V těchto dnech si připomínáme 110 let od úmrtí jednoho z největších Čechů. Emil Holub patří mezi první Čechy, kterým učarovala krása Afriky a zasloužil se více než jiní o její poznání, demytizaci a popularizaci. Emil Holub byl člověk vzdělaný a pracovitý. Nedosáhl však svých snů – nestal se objevitelem nezmapovaných území Afriky a nebylo v jeho moci založit samostatné muzeum pro africké sbírky. Přesto jako lékař, zanícený a odborně fundovaný zoolog a botanik, náruživý lovec, pečlivý kartograf, diplomat, amatérský umělec, bystrý pozorovatel a jako člověk zajímající se o věci v hlubších souvislostech a systematicky, dokázal předčit všechny, ve své době známé, předchůdce a současníky…
Průvodcem na cestě poznání byl jeho otec, který ho podporoval v jeho poznávání přírody. Zabýval se problematikou přírodovědných sběrů (hmyzu, ptáků a dalších zvířat) a především jejich preparací. Zdokonaloval se též v kresbě přírodnin. Jako žák staro-holické trojtřídky si opisuje cestopis „Putování do Afriky aneb Oběť lásky dětinské“. Tato činnost ukazuje na jeho budoucí cestu.
V 10 letech se přestěhoval s rodiči do Pátku u Loun. Studoval německé reálné gymnázium v Praze a později německé gymnázium v Žatci. Na otcovo přání studuje lékařství, které dostalo přednost před oblíbenými přírodními vědami či archeologií. Po absolvování gymnázia v Žatci v r. 1866 zahájil vysokoškolské studium na lékařské fakultě Karlo – Ferdinandovy univerzity v Praze. V únoru roku 1872 ukončil studium a získal titul doktor medicíny.
Během pobytu ve Vídni se seznámil s Růženou Hofovou a 2. listopadu 1883 se s ní oženil. Intenzivně připravoval další a daleko lépe zabezpečenou a cílenou cestu do jižní Afriky. Z Kapska chtěl projít, napříč celým africkým kontinentem, až do Káhiry. Díky dobrému vystupování si získal podporu veřejného mínění a císařského dvora. Připravil trasu budoucí výpravy a získal další společníky, celkem šest mužů, většinou bývalých vojáků.
Mapa Victoriiných vodopádů od Emila Holuba
Po mnohých jednáních se mu však nepodařilo získat stálý prostor pro umístění rozsáhlých sbírek. Roztrpčený cestovatel začal sbírky postupně prodávat, ale především je rozdával muzeím, vědeckým institucím a školám. V roce 1894 byl pozván do USA na dvouleté přednáškové turné. Emil Holub plánoval na rok 1889 svou třetí výpravu do nitra černého kontinentu. Bohužel, četné zdravotní problémy neustále oddalovaly termín k odjezdu. Emil Holub již neměl sil k návratu do Afriky. Zklamání a nemoci provázely poslední léta jeho života. Zemřel 21. února 1902 ve Vídni, kde je také pohřben.
O Holubově životě vyšlo mnoho knih a pojednání, např.: Edvard Valenta „Druhé housle“ (1945), František Běhounek „Na sever od Zambezi“ (1946), Vojtěch Lev „Za velkým dobrodružstvím“ (1947), Jiří Baum: Holub a Mašukulumbové, Bohumil Bauše: Život a cesty Dr. Emila Holuba, Ctibor Votrubec: Jihoafrické cesty Emila Holuba, J.V. Želízko: Život a utrpení afrického cestovatele dr. E. Holuba v posledních dopisech a J.M. Dlouhý: Neznámý dr. Emil Holub. Roku 1952 byl o Emilu Holubovi natočen film „Velké dobrodružství“. V jeho rodných Holicích v Čechách na Pardubicku lze navštívit Památník Dr. Emila Holuba.
Emil Holub byl člověk vzdělaný a pracovitý. Nedosáhl však svých snů – nestal se objevitelem nezmapovaných území Afriky a nebylo v jeho moci založit samostatné muzeum pro africké sbírky. Přesto jako lékař, zanícený a odborně fundovaný zoolog a botanik, náruživý lovec, pečlivý kartograf, diplomat, amatérský umělec, bystrý pozorovatel a jako člověk zajímající se o věci v hlubších souvislostech a systematicky, dokázal předčit všechny, ve své době známé, předchůdce a současníky. Zaslouženě patří mezi nejslavnější české osobnosti.
V současné době probíhá na jeho počest mnoho kulturních akcí a dostal se i na sběratelské mince.