Egypt, Egyptská arabská republika

Země ve stínu pyramid, krásného potápění a Suezského průplavu. Do Egypta (Káhiry) létá přímý spoj společnosti ČSA, což ukazuje na oblíbenost této země. Egypt nabízí pro turisty/cestovatele mnoho lákadel v podobě historických památek z období starověkého Egypta. Jedná se především o pyramidy a Sfingu v Gíze, chrámy v Karnaku, Luxoru a Abú Simbelu, Údolí králů a chrámů na západním břehu Nilu u Luxoru, atd. … Za návštěvu stojí Egyptské muzeum v Káhiře obsahující na 120 tisíc předmětů, i samotná Káhira – nejlidnatější město Afriky se známým bazarem Chán al-Chalílí. Dále město Alexandrie s bílou Kájtbájovou pevností, kde stál až do ničivého zemětřesení v r.1326 maják – jeden z divů světa. Na Sinaji leží klášter svaté Kateřiny (Mojžíšova hora). Památek, které stojí za vidění je opravdu mnoho, stačí dát do Googlu heslo „památky Egypta“.
Z dalších aktivit je bezkonkurenční potápění v Rudém moři či putování po řece Nilu.
V Egyptě je pouštní klima a na naše poměry je příjemné v období od října do dubna, kdy je hlavní turistická sezóna, a teploty jsou mezi 20 – 30°C. Naopak v létě je třeba počítat s teplotami přesahujícími 40°C.
Turistická místa jsou propojena relativně hustou a spolehlivou sítí vlakového, autobusového a leteckého spojení. Ve městech funguje hromadná městská doprava. Ta je však pro Evropana, neznalého místních poměrů a jazyka, téměř nepoužitelná. Vedle státních dopravních prostředků spojení zajišťují soukromé mikrobusy a zejména relativně levné taxíky.
V případě pronajmutí auta je vyžadován mezinárodní řidičský průkaz, fotokopie cestovního pasu a složení částky (garance), nebo předložení platné kreditní karty. Na některých úsecích silnic jsou vybírány dálniční poplatky.
Kdo chce navštívit lokality v blízkosti libyjských hranic nebo území mimo silnice na Sinaji, potřebuje povolení od Travel Permits Department of the Ministry of Interior.
Egyptská arabská republika je muslimská země, a proto je nezbytné své chování přizpůsobit jiné kultuře. Za nepřijatelné je považováno pití alkoholických nápojů na veřejnosti a naše běžné společenské projevy: držení a objímání žen, polibky na veřejnosti, atd. … Muži, resp. především ženy by měly volit přiměřené oblečení. Při vstupu do mešit je vyžadováno zutí obuvi. V průběhu postního měsíce Ramadánu se doporučuje nejíst a nepít během dne na veřejných místech. Při fotografování je dobré se vyvarovat záběrů vojenských a policejních objektů, nádraží, železničních uzlů, mostů, osob v uniformách, vojenské a policejní techniky. Minimálně hrozí zabavení fotoaparátu nebo mobilu.
Do Egypta je zakázán dovoz potravin, alkoholu, pornografie, zbraní a všech druhů drog. Za nedovolené držení drog může být udělen trest smrti! Striktně zakázán je vývoz památek a zlata v nezpracované podobě.

