Dril (Mandrillus leucophaeus)
Dril (někdy uváděný jako dril černolící) se v deštných pralesích kdysi vyskytoval v tisících, nyní patří k ohroženým primátům. Na rapidním snižování jejich počtů má zásluhu lov a těžba dřeva.
Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Třída: Mammalia (savci)
Řád: Primates (primáti)
Podřád: Anthropoidea (opice = vyšší primáti)
Infrařád: Catarrhini (úzkonosí)
Nadčeleď: Cercopithecoidea
Čeleď: Cercopithecidae (kočkodanovití)
Podčeleď: Cercopithecinae (kočkodani)
Rod: Mandrillus (dril)
Druh: Mandrillus leucophaeus (dril)
Dril žije v hustších pralesních porostech Kamerunu a Nigérie. Je to polo-stromový primát, jenž se nevyskytuje mimo lesní vegetaci na otevřených prostranstvích. Od paviánů, kterým se velmi podobá (proto se lze setkat s dalším označením – pavián dril), se liší delší čelistí, většími štíhlejšími špičáky a výraznějším zbarvením.
Dril vypadá jako „krátkoocasý pavián“, na hřbetě je pokrytý olivově zelenou srstí, s nádechem hnědé nebo šedé. Srst je středně dlouhá. Břišní strana a vnitřní strana stehen je bílé popřípadě našedlé barvy. Končetiny jsou u biockých drilů tmavé až černé, kdežto na pevnině převládá stejné zbarvení jako je na hřbetu. Splanchnokraniální část hlavy je sytě černé barvy. Za obličejovou částí hlavy vystupuje bílá srst, tvořící okruží, jenž je na hlavě přerušeno znatelně zbarvenou korunkou, odlišující se od zbarvení hřbetu jen sytějším odstínem. Oblast uší má též tmavý odstín. Anogenitální partie jsou růžové, v období páření přibírají na sytosti v důsledku zvýšeného prokrvování a zbarvení přechází do červené, někdy až fialové barvy. Dospělí samci mají na bradě růžovou skvrnu, jsou dvojnásobné velikosti (600 – 765mm) a hmotnosti (průměrně u samců 25 kg a u samic jen 11,5 kg). Délka ocasu se pohybuje od 50 do 75 mm. Tváře obsahují lícní vaky, do kterých se ukládá během pastvy potrava. Jelikož mají svalstvo v této části značně ochablé, mohou být spatření, jak si končetinou tlačí na tváře a vyprazdňují tím vaky.
Obrázek: Rozzuřený samec drila v Monkey Parku, Španělsko.
Dril se vyskytuje ve dvou poddruzích:
- Mandrillus leucophaeus leucophaeus – pevninský dril má šošolku (korunka) na hlavě tvořenou srstí žluto-černé barvy. Nohy jsou světlejšího odstínu. Vyskytuje se v lesích od jihovýchodní Nigérie až do severozápadního Kamerunu, přesněji řečeno od řeky Cross River, kde se mimochodem vyskytuje i velmi vzácná gorila nigerijská Gorilla gorilla diehli, až po řeku Sanaga.
- Mandrillus leucophaeus poesis – dril biocký má naopak šošolku na hlavě tvořenou srstí žluto-hnědé barvy. Nohy jsou tmavšího odstínu než u pevninského poddruhu a srst těla má šedavý nádech. Jejich domovinou je ostrov Bioko a Rovníková Guinea. Někteří autoři popisují drily vyskytující se v Rovníkové Guiney jako poddruh Mandrillus leucophaeus mundamensis.
Obrázek: Samice drila, ZOO Frankfurt
Drilové žijí v zralých primárních lesích v nížinách, v říčních nebo pobřežních oblastech. Nejvyšší nadmořská výška, ve které byl zaznamenán jejich výskyt je 1200m n.m. Nevyskytují se mimo prales na otevřenějších prostranstvích. Samci se většinou zdržují více na zemi, samice a mláďata jsou převážně v nižších patrech lesního porostu. Pohyb po zemi je kvadrupední. Aktivita je denní. Přes noc spí na stromech v husté spleti lián, listí a rostlinstva ve výšce kolem 10 metrů nad zemí, čímž se brání před dravci.
