El-Kurru je jedou z královských nekropolí na území dnešního Súdánu. Sloužila především dynastiím z období království Kuš (Kush), konkrétně dynastií vladařů Napata. Jsou zde pohřbeni faraóni a královská rodina z 25. dynastie, která vládla Egyptu, mimo krále Taharky, který je pohřben v nekropoli Nuri. Historicky to souvisí s Třetím přechodným obdobím v Egyptě. Z pyramid se zde viditelně zachovala jen hrobka faraóna Piye. Ostatní pyramidy jsou již poznamenané zubem času a lidskou činností. Nekropole je však zajímavá hlavně malbami ve dvou zrekonstruovaných hrobkách, kde se lze na vlastní oči přesvědčit, že zdejší faraóni nijak nezůstávali pozadu za egyptskými. I přesto, že zdejší lokalita lze těžko srovnávat s pyramidami v Dolním Egyptě, třeba Gízou, nesou v sobě pár podobných prvků nepochybně inspirovaných velkými pyramidami u Káhiry. Inspiraci brali núbijští faraóni i v Horním Egyptě a sice v Údolí králů, což je patrné jak z architektonického uspořádání, tak třeba i maleb, které jsou v Súdánu k vidění jen zde.
Lokalita se nachází nad čtvrtým kataraktem, přibližně 20km od města Karima, vedle níž se nachází hora Jebel Barkal s chrámem boha Amona, posvátná jak pro starověké Egypťany, tak pro Núbijce. Na lokalitě se nachází několik hloubkových hrobů, mastab a pyramid. Význam tohoto místa je i v tom, že se zde nachází první pyramida (z 223 pyramid ☺), která byla na území Súdánu postavena. Mezi roky 1918 a 1919 zde prováděl vykopávky George Reisner. V období jeho výzkumu byla většina hrobek již pouhou hromadou suti, kterou odstranil, čímž se sice dostal do hrobek, ale ztížil a bohužel ve většině případů zcela znemožnil, další archeologický průzkum.
Na pohřebišti lze nalézt různé fáze vývoje nekropole, od mohyl (cca 1 100 – 1 000 let p.n.l.), přes ohraničené mohyly, které představují jakýsi přechod mezi mohylovým hrobem a mastabou (1 000 – 900 let p.n.l.), mastaby (850 – 800 let p.n.l.), a pyramidy. Mohyly byly jednoduché hrobky, kde pohřební komora byla zakryta vrstvou zeminy a kamení. Vchody do mohyl byly postupně zazdívány a mohyly zpevňovány zdivem, což je historiky považováno za důležitý mezník v historii obyvatelstva středního Nilu. Zdi ve tvaru podkovy se následně stavěly již jako čtverce, což vlastně již byly primitivní mastaby. Následně docházelo ke zdokonalování pohřební komory v mastabách a po vpádu núbijských faraónů do Egypta ke stavbě pyramidy.
Obrázek: vývoj hrobek v el-Kurru.
Piyova pyramida
Základem Piyovy pyramidy je pohřební komora umístěná pod pyramidou, následovaná předvstupní komorou s malým schodištěm, za níž stoupá pod úhlem asi 68° velké vstupní schodiště, přibližně 8 metrů dlouhé. Strop pohřební komory je zazděn nepálenými cihlami, z kterých je postavena i pyramida nad pohřební komorou.
Dno pohřební komory tvořilo již skalnaté podloží. Tělo faraóna Piye spočívalo na dřevěné pohřební posteli, stojící na kamenném podstavci uprostřed komory. Poblíž těla se nacházely kanopy, podle čehož historici usuzují, že by jeho tělo mohlo být mumifikováno, podobně jak tomu bylo u egyptských faraónů. Nalezli se i pohřební figurky Shabti / Shawabti, které představují služebníky na onom světě – též typické pro Egypt. Předvstupní komora byla značně poškozena, takže se nelze dopátrat jakou měla výzdobu. V samotné pyramidě byla zádušní komora, která nebyla propojena s pohřební komorou.
