunikace, elektrárny a vodovody. V dnešní době nadále probíhá migrace do městských oblastí, která je obvykle motivována nadějí na lepší život. Důvodem je špatný životní standard na venkově, nízká mzda, nízká produktivita zemědělství i podvýživa (zejména u dětí). Přestože města nabízejí lepší podmínky pro život, tak také trpí chudobou a špatnými hygienickými podmínkami (sanitace – odpadové hospodářství). Například v Addis Abebě žije 55% obyvatelstva ve slumech s obtížným přístupem k nezávadné vodě, což je problém i v celé zemi. Polovina obyvatelstva tuto základní potřebu nemá dostupnou. Rozdíl je patrný i ve vzdělání. Míra gramotnosti v Etiopii je 82%. Na rozdíl od venkovských oblastí již 69 % městských dětí navštěvuje základní školu. Přístup ke vzdělání se však zlepšuje. Ještě větší problémy trápí etiopské zdravotnictví, které je … kvalitativně špatné. Země má jen 119 nemocnic a 412 zdravotních středisek. I proto mnoho nemocných nadále hledá pomoc u tradičních léčitelů. Mnoho nemocí vychází ze špatné hygieny a podvýživ. Vysoká je kojenecká úmrtnost a úmrtnost matek na venkově. Zemi se ale daří snížit výskyt onemocnění AIDS a užívání antikoncepce. V zemi je rozšířená ženská obřízka, která je od roku 2004 nelegální. Přesto je stále praktikována, ale postupně tato praktika, jež má ženu chránit před promiskuitou či znásilněním (bohužel poměrně častý zločin) upadá. Mužská obřízka je běžná. Asi 76% mužské populace je obřezáno. Vláda se snaží zapojit ženy do ekonomiky jejich zrovnoprávněním.
Povrch země je velmi členitý. Centrální část vyplňují pohoří a hory s průměrnou výškou 2 500 až 3 000 m n. m.. V ostatních částech jsou náhorní plošiny, nížiny a propadliny. Horopisné celky jsou snadno identifikovatelné – jedná se o Etiopskou vysočinu na západě, Somálskou plošinu na východě a Etiopský příkop, který rozdělil Etiopskou plošinu na dva celky – jihovýchodní a severozápadní (a rozděluje i celou zemi přibližně v polovině). V krajině je příkop dobře patrný. Před vznikem příkopové propadliny a rozčleněním Etiopie se zde od konce Křídy (geologické období druhohor) rozprostírala tabule, kterou po celou následující dobu do třetihor pokrývaly příkrovy výlevných hornin a tufů. Tyto příkrovy mají mocnost až čtyři kilometry. Takto vytvořenou tabuli rozčlenila až mladší tektonická činnost a vznikla kaňonovitá údolí. Tektonická činnost napomohla i vysokohorskému charakteru Etiopské vysočiny a řadě horských masivů s typickými stolovými čedičovými vrcholy zvanými amby (ambas).
Na severu země v Etiopské vysočině leží i vyhaslé sopky, které dosahují výšky až 4 000 m n.m. Vrcholy v pohoří Semjen (Simien) dosahují vysokohorských výšek. Vrchol Ras Dašan (Ras Dashen/Ras Dejen) se ční do výšky 4 550 metrů a je tak nejvyšším vrcholem Etiopie. Mezi další významné vrcholy patří Ancua 4 462 m n.m. a Kidis Yared (4 453 m). Semjenské hory klesají k jihozápadu k jezeru Tana, které poprvé zmapoval mladoboleslavský rodák Antonín Stecker. Z této kotliny se opět zvedají hory do výšek nad 4 000 m n.m., například nejrozsáhlejší horstvo Čoke (Choká) s horami Choqa (Birham) o výšce 4 153 m a Karni (4 070 m). Směrem dále k jihu mizí v podloží čediče a andezity a objevují se kerná pohoří, jejichž výšky dosahují 2 000 – 3 000 m n.m. s jedinou výjimkou, na okraji příkopové propadliny ležící hory Guge/Gughe (4 200 m). Východní okraj severozápadní Etiopské vrchoviny prudce klesá do Etiopského příkopu, který probíhá v délce 800 km a šířce až 100 km od jihozápadu k severovýchodu. Tento příkop je na mnoha místech vyplněn sladkými i slanými jezery. Na severovýchodě přechází Etiopský příkop do Danakilské pouště, prolákliny Afar (či také Asal). V proláklině leží jezera Maraha Bad, Egogi Bad a Asale. Danakilská proláklina je zároveň nejnižším bodem země – 116 m n.m. Mimo jezera rozsáhlou planinu narušují sopečné vrcholy (nejvyšší je Gabuli 960 m n.m.), z nichž některé jsou stále aktivní. Díky nim je Danakilská poušť mimo vápenných a jezerních sedimentů pokrytá lávami a tufy. Afarská proláklina je na severu u Rudého moře zakončena pohořím Dancalla s vrcholy přes 2 000 m n.m.
