Tato země je zatím známa především dlouhou občanskou válkou, vojenskými převraty a humanitární krizí.
Postupně se o ní dozvídáme i jako o zemi s panenskou přírodou, ideální pro nezapomenutelné safari.
V zemi se také nachází největší mokřady v Africe.
Moc se zatím nehovoří o etnické rozmanitosti a tradičním životě místních obyvatel.
Bohužel, současná nestabilita státu v kombinaci s nedostatečnou vnitřní infrastrukturou řadí Jižní Súdán mezi země finančně náročné, vhodné pouze pro velice zkušené cestovatele, kde se návštěva země může podobat obcházení soudku se střelným prachem s ohněm.
Jižní Súdán je mladou zemí, nezávislost na Súdánu byla vyhlášena v roce 2011. V období nadvlády se jednalo spíše o území sekundárního významu, kdy důležitost spočívala zejména v těžbě ropy a nerostného bohatství, okrajově i jako zdrojnice vody a zemědělské produkce. Nachází se v severovýchodní až centrální Africe, mezi Súdánem, Etiopií, Keňou, Ugandou a Středoafrickou republikou. Jih země je nížinného charakteru, ve středu se nachází obrovské mokřady (bažiny a zaplavovaná území), na východě, jihu i západě se nachází hory. Středem země protéká Bílý Nil a vytváří vnitrozemskou deltu, s množstvím mokřadů. Podnebí je tropické se střídáním dešťů a sucha. Deště začínají od dubna a končí v říjnu. Srážky jsou prudké a vydatné. Teplota se pohybuje od 21°C v červnu do 37°C v březnu. Nejvhodnějším časem pro návštěvu je období sucha, které trvá od listopadu do dubna.
Velké migrace kopytnatců probíhají od března do dubna mezi mokřady Sudd a NP Boma. Od listopadu do ledna probíhá migrace zpět do mokřadů.
Obrázek: Mapa národních parků, rezervací a chráněných území v Jižním Súdánu (Autor: Keitsist EN wikipedia; licence CC)
Ještě za dob anglické nadvlády byla postavena železnice spojující Chartúm a Wau a základní silniční síť. Železnice byla v nedávné minulosti používána k nákladní dopravě. Za války byla porušena a o její obnově se zatím pouze jedná, hlavně s čínskými investory, kteří jsou majoritními investory v ropném a těžebním průmyslu v Jižním Súdánu. V rámci investic do dopravní infrastruktury se uvažuje o stavbě železnice do Keni a Ugandy, kde by se napojila na již existující a fungující Východoafrické železnice. Zároveň se uvažuje i o stavbě ropovodu skrze Keňu.
Dopravovat se Jižním Súdánem po železnici je tedy zatím pouze hudba budoucnosti.
Silniční doprava je v Jižním Súdánu také značně dobrodružná. Existují zde i nové a zpevněné komunikace, které je možné celoročně užívat, ale jejich množství je zatím nepatrné a zpravidla vedou jen do oblastí zájmu (těžební místa). Zdroje uvádí, že na území velikosti Ukrajiny je 400km zpevněných cest, nad jejichž stavem jsou v cestovatelských fórech rozsáhlé diskuze, zejména k jejich sjízdnosti mimo období sucha. Většina cest je ve špatném stavu, nezpevněná, v období dešťů nesjízdná. S tím souvisí i pozemní doprava. Přejet zemi veřejnou dopravou je velice obtížné a na mnohých místech nezbývá nic jiného než použít loď a jinou smluvní dopravu, pokud je vůbec k dispozici. Proto je asi nejvhodnější si již na začátku zajistit soukromý vůz. I tak je třeba počítat s časově náročnou dopravou, jelikož na většině silnic držet průměrnou rychlost vyšší než 40km/h lze považovat za velký úspěch. Dalším problémem jsou neprůjezdné úseky, které mohou pozemní dopravu zcela znemožnit.
Tyto problémy řeší, zejména do odlehlejších lokalit, postupně se rozvíjející letecká doprava. Cesta do Jižního Súdánu ještě v nedávnu představovala letenku za více za 40 tis. Kč, nyní lze sehnat letenku z Prahy i za méně než 20 tis. Kč. Většina regionálních měst a národních parků má k dispozici letiště, Juba, Malakal a Rumbek se zpevněnou přistávací dráhou, zbylé jsou nezpevněné, umožňující přistání jen malým letadlům. Cena vnitrostátních letů je od 80USD do 220USD. Do Juby nyní létají lety z Káhiry, Dubaje, Asmary, Addis Ababy, Nairobi, Kampaly a Chartúmu.