Historicko politický přehled
Prezident: Abd al-Fattáh as-Sísí (od 8. června 2014) 
Premiér: Mustafa Madbúlí (od 7. června 2018)
Úřední název: Gumhúríjat Misr al-Arabíja (Egyptská arabská republika)
Státní zřízení: Unitární poloprezidentská republika
Státní svátky: 23. červenec (Den revoluce – výročí revoluce z roku 1952); V Egyptě je dále uznáváno větší množství světský a náboženských svátků. Pohyblivými svátky jsou malý a velký Bairam. První Bairam je 4 dny po skončení postního měsíce Ramadánu, druhý je 5 dní po dvou měsících po Ramadánu.
Politické strany a jejich představitelé:Al-Nour [Yunis MAKHYUN]; Arab Democratic Nasserist Party [Dr. Mohamed ABDUL ELLA]; Congress Party [Omar Al-Mokhtar SEMIDA]; Conservative Party [Akmal KOURTAM]; Democratic Peace Party [Ahmed FADALY]; Egyptian National Movement Party [Gen. Raouf EL SAYED]; Egyptian Social Democratic Party [Farid ZAHRAN]; El Ghad Party [Moussa Mostafa MOUSSA]; El Serh El Masry el Hor [Tarek Ahmed Abbas NADIM]; Freedom Party [Salah HASSABALAH]; Free Egyptians Party [Essam KHALIL]; Homeland’s Protector Party [Lt. Gen. Galal AL-HARIDI]; Modern Egypt Party [Nabil DEIBIS]; Nation’s Future Party [Mohamed Ashraf RASHAD]; My Homeland Egypt Party [Gen. Seif El Islam ABDEL BARY]; National Progressive Unionist Party [Sayed Abdel AAL]; Reform and Development Party [Mohamad Anwar al-SADAT]; Republican People’s Party [Hazim AMR]; Revolutionary Guards Party [Magdy EL-SHARIF]; Wafd Party [Bahaa ABU SHOKA]
Politické specifikum: Jednokomorová sněmovna (596 křesel; 448 členů je přímo volených, 120 členů s kvótami pro ženy, mládež, křesťany a dělníky – volenými ve volebních obvodech jednoduchým většinovým hlasováním a 28 členů jmenovaných prezidentem), poslanci mají pětileté funkční období. Nová podoba sněmovny je funkční od 10. ledna 2016. V dubnu 2019 se konalo referendum, které schválilo další změnu Ústavy, platnou od roku 2020. Opět dojde k obnovení horní komory parlamentu- Senátu, který bude mít 180 křesel (60 členů bude jmenovaných prezidentem a 120 členů přímo zvolených). Poslanecká sněmovna bude mít nově jen 450 křesel (od dalších voleb?).

Cestovatelské minimum
Očkování: Při cestě z Evropy se nevyžaduje. Doporučuje se očkovat proti žloutence A a B a dále proti břišnímu tyfu a meningitidě A, C. 
Vízum: ano (Vízum získá žadatel na Velvyslanectví Egyptské arabské republiky v Praze: Pelléova 14, 160 00 Praha 6 – Bubeneč); Platný pas minimálně 6 měsíců od data vstupu do Egypta. 
MZV: Základní turistické informace
Mapa: Egypt 
Mezinárodní poznávací zkratka (MPZ): ET
Řízení vozidla: vpravo
Důležitá telefonní čísla:stálá služba policie: 122; turistická policie: 126; hasiči v Káhiře: 125; hasiči v Alexandrii: 180
Mezinárodní telefonní předčíslí: +202
Internetová doména: .eg
Zájezdy do EGYPTA

Obecně
Egypt patří mezi nejstarší kulturní země světa. V období starověku zažil Egypt největší období rozkvětu, kdy ovlivňoval chod světa. Počátkem 3. tisíciletí je Egypt sjednocen vládcem Narmerem v jednotnou říši, která trvala 2700 – 2180 př.Kr. a nazýváme ji jako Stará říše. Po té následovalo období, ze kterého nemáme mnoho informací a podle historiků se nazývá První přechodné období. Přibližně okolo roku 2070 – 1790 př. Kr. nastupuje tzv. Střední říše s územní expanzí a pak opět několik let bez relevantních informací o panovnících – Druhé přechodné období. V letech 1580 – 1083 př. Kr. vzniká Nová říše, kdy nastává doba největšího kulturního, vojenského a ekonomického rozmachu. V této době vznikají pyramidy v Gíze či Údolí králů. Poté následuje tzv. Pozdní doba, kdy se postupně Egypt dostává do područí cizích vlád. V roce 332 př. Kr. dobyl zemi Alexandr Veliký a připojil ho ke své říši. V letech 30 př. Kr. – 395 je Egypt součástí římské říše – Egypt římskou provincií. Po rozpadu římské říše nastává Byzantská doba (395 – 638). V letech 639 – 641 dobyli Arabové Egypt. Později se stane součástí Osmanské říše (1517 – 1914).
Po rozpadu faraonské moci v Egyptě však přišlo dlouhé období, které by se dalo shrnout jako období úpadku a teprve s plánem využití Suezské šíje ke stavbě průplavu se dostal Egypt do popředí světového zájmu.