Jihovýchodní část Etiopské vysočiny tvoří na severu Ahmarské hory. Uvedené pohoří nemá jasně definované hranice. Nejvyšším bodem je Gara Muleta o výšce 3 388 m n. m. Na Ahmarské hory na jihozápadě navazují Chercherské hory s nejvyšším vrcholem Jelo Terara o nadmořské výšce 3021 m, následované pohořím Gugu (stejnojmenný vrchol o výšce 3 623 m n.m.). Jihovýchodní část Etiopské vysočiny na jihu pokračuje pohořím Mendebo, jejichž nejznámější a nejvyšší částí jsou hory Bale (Urgoma) s nejvyššími vrcholy Tullu Dimtu (4 389 m) a Batu (4 307 metrů).
Dále na východ od Etiopské vysočiny se rozkládá Somálská plošina (Haud), která ční do nadmořských výšek 3 000 až 4 000 m n.m. Tato plošina je relativně kompaktní, jelikož nebyla postižena tektonickou činností s výjimkou severního a západního okraje, kde jsou lávové příkrovy. Od pohoří jihovýchodní části Etiopské vysočiny klesá Somálská plošina pozvolna či stupňovitě k jihovýchodu.
Podnebí Etiopie náleží do rovníkové monzunové oblasti se suchou zimou a vlhkým létem. Střední teploty jednotlivých měsíců se od sebe liší méně než rozdíly teplot mezi dnem a nocí. Chod ročního počasí má dvě období – období sucha od října do poloviny června (od března do června se již mohou vyskytovat srážky) a období dešťů od července do konce září.
Srážky přináší jihozápadní a západní monzun od Atlantského oceánu, takže nejvyšší srážkové úhrny mají západní svahy Etiopské vysočiny (1 300 – 2 000 mm). Menší díl srážek dodávají i zenitální deště. Obecně platí, čím dále od rovníku, tím jsou srážkové úhrny menší. Naopak Somálská plošina leží ve srážkovém stínu hor. Monzuny Indického oceánu sem obvykle nezasahují. Ve vyšších polohách dosahují srážky 500 mm, ale většina povrchu má srážky okolo 250 mm.
Nejsušším i nejteplejším místem je Danakilská poušť obklopená horami. Stření maximální teploty zde dosahují 35°C během nejteplejšího měsíce července, v lednu jsou střední maximální teploty okolo 25°C. Na západě v Etiopské vysočině teploty závisí na nadmořské výšce. Do nadmořské výšky 1 700 m n.m., zvaného v Etiopii „kola“, teploty neklesají pod 20°C a rozdíly mezi létem a zimou jsou nepatrné. Druhé pásmo zvané „wojna dega“ sahá do nadmořské výšky 2 400 m n.m. a má teploty mezi 16°C a 20°C, ale rozdíly mezi létem a zimou jsou citelné. Nad 2 400 m n.m. leží pásmo „dega“, kde se rozkládá i hlavní město. Střední teplota nejteplejšího měsíce (duben) dosahuje 17°C a nejstudenějšího (prosince) 13°C. Vy vyšších polohách už můžou padat kroupy i sníh.