Obrázek: Mapa etnik Jižního Súdánu a Súdánu.
Do země je nutné vstoupit přes hlavní město Juba (Džubu), kde se získávají povolení pro cestování po svazové zemi (mezi jednotlivými státu Jižního Súdánu), pro fotografování, filmování a vstupy do národních parků. Vstupní formality a povolení prakticky kopírují Republiku Súdán.
Tedy:
- Vízum do JS – přibližně 160USD + poplatky, takže cca kolem 200USD na vstup.
- Povolení k vycestování z Juby – 7USD na den.
- Povolení k návštěvě chráněných území a národních parků – 70USD na den.
- Povolení k fotografování – 50USD na návštěvu až 50USD na den.
- Půjčení vozu – cca 250USD na den + palivo (a pravděpodobně i řidič).
- Ubytování stojí většinou 80USD a více.
- Jídlo je asi nejnižší položkou v rozpočtu na ulici lze koupit pod dolar, v restauracích přibližně 2 – 5USD.
- Prakticky ve všech institucích je potřeba kopie pasu, průkazové fotografie a vyplněné formuláře. Je nutné mít vyplněný itinerář cesty a mnohdy je požadovaná záruka v podobě zastoupení na úřadu delegátem cestovní kanceláře. Pro nezávislé cestování tato země zatím není, což je vzhledem k bezpečnostní situaci pochopitelné.
- Při vstupu i při opouštění země je třeba se prokázat mezinárodním očkovacím průkazem s platným očkováním proti žluté zimnici.
- Není povoleno fotit strategické objekty, vojenské zařízení, policii, společensky nepřístojné věci, zejména poukazující na stav v zemi. Jednoduše řečeno, fotit cokoliv jiného než divokou zvěř a přírodní scenérie, může znamenat při kontrole problém!
- I v JS se vyplatí řešit vše s pokorou a úsměvem, pokud to jde. Lze se tím obratně vyhnout mnoha problémům.
Podtrženo sečteno, jeden den v Jižním Súdánu vychází přibližně na 350USD, což je kolem 8 500Kč na den, někdy i méně, ale většinou i více, žádná levná Afrika!!!
Při plánování cesty je třeba pamatovat na to, že Jižní Súdán je chudou rozvojovou zemí, kde nelze počítat s prakticky žádnými výdobytky moderního cestování, až na pár luxusních kempů v rámci safari. Nedávno byli v zemi pouze tři chirurgové a v případě větších zdravotních komplikací je nutný přesun do Kampaly. V zemi nadále panuje nejistota a napětí, spojená s boji mezi místními etniky. Je zde poměrně vysoká negramotnost, špatné zásobování potravinami a nedostatečný přístup k pitné vodě. Každý krok je třeba důkladně naplánovat, včetně záchytného programu, aneb co dělat, když se něco nepovede. Jižní Súdán je nádhernou zemí, kde se dá zažít cestování ve stylu Hanzelky a Zikmunda, což má sice své kouzlo, ale je třeba pamatovat na to, že pomoci se zde nedovoláte. Alespoň zatím.
Proto v současné době nedoporučujeme tuto zemi navštěvovat, obzvláště nezkušeným cestovatelům a cestovatelům bez výborného zázemí.