Obrázky: Na snímcích je Piyova pyramida, na levém je vidět část zkamenělého stromu, který se sem dostal z jednoho ze dvou wadí, které tu ústí, kde se nacházejí zkamenělé pozůstatky někdejšího lesa, u prostředního snímku je vidět zbytek zdiva zádušního chrámu, vpravo je vidět detail rozpadlé stavby.
Další hrobky v El Kurru
Pyramida Piyova nástupce faraóna Shebaka (Shabaqo) je téměř totožná s pyramidou jeho otce, jen pohřební komora je již zcela vytesána ve skalnatém podloží. Vstup byl již postaven dál od pyramidy, což umožňovalo napojení vstupu k zádušnímu chrámu. Jedná se o druhou největší pyramidu v nekropoli El-Kurru.
Kromě hrobek dalších členů královské rodiny 25. dynastie, zde Reisner našel hroby 24 koní a dvou psů. Čtyři koně patřili Piyovi, byli jim uťaty hlavy a jednalo se o obětní výbavu při pohřbu faraóna. Zvířata byla pohřbena ve stoje, ozdobena korálky, stříbrným límcem se zlatými úchyty. Spekuluje se o tom, zda tito koně nemají spojitost s významem pohřebních bárek v Egyptě.
Všechny mohyly i mastaby byly vyrabovány. V pyramidách, kde došlo k zasypání vstupního schodiště, pravděpodobně převážná část pohřební výbavy zůstala.
Hrobka KU 16 – Tanutamen
Z pyramidy KU16 se toho moc nedochovalo. Pyramida zabírala plochu okolo 8,25m2 a byla pravděpodobně postavena z pískovce v kombinaci s pálenými a nepálenými cihlami. Jižní obvodová zeď pyramidy, respektive její pískovcové základy, jsou stále patrné. Ze severní stěny a kaple se zachovaly pouze fragmenty. Schodiště vedoucí do předsíně je přibližně 20m dlouhé. Předsíň je velká cca 3 x 3m a má téměř plochý strop, pohřební komora je velká 6 x 4,15m, má klenutý strop, na kterém je ilustrace noční oblohy.
Interiér pyramidy, respektive pohřební komory, je omítnut vápennou omítkou a vybílen patrně vápnem., které je nanášeno v několika vrstvách, čímž vzniknul pro malby sněhobílý podklad. Barvy maleb jsou místy vybledlé, což způsobila eroze materiálu a stoupající hladina blízkého Nilu. Proto jsou malby v některých místech mezi 0,6 – 1,5m výšky znatelně poškozené. Kvalita maleb a styl provedení je srovnatelný s některými hrobkami z Údolí králů, je zde však o něco menší ikonografie.
Obrázky: Vstup do hrobky; Nephbet a Hapi; faraón vcházející do hrobky za doprovodu po levici Amsetem a po pravici Kebehsenufem a bohyně Isis.
V malé předsíni je lehce klenutý strop posetý žlutými pěticípými hvězdami s červeným středem, na tmavě modrém pozadí (nyní již bílém).
Na levé stěně předsíně jsou hieroglyfy opisující vstup do podsvětí. Velké malby vyobrazují panovníka Tanutamena doprovázeného po levici Amsetem a po pravici Kebehsenufem, syny boha Hora, opatrujícími orgány zesnulého (Amset – játra, Hapi – plíce, Kebehsenuf – střeva, Duamutef – žaludek). Zajímavostí je, že vyobrazení Horových synů je v lidské podobě. V Egyptě od 20. dynastie jsou, až na Amseta v lidské podobě, vyobrazování se zvířecími hlavami a sice Hapi jako pavián, Duamutef jako šakal a Kebehsenuf jako sokol.
Amset má na hlavě kápi, dlouhý vous se dotýká náhrdelníku, je oblečen v tunice, v levé ruce má žezlo, pravou drží panovníka a vede ho do hrobky. Kebehsenuf je totožně zobrazen jako bratr, jen drží panovníka levou rukou, pravá ruka není vidět a malba je od prsou dolů poškozena. Faraón Tanutamen má u hlavy kartuš se jménem. Na hlavě má zlatou čelenku s dvěmi kobrami, symbolizující vládu nad Núbií a Egyptem. Na zlatavém náhrdelníku má vyobrazenou beraní hlavu, symbolizující spříznění s bohem Amonem, sídlícího ve své svatyni v blízkém Jebel Barkalu.