Egypt stavěl průplav za pomoci Francouzů, kteří byli jeho hlavními vlastníky (56%). V roce 1875 byl Egypt donucen prodat svou část Anglii. V roce 1881 si Egypt vynutil vlastní parlament na Turcích. Ovládnutí Suezského průplavu a obchodu s bavlnou Angličany vedlo k závislosti země na Angličanech, ale formálně nadále bylo součástí turecké Osmanské říše. Při první světové válce (1914) byl Egypt prohlášen za britský protektorát. V roce 1922 získal Egypt formální nezávislost. V období 15. květen 1948 – 20. červenec 1949 se Egypt účastnil První arabsko-izraelské války, kdy Arabové chtěli vyhladit stát Izrael, což se však nepovedlo a Izrael se zmocnil egyptských území na Sinaji. 23. 7. 1952 provedla armáda (Svobodní důstojníci) revoluční převrat a v následujícím roce se stala republikou. V roce 1954 se dostal do čela tehdejší Sjednocené arabské republiky – Egypt Gabál Abdul Násir, který se v roce 1956 dohodl na stáhnutí britských vojenských jednotek z Egypta a byl znárodněn Suezský průplav. V témže roce došlo k vojenskému střetu s Izraelem v rámci Suezské krize – Druhá arabsko-izraelská válka, kdy Egypt zahájil blokádu izraelského přístavu Elját, ale vedlo to k likvidaci vojenského potenciálu Egypta. V roce 1958 došlo k vytvoření unie se Sýrií a vznikla Sjednocená arabská republika, která se však v roce 1961 rozpadla. V roce 1964 byly vypsány první volby a byla přijata prozatímní Ústava. Třetí arabsko-izraelská válka, tzv. Šestidenní válka, započala leteckým útokem Izraele na Egypt brzy ráno 5. června 1967. Egypt toho roku uzavřel pro izraelské lodě Tiranskou úžinu, což podle nejužšího výkladu mezinárodního práva představovalo jednoznačný válečný akt. Izraelská armáda obsadila Sinajský poloostrov. Čtvrtá arabsko-izraelská válka, tzv. Opotřebovací válka, začala 21. října 1967, potopením izraelského torpédoborce Eljat dvěma raketovými čluny egyptského námořnictva, která ale nebyla spojena s frontovými boji a obsazováním země. Byla ukončena 7. srpna 1970. V tomto roce umírá první prezident Násir. Dne 11. 9. 1971 byla vyhlášena ústava. Pátá arabsko-izraelská válka, tzv. Jomkippurská válka začala nečekaným útokem Sýrie a Egypta na Izrael 6. října 1973. Egyptská vojska překročila Suezský průplav a syrská zaútočila na Golanské výšiny. Obě armády byly poraženy. Protiútok izraelské armády proti Egyptu pronikl až na západní břeh Suezského průplavu. Příměří bylo uzavřeno 25. října 1973. V roce 1979 byla uzavřena mírová smlouva s Izraelem. V roce 1981 byl zavražděn druhý prezident Anvar Sadat a v Egyptě byl vyhlášen výjimečný stav. Prezidentem byl zvolen Muhammad Husní Mubárak.
Od konce roku 2010 podobně jako ve většině arabských států probíhaly protesty, které jsou nazývány „arabské jaro„. Na konci ledna roku 2011 egyptský prezident Husní Mubarak ve svém projevu oznámil občanům, že vyzval vládu k rezignaci, a slíbil demokratické reformy. Jeho slibům už Egypťané nevěřili a odpůrci na 31.1.2011 vyhlásili časově neomezenou generální stávku. Dne 11. února 2011 prezident Mubarak po cca 30 letech vlády rezignoval. V květnu 2012 se v Egyptě konaly prezidentské volby, které vyhrál islamista Muhammad Mursí. Mursí byl po roce vlády odstaven armádním pučem a 16. května 2015 byl odsouzen k trestu smrti. Zemřel 17. června 2019 během soudního slyšení. Celá „Egyptská krize“ si vyžádala až tisíc obětí na životech a desítky tisíc zatčených.