Rychlá tabulka:
| Velikost | 619 745 km² |
| Hlavní město | Juba (Džuba) |
| Mezinárodní letiště | Juba International Airport (JUB) Malakal Airport (MAL) |
| Měna | Jihosúdánská libra (SSP) |
| Časové pásmo | EAT – východoafrické časové pásmo UTC +3h |
| Režim vstupu | vízová povinnost, vízum je nutné zajistit před odletem do země |
| Zastupitelský úřad země | Embassy of South Sudan Leipzigerplatz 8, 10117 Berlin |
| Zastupitelský český úřad | Embassy of the Czech Republic Kirkos Kifle Ketema Rd., Kebele 15, House No. 289, Addis Ababa Telefonní spojení: +251/11/5516382, +251/11/5516132 E-mail: addisabeba@embassy.mzv.cz |
| Úřední jazyk | Angličtina, Arabština |
| Počasí | Rovníkové, tropické, ovlivněné nadmořskou výškou a krajiným rázem, střídání období děšťů a sucha |
| Nejvhodnější prostředí pro návštěvu | Období dešťů bývá od dubna do října, někdy až začátku listopadu nejvhodnější měsíce pro návštěvu jsou listopad až duben, kdy jsou sice teploty nižší, ale neprší a většina cest je sjízdná. |
| Dopravní infrastruktura | méně rozvinutá, odlehlejší oblasti zcela bez dopravní obsluhy, nutno zajistit si vlastní auto |
| Cestovatelská náročnost | Vysoká |
| Finanční náročnost | 50tis. i mnohem více |
| Bezpečnost cestování | Nebezpečná, nestabilní, neodhadnutelná aktuální situace v plánovaný termín návštěvy |
| Náboženství | Křesťanství, islám, domorodé náboženství |
| Významná města | Juba, Malakal, Wau, Rumbek, Boma, Bor, Nyat, Torit, Nimule, Kodok |
| Turistické cíle | N.P. Boma, Nimule, Southern, Bandingilo, mokřady Sudd., domorodé kmeny |
Důvodů proč se vydat do Jižního Súdánu je několik. Prvním je safari. Zdejší parky nejsou plné turistů a jsou bohaté na zvěř. Vnitřní infrastruktura je mizivá, takže jste v přímém kontaktu s ryzí přírodou. Asfaltové silnice po celém parku, jako to má například jihoafrický Kruger Park, tu nejsou. Lze tu pozorovat jednu z největších migrací kopytnatců na světě.
Druhým důvodem jsou místní lidé a tradice. Podobně jako v sousedních státech je i zde značná etnická rozmanitost, kde lze pozorovat různé místní tradice a rituály.
Dalšími důvody může být sportovní vyžití, ať už se jedná o rafty na Bílém Nilu, výstup na hory pohoří Imatong, lov ryb, nebo lov divoké zvěře.
Safari:
- Národní park Boma – nachází se poblíž hranic s Etiopií. Je zde k vidění velká migrace vodušek a dalších kopytnatců z a do mokřadů Sudd.
- Národní park Southern – se nachází v jihozápadní části republiky. Park je silně ovlivněn kolísáním hladiny vody v řekách protékajících parkem. Je zde vidět fauna a flóra odpovídající deštnému pralesu, galeriovému lesu, vlhké savaně a pobřežním nivám.
- Národní park Bandingilo – nachází se v jihovýchodní části země. Probíhá sem migrace z mokřadů Sudd, stejně jako v NP Boma, kam migruje o třetinu zvěře více. Park je poměrně bohatý na zvěř a i přes ochranu v rámci statutu národního parku je zde uděleno povolení pro těžbu. Je to nejsnáze dosažitelný park z hlavního města Juby.
- Národní park Shambe – se nachází přibližně uprostřed JS a představuje začátek mokřadu Sudd. Vegetace a zvěř odpovídá galeriovým lesům, savaně a mokřadům.
- Národní park Lantoto – je na hranici s DRK v kopcovitém terénu. Fauna a flóra odpovídá tropickému lesu s občasnými mýtinami.
- Národní park Nimule – se nachází na hranici s Ugandou, jako součást pohoří Imatong. Jedná se o pokračování NP Kidepo v Ugandě. Většinu parku tvoří savana a lze se zde setkat například s gepardy.
- Lovecké rezervace (obory – Game reserve) – většinu z nich je možné navštívit pouze na safari. Jedná se o chráněná území s možností lovu některých zvířat za nemalou finanční kompenzaci odstřelu. Jedná se o Ashana GR, Bengangai GR, Bire Kpatuos GR, Boro GR, Chelkou GR, El Zeraf GR, Fanikang GR, Juba GR, Kidepo GR, Mbarizunga GR, Mashra GR, Numatina GR. Zpravidla jsou v blízkosti národního parku nebo rezervace.
- Přírodní rezervace – asi nejzajímavější a zároveň největší jsou mokřady Sudd, což je z hlediska Afriky přirovnatelné například k Okavangu a Chobe, až na velice špatnou dostupnost a prakticky nulové zázemí pro safari. Nicméně, takhle nějak si představuji divočinu (pozn. autora). Pak sem patří jezera Ambadi a No, která jsou významná pro tažné, přezimující a endemické ptačí druhy. Poslední rezervací je pohoří Imatong, kde se nachází jedinečný rovníkový horský les. Zároveň je toto pohoří mezníkem fauny a flóry typické pro východní Afriku a rovníkovou (centrální) tropickou Afriku. Horské lesy jsou izolovány okolní savanou již od pleistocénu a tak zde vzniklo mnoho endemických poddruhů.