Pravá stěna je poškozenější vůči levé. Je zde zobrazena opačná scéna co na levé stěně a sice další dva Horovy syny Hapi napravo od faraóna a Duamutef nalevo, vyvádějící Tanutamena z hrobky, což dle výkladu v nápisech symbolizuje vstup faraóna na nebe.
Západní stěna je rozdělena klenutým vstupem do pohřební komory. V levé straně je vyobrazena bohyně Isis, držící v rukou berle a mající na hlavě čelenku vpředu se supí hlavou a vzadu se supím ocasem. V pravé straně je bohyně Nebthet (její úlohou je ochrana mumie) opět s berlemi v rukou, ale bez čelenky. Nad vchodem jsou vyobrazeni čtyři paviáni u posvátné bárky, vezoucí vycházející slunce.
Pohřební komora má klenutý strop zdobený noční oblohou, podobně jako předsíň, jen pozadí hvězd je světle modré (původní tmavá modř vybledla). Stěny jsou zdobeny výjevy z Knihy mrtvých. Na levé straně pohřební komory jsou při krajích vyobrazeni bohové ze záhrobí s lidskými a zvířecími hlavami a berlami v jedné ruce a symbolem života (anch) v druhé ruce, uprostřed je vyobrazen skarab a legenda k vyobrazení, kde je uvedeno, že by se srdce zemřelého nemělo obrátit proti němu na onom světě. Pravá stěna má stejně jako levá vyobrazeny při krajích božstvo, uprostřed s popisem přechodu zemřelého do říše mrtvých. Dříve se zde nacházela i malba mumie s bohem oživujícím ji symbolickým žezlem. Stěna se vstupními dveřmi obsahuje malby Osirisových synů se zvířecími hlavami, nad vstupem jsou paviáni u posvátné bárky se slunečním diskem, za kterými po obou stranách stojí šakal. Bárka s paviány a šakaly je i na zadní stěně, pod tímto výjevem nalevo je vyobrazen faraón v pokleku, mající před sebou své srdce. Naproti němu sedí Hor, ve vzácném zobrazení, kdy je sokolem z lidskou hlavou, mající na krku džed. Za Horem stojí bůžek mající v levé ruce anch a v pravé žezlo. Vpravo jsou již jen fragmenty původní malby. Ve spodní části stěny jsou úryvky z Knihy mrtvých.
Zobrazení výjevů z knihy mrtvých a vyobrazení bohů na onom světě bývá mnohdy rozporuplné, proto se nabízí otázka, zda zde nedošlo ke spojení výjevů ze Staré a Nové říše, aniž by byl zcela jasný význam motivů.
Hrobka KU 5 – Qalhata
Královna Qalhata byla setra a manželka faraóna Shabaka a matkou Tanutamena. Stejně jako u hrobky jejího syna se pyramida nedochovala. Dle zbytku obvodových zdí šlo zjistit, že zabírala plochu kolem 7m2 . Schodiště, předsíň a pohřební komora je téměř totožná se synovou.
V předsíni jsou méně zachovalé malby podobného námětu jako v předchozí hrobce s tou změnou, že Horovi synové jsou zde vyobrazeni ve své zvířecí podobě, doprovázející královnu do a z hrobky. Královna má na hlavě kápi ve stylu zlatého supa, což zdůrazňuje její pozici matky.
Obrázky: Qalhata vstupující do hrobky za doprovodu Osirisových synů (Amsetiho a Kebehsenufa) a zadní komora pohřební komory.
