Dárky z pralesa – Kamba-Ti-BaAka – Středoafrická republika

Dzanga Sangha, to je kus zachovalé přírody na okraji Středoafrické republiky, země zmítané již několik desetiletí násilnostmi, země kam se cizinci obávají jezdit. Nejzazší jihozápadní cíp tohoto státu, obklopený neprostupnými pralesy Kamerunu a Konga, je ve srovnání se zbytkem území oázou relativního klidu, ukrývající ohromné přírodní a kulturní bohatství. Blízká setkání se slony, buvoly, antilopami sitatunga a bongo a dokonce i gorilami nížinnými, jsou prakticky zaručena. Chráněné území je také domovem několika set členů kmene BaAka – pygmejského etnika, které v těchto lesích žije od pradávna lovecko-sběračským způsobem života.

 

S vidinou toho všeho jsme se nechali také zlákat my dva s otcem a v červenci předloňského roku jsme v Dzanga Sangha strávili pár překrásných dní. Už samotný příjezd do vesnice Bayanga na nás ohromně zapůsobil. Velký zážitek to asi byl i pro děti BaAka. Ty nás totiž po uzounké cestě, kterou jsme přijížděli na dvou motorkách s tamním celníkem a jeho kolegou, následovali s radostným smíchem třeba i stovky metrů! Všude okolo nás se ozývalo prazvláštní hrdelní halekání a žádný BaAka, který byl zrovna poblíž své chýše, si nenechal ujít možnost alespoň zamávat dvěma bílým mužům.

 

Obrázek: Skupina lovkyň z pygmejského kmene BaAka se sítěmi.

 

V doprovodu jediného přítomného BaAky, který vládnul francouzštinou, jsme procházeli vesnicí a seznamovali se tak se zvláštnostmi života jejich obyvatel. Ženy měli bez výjimky krátce střižené vlasy, mnohým z nich zdobilo tváře tetování, některé měly zuby upilované do špičky, mladším nikdy nechyběl u prsu kojenec. Úplně všechny se neustále usmívaly. Mnoho mužů bylo zrovna v pralese, lidé přinášeli na hlavách dříví, jiní drtili v mohutných hmoždířích maniok, ženy ručně splétali krásné košíky, chlapci se na zápraží svých chatrčí chlubili umně vyrobenými vozítky ze dřeva a plechovek od sardinek.
S BaAky z této vsi jsme se setkávali i další dny, někteří z nich nám byli nedocenitelnými průvodci při stopování goril. Skupina deseti bosých lovkyň nás vzala mezi sebe, když pomocí sítí lovily v pralese malé antilopy. BaAkové si nás získali svým věčným úsměvem a otevřeností, jejich život se zdál být hodně romantický. A to jsme jim i trochu záviděli. Některé indicie nám však napovídali, že to má idylce hodně daleko. Děti nebyly hladové, ale jejich mírně nadmutá bříška dávala tušit, že zdravé rozhodně nejsou. Ve vesnici Bayanga (kde byl mimo jiné problém sehnat i balenou vodu či jakékoliv pečivo) jsme si zase všimli nám dodnes nepochopeného tragikomického nápisu na jedné zdi, který hlásal: “Lékárna není daleko!“
Po návratu jsem se o problémy BaAků začal zajímat více a záhy jsem narazil na startující projekt Kamba-Ti-BaAka, který má BaAkům umožnit získat finanční prostředky, které poslouží k zlepšení jejich lékařské péče. Jde o prodej jejich tradičně ručně vyráběných náhrdelníků, takzvaných kamb. Dlouholetá vědecká pracovnice v Dzangha Snagha, primátoložka Klára Petrželková, která působí mj. jako odborný zoolog v ZOO Liberec, drží v České republice nad iniciativou záštitu a snaží se naší veřejnosti představit možnosti pomoci.

 

 

Myšlenka iniciativy Kamba-Ti-BaAka vznikla během působení týmu Kláry Petrželkové a Davida Modrého (Ústav biologie obratlovců AVČR Brno a Ústav parazitologie VFU Brno) při výzkumu infekčních onemocnění goril a jiných primátů v Dzanga Sangha, ve spolupráci s Danielou Hedwig (Max-Planck Institute, Germany) WWF, Projektem Dzanga Sangha a místními komunitami BaAka. Přenosy patogenů mezi lidmi a lidoopy jsou již částečně prokázány a navíc onemocnění, jež nejsou nebezpečné pro lidi, mohou přestavovat významnou hrozbu pro volně žijící lidoopy. Toto riziko se výrazně zvyšuje u habituovaných skupin lidoopů, které jsou v úzkém kontaktu s místními stopaři a asistenty, ale také výzkumníky a turisty.
Proto je v rámci výzkumu sledován i zdravotní stav zaměstnanců Dzanga Sangha. Tento monitoring je důležitý pro zlepšení zdravotního stavu zaměstnanců a přispívá k zabránění přenosu infekčních onemocnění z lidí na gorily. Zajištění nezbytné lékařské péče pro místní obyvatelstvo přispíváme k ochraně goril a ostatních primátů ve Středoafrické republice, neboť přenos nemocí z lidí na lidoopy představuje pro lidoopy v přírodě významnou hrozbu. Výsledky úspěšné vědecké práce ve spojení se snahou udržet křehkou rovnováhu mezi přírodou a lidmi vyústily ke vzniku iniciativy, která má zajistit zlepšení zdravotního stavu BaAků. To preventivně ochrání také populaci lidoopů před možnou nákazou.

 

Obrázek: Potetovaná matka s předními zuby upilovanými do špičky.

 

Místní obyvatelé dostali možnost vydělat si na zdravotní péči sami – prodejem kamb. Ty jsou vyrobeny z vláken liány kosa a ozdobené různobarevnými semeny, pralesními ořechy či dřívky. Od BaAků jich bylo v rámci projektu vykoupeno již mnoho stovek, polovina peněz připadne přímo výrobci, polovina je uložena do místního zdravotního fondu. Z něj mohou v případě onemocnění či úrazu čerpat všichni BaAkové bez ohledu na to, kolik kamb sami vyrobili. Kromě zaměstnání v rámci parku Dzanga Sangha je to jedna z mála trvalejších příležitostí přivýdělku pro lidi, k nimž se vláda jejich země i majoritní společnost bantuského etnika ne vždy chová spravedlivě a do značné míry omezuje možnost zcela svobodného života v pralese.
Tento ojedinělý projekt přináší výměnou za originální šperky z pralesa vyznané zlepšení podmínek pygmejských obyvatel okolí Bayangy. Svým ekologickým přesahem výrazně přispívá k ochraně divoké přírody, která je vedle slonů a goril domovem také pro BaAky – ty nejmenší, ale hlavně nejusměvavější lidi, jaké jsem měl dosud tu čest poznat.