Chod srážek se odráží i v říční síti, která je nejlépe vyvinutá v Etiopské vysočině. Odsud většina řek směřuje do povodí Nilu. Jezerem Tana protéká největší řeka Etiopie Abaj (Modrý Nil). Řeka protéká 1 200 m hlubokým údolím, které se velmi podobá věhlasnému kaňonu řeky Colorado v USA. Postupně klesá skrz jednotlivé plošiny a po cca 1 000 km opouští Etiopii. Další řekou tekoucí do povodí Nilu je řeka Atbara se svým přítokem Takaze. Na jihu teče řeka Sobat. Z Etiopské plošiny odtéká také řeka Hawaš (Awaš), která svou pouť končí v močálech a jezerech Danakilské pouště. Ve východní části země odvádí své vody do Indického oceánu řeka Džuba (Giuba) a Webi Šebeli. Na jihu odvádí srážkovou vodu řeka Omo, která se vlévá do jezera Turkana (Rudolfovo jezero). Řeky Etiopie jsou nesplavné a prudké a dosud byly energeticky využívané málo, situace se však mění. Jediný splavný úsek má řeka Sobat, která je splavná v krátkém úseku při hranicích po několik měsíců. Leží zde jediný přístav Etiopie ve městě Gambela, odkud se dopravuje zboží do sousedního Súdánu a naopak.
Jak již bylo uvedeno, na dně Etiopského příkopu leží několik jezer z nichž největší je Turkana, které náleží Etiopii jen nejsevernějším břehem. Další početná jezera (Chew Bahir (Stefania), Čamo (Chamo), Abaja, Awasa, Šala (Shala), Abijata, Langano, Zwaj (Ziwaj), Koka, Basaka, aj.) jsou slaná, sladká či obklopená močály a poskytují hlavně místo pro rybolov. Mimo příkopovou propadlinu leží pouze jezero Tana, které mimo rybolovu slouží i k lodní dopravě malého měřítka.
S výjimkou pouštních a vysokohorské oblasti má země výborné podmínky pro půdní procesy díky vulkanickému podloží a teplému podnebí a srážkám. Na Etiopské vysočině převládají horské hnědočervené a červené půdy, které jsou velmi úrodné. V pásmu „kola“ jsou půdy červenohnědé a ve vyšších polohách červené. V pásmu „wojna dega“ i „dega“ převažují horské stepní půdy a na zalesněných svazích lesní půdy. Mimo Etiopskou vysočinu jsou četné laterity, zejména v Somálské plošině. Danakilská poušť, jak název napovídá má pouštní půdy, ale objevují se zde i laterity.
Na území Etiopie jsou přirozenou vegetací zejména savany, které přechází v horské i tropické lesy, na severu pak v pouště. Díky tomu je zde vysoká rozmanitost rostlinných společenstev. Savanové lesy se objevují na vlhčích místech, kde jsou tyto porosty nahrazeny eukalyptovými lesy. Roste či rostl zde baobab, různé druhy akácií, palem a tamarišků. V savanách se daří mnoha druhům trav, některé dosahují i výšky pěti metrů – sloní tráva (Pennisetum purpureum či Napier). Svahy hor jsou porostlé lesy a nalezneme zde druhy: cedr atlaský (Cedrus atlantica), Prodocarpus, Cordia, oliva a hagenie habešská (Hagenia abyssinica), jejíž květy se využívají v lékařství proti střevním parazitům. Nad lesy se vyskytují horské louky s několika druhy pryskyřníků, huseníků, řeřišnic, svízelů, jetelů, aj. Etiopská vysočina je pravlastí kávovníku rostoucího divoce v pásmu „wojna dega“. V hlubších údolích rostou tropické galeriové lesy s cenným ebenovým a santalovým dřevem, dále stromovité pryšce a fikusy. V porostech jsou rozšířené liány, bambusy, břečťany, kapradí i orchideje. Většina zdejších lesů dnes trpí odlesňováním. To má za následek nejen úbytek lesů jako takových, ale přispívá k rychlému odtoku vody a tím k erozi půdy, ztrátě stanovišť a ke snížení biologické rozmanitosti. Etiopie každoročně ztratí odhadem až 1 400 km2 lesa. Země se snaží zavádět lesnické programy, aby zachovala produkci dřeva.