Vytvářejí většinou malé skupiny čítající okolo 20 – 25 jedinců, vedené jedním dominantním samcem, ale vyskytují se i v početných samco-samicových komunitách. Jsou zaznamenány případy, kdy se menší skupiny spojily a vznikla až 200 členná tlupa, kde vládl jeden dominantní samec a ostatní samci ho podporovali. Na ostrově Bioko se tvoří jen skupiny s jedním samcem a jediná větší skupina zde byla zaznamenána v roce 1990 o velikosti 60 jedinců. Neúspěšní samci žijí většinou samotářsky na hranici teritoria tlupy, ze které pocházejí. Vůdčí samec dává všem členům tlupy najevo své postavení zvýšenou agresivitou, jenž je z pravidla směřována k ostatním samcům a mláďatům. V případě, že mládě není jeho potomkem, agresivita může skončit infanticidou.
V potravě převažuje rostlinná složka, a to především ovoce, listy, kořeny a houby. Svůj jídelníček si s oblibou zpestřují o bezobratlé živočichy, především o termity, červi, pavouky, a menší obratlovce, jako je například chocholatka (Cephalophus ogilbyi ogilbyi a Cephalophusmonticola melanopheus) na ostrově Bioko, nebo i želví vejce, korýši, žáby, housenky, malý hadi a velké šneky rodu Achatina. Za potravou mnohdy navštěvují plantáže s maniokem či palmou olejnou nebo kokosovou, což zapříčiňuje nevraživost a následné hony těchto primátů místními obyvateli.
Komunikace mezi drily může být vokální – vřeštění, chroptění, vrčení, krákání, štěkání…, vizuální – úsměv, přikrčení, předvádění špičáků, naježení, výhružné přískoky, demonstrace anogenitální oblasti v rámci připravenosti k páření, třesení větvemi … Vizuální komunikace mívá vokální doprovod. Chemická komunikace spočívá v zanechávání značkovacího sekretu vyvinutého prsními žlázami na větvích stromů. Velmi důležitá z hlediska sociální hierarchie je doteková komunikace. Nejznámějším projevem je vzájemná péče o srst.
Průměrná délka života je v divočině kolem 29 let a v zajetí 35 let. Pohlavní dospělost nastává u samic třetím rokem, zatím co u samců až šestým rokem života. Samice po 168 – 179 dnech březosti rodí většinou pouze jedno mládě o hmotnosti okolo 770g a světle šedo-hnědým zbarvením. Ke změně barevnosti dochází během osmého měsíce od narození. O mládě pečuje především matka, ale pomáhají ji i ostatní členové tlupy. Samci mají funkci především ochranou, s péčí o mláďata pomáhají pouze mladší jedinci. Mládě je odstaveno 15. – 16. měsícem. Samice se může opět pářit po 17 – 19 měsících po porodu. Mláďata přichází na svět nejčastěji v období mezi prosincem a dubnem.
Obrázek: Samice drila, ZOO Frankfurt
Pro lesní ekosystém jsou především důležití jako přenašeči semen. Bývají loveni leopardy, výjimečně se mláďata mohou stát kořistí šimpanzů, ale velice často jsou loveni lidmi pro maso. Ve městě Malabo (hlavní město ostrova Bioko) se prodává úlovek dospělého samce drila zhruba za 180 USD. Při lovu jsou vybiti všichni členové tlupy. Vegetace, která jim poskytuje útočiště a především stálý potravní zdroj, je ve značné míře kácena a pokud se dosazují nové stromy, jde většinou o exotické druhy rostlin, které nejsou pro drily vhodným zdrojem potravy. V rámci IUCN jsou řazeny mezi ohrožené druhy. V nynějším postupu odlesňování a odlovu se jejich životnost odhaduje maximálně na 40 let.