Egypt je zemí, kde se stýká Asie s Afrikou v místě Suezské šíje. Základem povrchu Egypta je Saharská tabule složená ze starých prekambrických hornin. Je rozdělaná na dvě části: západní Libyjskou poušť a východní Arabskou poušť. Předěl tvoří řeka Nil. Podloží Libyjskou pouště tvoří krystalické břidlice a vyvřeliny na kterých leží třetihorní usazeniny. Směrem ke Středozemnímu moři jsou mladší a mladší. Severní polovinu pokrývají nubijské pískovce, které přecházení při středozemním moři ve vápence. Naopak jih je tvořen usazeninami písku, které vytvořili jeden z nejpustších ekosystému na zemi. Jsou považovány za tak nehostinné, že tudy nevedly ani karavanní cesty. Průměrná nadmořská výška na jihu dosahuje 500m n.m. a postupně k severu klesá (100 m n.m.). Jihozápadní část vyplňuje plošina Kebír a na západ zasahuje pohoří Abenat vysoké až 1800m n.m.. Nejnižším body Libyjské pouště jsou sníženiny na severu vyplněné slanými jezery. Nejnižší část leží 137 metrů pod hladinou světového oceánu (deprese Kattára). Naopak Arabská poušť má povrch velmi různorodý a členitý. Její vznik byl ovlivněn vznikem tektonického příkopu. Okraj Rudého moře a Suezského průplavu je vyzvednutý a je převážně vulkanického původu s nejvyšší horou Šajid (2184m n.m.). Podobného původu je i nejvyšší hora Egypta na Sinajském poloostrově – Džebel Katherina 2637m n.m.. Na severu přechází Arabská poušť do vápencové plošiny, kde je reliéf velmi členitý.
Území Egypta lze rozdělit na pět geografických oblastí: Libyjsou poušť, Arabskou a Núbijskou poušť, Fajjúmské oázy, údolí Nilu (Horní Egypt) a deltu (Dolní Egypt), které popisují rozdílné fyzicko – sociální charakteristiky.

Podnebí je subtropické. V okolí Středozemního moře má suché a horké léto a chladnější zimu. Srážky padají v zimě a často v podobě lijáků. Ubývají od západu k Východu (380 mm – 80mm). Mimo toto území je většina Sahary silně kontinentální a podnebí je horké a suché. Teploty přesahují i 40°C a stejný může být i rozdíl teplot mezi dnem a nocí. Srážky jsou minimální.
Jediným stálým tokem je Nil (arabsky Bahr, Hapi ve starověku). Nil vtéká na území Egypta při Abú Simbelu a protéká zemí směrem na sever v údolí dlouhém 1530 km. Údolí je zprvu úzké a od Káhiry po Středozemní moře vytváří rozsáhlou deltu s plochou 22 tisíc km2. Mezi nejdůležitější občasné řeky patří Vádí Allákí, Vádí al Khara a Vádí Kená. Nedostatek srážek podobně jako řekám nepřeje ani jezerům. V Egyptě nalezneme proto pouze jezera lagunová (j. Birket Kárún, Malé a Velké Hořké a Timsáh, j. Manzala, j. Burullus, j. Edku) a slaná jezera v proláklině Kattára.
Půdy jsou pouze v údolí Nilu a jeho deltě. Původem jsou aluviální, náplavové a umožnili osídlení Egypta.

Egypt nemá v podstatě vlastní přírodní porost. V údolí Nilu byla většina ploch přeměněna na ornou půdu, pouze na několika místech rostou kapinice nilské (Accacia nilotica), sykomory (Ficus sycomorus), mimózy, tamaryšky, topoly a australské eukalypty. V oázách se pak setkáme s palmu datlovou, marhaníky, olivami, morušemi a palmami duma. V deltě nalezneme porosty rákosu. Papyrus, který umožnil kulturní rozmach starověkého Egypta, dnes roste pouze v botanických zahradách. Pouštní rostlinstvo je skromné a převažují různé druhy kapinic (akácií), tamaryšků a pelyňků. Podobně jako rostlinstvo je redukována i fauna, která je omezena pouze na malé druhy savců a ptáky (300 druhů).