Pohřební komora měří 5,2 x 3,4 metrů, opět je zde klenutý strop s vyobrazením noční oblohy, poměrně zachovalé modré pozadí na kterém jsou pěticípé zlaté hvězdy s červeným středem. Na pravé stěně se nachází daleko zachovalejší malba stejného motivu jako v synově hrobce, a sice velká kresba mumie ležící na břiše na márách, se zvednutou hlavou k žezlu, kterým ji Osiris oživuje. Podobný výjev lze vidět i poblíž Abydosu, kde již od 12. dynastie vzkvétal kult boha Osirise, konkrétně takovou malbu lze spatřit v chrámu Sethiho I. poblíž vesnice Kurna (Chrám v Kurně). Na pravé i levé stěně jsou k vidění různé fáze znovuzrození na onom světě za asistence boha Osirise a jeho synů. Zajímavé je vyobrazení samotných már, jelikož posmrtné lože královny je zdobeno lví hlavou a lvími končetinami jako nohou postele a lvím ocasem. Pod márami jsou vyobrazeny Hedjet – koruna Horního Egypta, Atef – Osirisova koruna, luk, palice, tradiční oděv…atd. Dále jsou na stěně vyobrazeni další posmrtní bohové patřící k Osirisovi. Doprovodné hieroglyfy jsou již vybledlé a téměř nečitelné. Na levé stěně je opět uprostřed vyobrazena mumie, tentokráte na zádech na márách v podobném lvím stylu jako v předchozím případě, jen s tím rozdílem, že nad márami se nachází nebesa s kobrami, symboly bohyně Vadžet a moci faraóna, se slunečními disky na hlavách, typickým symbolem pro Jebel Barkal. Pod márami se nachází podobné symboly jako v předchozím případě, jen je zde přítomna i královská koruna s dvěmi uraeusy, anch a různá žezla. Z této malby je patrné, že k oživení mumie ještě nedošlo. Zadní stěna obsahuje stejně jako v synově hrobce malbu posvátné bárky se slunečním kotoučem, čtyřmi paviány a na bárce je ženská a mužská postava. O ženské postavě se uvažuje jako o královně Qalhatě, mužská představuje boha Hóra. Ostatní malby a hieroglyfy na stěně jsou poškozené a téměř nečitelné. Nad dveřmi východu z pohřební komory je posvátná bárka se slunečním diskem, ke které se klaní čtyři paviáni. Z boků jsou vyobrazeny bohyně Isis a Nephytis. Kresby jsou však velice poškozené, proto se lze jen stěží domnívat v jaké pozici jsou a jakou činnost provádějí. Pravděpodobně doprovázejí zesnulou královnu k bohu Osirisovi. Sarkofágy s královskou mumií se ani v jedné ze dvou zrekonstruovaných hrobek nenašly.
Dohromady spolu obě hrobky představují nádherný příklad pohřbívání faraónů říše Napata. Zrekonstruovány byly pravděpodobně tak, aby se vzájemně doplňovaly. Zajímavé je i to, jak se inspirovali někdejší súdánští vládci v Egyptě a to jak co se týče monumentálnosti pyramid, tak i překrásné výzdoby hrobek egyptskou mytologií.
Současný archeologický průzkum lokality El-Kurru
Na lokalitě nadále probíhají výkopové práce spojené s archeologickým výzkumem, který provádí Kelsey Museum of Archeology University of Michigan. Potýkají se zde s podobnými situacemi jako Dr. Onderka se svým týmem ve Wad ben Naqa. Historie zdejší lidi doslova obklopuje na každém kroku. Na polích i podél cest se nacházejí fragmenty, většinou keramiky. Místní lidé se s různými místy odlišně vyrovnávají, tak například mnohdy se může stát, že se vyhýbají určitému místu, jelikož se zde skrývá zlý džin. S podobnou situací se setkali zdejší archeologové, při odkrytí červených rohatých démonů, vyrytých na sloupu chrámu. Není divu, že jim na tomto místě nechtěl žádný místní pomáhat. Další věcí je pochopení vesničanů, o co se vlastně archeologové snaží. Určitě jde o zlato! (tvrzení místních) Trochu problémem je i ztráta identity, jelikož místní se necítí nějak historicky spojeni s Núbijci a pyramidami. Další komplikací lokality je fakt, že podobně jako na jiných místech, i zde navazuje na archeologickou lokalitu vesnice, a v některých případech se nad původními stavbami nachází vesnice. Při návštěvě lokality bohužel není vidět mnoho, jelikož většina památek je zakonzervována a opět zakryta půdou. Snad se jednou naskytne možnost podívat se na plán celé nekropole, včetně přilehlého města – městských staveb a hradeb. Dle maleb v hrobkách lze například potvrdit pěstovaní datlovníků v období již více než před 1 300 lety p.n.l.