Fauna Etiopie s výjimkou několika chráněných území již není bohatá na zvěř a tak pro safari není vyhledávanou destinací. Většina velkých savců již žije pouze u hranic se sousední Keňou. Dříve zde žilo na 40 druhů antilop, buvoli, sloni, zebry, žirafy, lvi, nosorožci, hroši. Naopak lákavé jsou toulky pro pozorování ptáků (856 druhů z nichž 20 je endemických) a hmyzu. Přes uvedené má země 31 endemických druhů savců. Nejznámější je vlček etiopský.
V zemědělství pracuje přibližně 80-85 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Produkce je v drtivé většině vytvářena drobnými zemědělci a podniky. Půdu vlastní stát, neexistuje soukromé vlastnictví půdy a zemědělci si ji pronajímají (až na 99let). Mezi hlavní vývozní komodity patří káva, která tvoří nejvyšší devizové příjmy země a její pěstování živí 16% Etiopanů. Dále se exportují luštěniny, olejnatá semena, obiloviny, brambory, cukrová třtina a zelenina. Etiopie je druhým největším producentem kukuřice v Africe a rychle se rozvíjí květinářství. V zemědělství se hojné míře uplatňují místní plodiny. Asi nejznámější je tef milička (Eragrostis abyssinia), což je obilnina pěstovaná výhradně v Etiopii. Zajímavostí je pěstování katy jedlé (Catha edulis), jinak známá jako khat, čat, kát. Kata obsahuje alkaloid zvaný kathinon, která se účinkem na lidské tělo podobá amfetaminu (mírný stimulant). Využívá se jako droga, listy se žvýkají. Snižuje únavu, ale má mnoho vedlejších účinků. Na rozdíl od jiných plodin dokáží producenti zásobit katou celou zemi během několika hodin. Konzumace katy má charakter sociálního rituálu. Další zajímavou místní komoditou je kadidlo. Získává se nařezáváním kmene kadidlovníku (Boswellia sacra). Kadidlo je pryskyřice. Je významnou složkou nakuřovacích prášků. Používá se v parfumérii, do zubních past, náplastí a mastí.
Živočišná výroba je také extenzivního charakteru – pastevectví dobytka. Rozšířený je chov slepic na maso a vejce. V sušších oblastech Etiopie se chovají ovce, kozy a velbloudi. Země exportuje dobytek zejména do sousedního Somálska. Zajímavostí je chov cibetek (Viverra civetta) produkující výměšek pohlavních žláz „cibetin“, který se využívá pro voňavkářský průmysl.
Do epidemie CONVID-19 rostla ekonomika země rychlým tempem, přestože trpěla velkou inflací díky rostoucím cenám potravin. Velikostí ekonomiky patří mezi největší ekonomiky východní Afriky, Přes rostoucí ekonomiku patří stále mezi nejchudší země světa. Ekonomika má řadu omezení, které se postupně uvolňují. Země se stala centrem lehké výroby v Africe (hlavními sektory jsou potravinářství, výroba piva, zpracování kůže, textilnictví a chemický průmysl) díky investicím vlády do veřejné infrastruktury a průmyslových parků. Soukromý sektor však roste pomalu. Sektor služeb produkuje největší část HDP. Bankovnictví, pojišťovnictví, telekomunikace a poskytování mikroúvěrů je omezeno na tuzemské investory. Země má velké nerostné bohatství, ale těží a vyváží v podstatě jen zlato a vyrábí cement.