Dominantní skupinou obyvatel Egypta jsou Arabové. Další malé národnostní skupiny tvoří Berbeři, Beduíni, Bedžůnové, Núbijci a Evropané – Italové, Francouzi, Angličané, Arméni a Řekové. Úředním jazykem je arabština. Většina pracovníků ve státní správě a podnikatelské sféře mluví anglicky. Hlavním náboženstvím je islám, který vyznává přibližně 90% obyvatel. Menšina obyvatelstva (10%) vyznává náboženství koptské (křesťané), římsko-katolické, ortodoxní řecké a anglicko-protestantské.

V minulosti byl Egypt zaměřen na tradiční průmyslové obory jako tkalcovství, přádelnictví a zemědělsko-průmyslovou výrobu a rozvíjel se v oblastech strojírenství, metalurgie a v chemického průmyslu. Cílem bylo dosáhnout soběstačnosti a zbavit se závislosti na dovozu. V průběhu privatizačního procesu docházelo postupně v průmyslu k přesunu výrobních kapacit ze státního do soukromého sektoru, který dnes tvoří asi 80 % všech průmyslových kapacit. Průmysl se dnes rozvíjí zejména v oborech jako jsou petrochemie a plynárenství, výroba cementu, automobilový průmyslu, farmaceutický průmysl a léčiva, spotřební elektronika a metalurgie – výroba oceli, litiny a hliníku. Průmyslový sektor zaměstnává přibližně 19 % práceschopného obyvatelstva.
Egyptská ekonomika, podobně jako u většiny rozvojových zemí, byla postavena na zemědělství. Dodnes je jednou z významných složek tvorby HDP s podílem přibližně 16%. Hlavní oblastí zemědělské výroby je okolí řeky Nil, které díky několika faktorům (klima, vodní režim Nilu a závlahy) umožňuje provádět sklizeň plodin během celého roku. Zemědělství je základnou potravinářsko-zpracovatelského průmyslu, surovinovým dodavatelem textilního průmyslu a devizovým zdrojem z exportu, především bavlny. Hlavními plodinami zimní sklizně jsou pšenice, fazole, ječmen a cibule. V létě to je naopak bavlna, rýže, proso a cukrová třtina. Produktivita a výnosy u hlavních plodin se během posledních let znatelně zvýšily, přesto zemědělský dovoz roste rychleji než zemědělský vývoz.

V současné době se v Egyptě rozvíjí především oblast služeb, která již přesáhla 1/3 podílu na tvorbě HDP. Hlavním tahounem tohoto odvětví je především turismus, který vláda všemožně podporuje a Egypt se na něm stává závislý. Přesto vzhledem k vysoké atraktivitě není tato závislost nezdravá. Egypt je právem nazýván největším světovým muzeem pod otevřeným nebem. V jeho kulturním dědictví můžeme nalézt staroegyptské, římské a koptské památky a samozřejmě množství islámských staveb. Ohrozit tento sektor může pouze hrozba terorismu!
Doprava je na africké poměry výjimečná. Železniční doprava patří k nejstarším na kontinentě s celkovou délkou tratí téměř 10.000 km! Spojuje okolo 75 % všech měst a vesnic od severu k jihu. Káhira má též metro. První linka je v Káhiře v provozu od roku 1987. V roce 1999 byla dokončena další etapa druhé linky. Obě přepraví kolem 2 mil. osob denně.
Silniční síť zahrnuje 44 tis. km cest a v podílu dopravy zajišťuje 90% domácí přepravy.Letecká doprava je soustředěna do Káhiry, která je důležitým terminálem Blízkého východu a Afriky.
Říční doprava, v celkové délce přibližně 3.100 km (Nil a síť kanálů), není významná z hlediska domácí přepravy (4%). Přesto je řeka pro místní obyvatele důležitou dopravní tepnou. V minulosti byla však jednou z nejdůležitějších.
Naopak námořní doprava je významná. Prochází skrz ní 90 % egyptského zahraničního obchodu. Celková kapacita námořních přístavů v Egyptě je cca 52 mil. tun. Nejdůležitější je Alexandrie (ročně 22 mil. tun), Port Said, Suez, nově dobudovaný kontejnerový přístav Dakahleia a přístav na Sochně. Nejdůležitějším zdrojem volné měny a příjmů do státního rozpočtu je Suezský průplav.