Díky své poloze a vydatným vodním tokům Etiopie pokrývá 88,2 % spotřeby elektrické energie z vodních elektráren – více v samostatném článku. Pouze 8,3% elektřiny je vyráběno z fosilních zdrojů, zbytek tvoří obnovitelné zdroje. Ve městech má přístup k elektřině 83% obyvatelstva a ve venkovských jen 10%. Vláda plánuje, že elektřina bude významnou exportní komoditou země.
V Etiopii je 2 185 km železničních tratí z nichž je elektrifikovaných 1 401 km. Stávající železnice se opravují a dalších projekty jsou plánovány s cílem mít 5 000 km tratí. Nejdůležitější železniční tratí je Addis Ababa–Djibouti Railway zajišťující dopravu etiopského zboží do přístavu Džibútí.
Silniční síť je tvořena více než 100 000 km silnic. Asfaltový povrch má 89% všech silnic. Hlavní tahy mají označení No 1 – No 10. Jedinou dálnicí je Addis Ababa–Adama v délce cca 85 km a ve výstavbě je další 57 km dálnice.
V zemi je 61 letišť z nichž dvě letiště jsou mezinárodní. Letecká doprava tvoří výjimku v jinak špatné etiopské dopravě. Ethiopian Airlines se řadí mezi tři nejdůležitější letecké společnosti v Africe a aerolinky jsou jedním z hlavních devizových příjmů země (sektor služeb).
Etiopská armáda je relativně malá vzhledem k rozloze země. Má okolo 170 tisíc dobrovolníků v aktivní službě. Od roku 1996 je země vnitrozemským státem bez námořnictva. Naopak mají moderní vzdušné síly.
Většina vysílacích společností (médií) jsou státem vlastněné společnosti, stejně jako poskytovatel internetových služeb (Ethio Telecom). Většina obyvatel přistupuje na Internet pomocí mobilních zařízení. Při protestech v roce 2016 vláda snadno vypnula internetové služby. K podobnému kroku přistoupila i během zkoušek na vysokých školách v roce 2017, aby se zabránilo podvádění.
Etnická pestrost (80 etnických skupin ) se odráží i v kultuře. Hudba využívá pentatonickou modální notaci. Tradiční zpěv představuje různé styly polyfonie. Pestrá je i etiopská kuchyně. Základ je tvořen z různých druhů dušených mas, známých „wat“ a zeleninových příloh podávaných na „palačinkách“ z kváskového těsta z tefové mouky (injera). Běžné je společné stolování. Etiopská kuchyně nevyužívá vepřové maso a korýše, protože jsou zakázány v etiopské pravoslavné křesťanské, islámské a židovské víře. Kulturní zajímavostí je také využívání několika místních kalendářů. Nejznámější je etiopský kalendář Ge’ez. Je založen na starším alexandrijském nebo koptickém kalendáři, který zase vychází z egyptského kalendáře. Etiopský kalendář má dvanáct měsíců a přesně 30 dní. Třináctý měsíc tvoří zbývajících 5 nebo 6 dnů (epagomenální dny). Z dalších kalendářních systémů patří Oromský kalendář, který byl založen již 300 př. n. l., vycházející z pohybu Měsíce ve spojení se sedmi souhvězdími (hvězdami). Rozšířený je i arabský lunární kalendář. Dalším specifikem je měření času. Etiopský den (0:00) začíná v 06:00 západního času a shoduje se s východem Slunce. Hlavním písmem je písmo Ge’ez, kterým se přepisovali semitské jazyky od šestého století př. n. l.. Stále ho používá amharština a tygrajština a je využíváno jako liturgický jazyk pravoslavné církve. Od 80 let minulého století etiopské jazyky přecházejí na latinku, respektive na počítačovou znakovou sadu.
Atletika (běh na dlouhé vzdálenosti) je nejpopulárnějším sportem společně s fotbalem. Maratónský běžec Abebe Bikila se stal prvním sportovcem ze subsaharské Afriky, který získal zlatou olympijskou medaili (Řím 1960). Nejznámější je Haile Gebrselassie s několika světovými rekordy. Sport má v zemi dlouhou tradici, např. národní basketbalový tým byl založen již v roce 1949.