Historické památky
- Katedrála ve Wau – je jednou z největších v JS, byla postavena v roce 1913 a je dokladem přítomnosti a činnosti misionářů začátkem 19. století.
- Katedrála, kostel a mešity v Jubě – v hlavním městě se nachází několik kostelů a mešit, dokonce i hinduistický chrám. Jinak stejně jako jinde v JS vše je spíše novějšího data. Kdo se zajímá o historii, měl by navštívit spíše Súdán severněji položený.
Kulturní zajímavosti
Odhadovaný počet obyvatel v JS je kolem 10,6 milionů, čítajících více jak 80 etnických skupin. Někteří jsou divoké pastevecké kmeny, podobné jsou v Etiopii a severní Keni, jiní spíše lovci, nebo rybáři. Nejznámějšími etnika jsou Nuer, Dinka, Bari, Šiluk, Murle, Mursi, Toposa, Zande, Acholi a další.
- Dinkové – jsou nejpočetnějším etnikem v JS. Jsou pěstitelsko-pasteveckým, polokočovným kmenem pro které jsou typická stáda dlouhorohého skotu. Dinkové jsou považování za nejtmavší a nejvyšší národ světa. Dinkové mají vyražené čtyři přední zuby a jizvy v obličeji, zpravidla dlouhé jizvy přes celé čelo. Říká se, že čím jsou starší, tím je jizev více. Muži si mohou barvit vlasy na černo dostupnými přírodními barvivy a ženy bývají vyholené. Nejznámějším zástupcem etnika je současný prezident JS Salva Kiir Mayardit.
- Nuerové – jsou druhým nejpočetnějším etnikem v JS. Jsou podobní Dinkům, muži mají vyražené dva řezáky. Mají i ozdobné jizvy po těle, tvořené soustavou bodových jizev. Jejich život a existence jsou úzce spjaty s hovězím dobytkem. Jizev může být maximálně šest a obřad dospělosti (zjizvení a vyražení řezáků) bývá iniciován kolem 15 roku života. Jsou silnou opozicí proti Dinkům a časté střety těchto etnik bývají násilné.
- Šilukové – jsou třetí nejpočetnější národ s omezenou autonomií. Mají svého krále, šlechtu, běžné občany a občany s omezenými právy (ve své podstatě otroky). Jejich život je úzce spjat s chovem dobytka, avšak nekočují.
- Murleové – jsou kočovnými pastevci praktikujícími směs křesťanství a animismu. Starší a šamani často figurují v urovnávání sporů. S Dinky a Nuery vedou téměř válku o dobytek.
- Etnikum Zande – žije na hranici s DRK a pocházejí z centrální Afriky. Jsou to zejména lovci, válečníci a v poslední době i zemědělci. Praktikují tradiční náboženství, plné duchů a kouzel. Mnozí z nich praktikují křesťanství ve spojení s tradičními hodnotami původní víry.
- Etnikum Acholi – jsou kočovný kmen lovců a pastevců z hranice s Ugandou. Jejich obydlí jsou kruhovité chaty a vysokým stropem a zapuštěným ohništěm. Typické domky vypadající jak houbičky. Domky jsou zdobeny geometrickými tvary z bláta v barvě bílé, šedé a červené. Příslušníkem tohoto etnika je nechvalně známý vůdce Armády božího odporu (LRA) Joseph Kony.
- Etnikum Mursi – žije pří hranicích s Etiopií. Jsou to kočovní pastevci s tradiční výzdobou těla, zejména talířky ve rtech žen, roztáhlými ušními boltci, rituální skarifikací a zbraněmi v ruce.
- Podobným etnikem je kmen Suri.
- Kmen Murle – jsou polokočovní pastevci, jejichž pokožka je zdobena jizvami. V minulosti musel mladík zabít lva, aby se stal mužem.
Při návštěvě JS je možné zkusit například rafting na Fola Falls, kousek od hranic s Ugandou. Nejedná se o peřeje vysoké obtížnosti (4+), zážitek spíše umocňuje blízký kontakt se zvěří – sloni a hroši při břehu a krokodýli na kamenech v blízkosti proudu řeky.
JS je také ideální místo k rybaření, jelikož zdejší vody jsou tímto sportem prakticky nedotčeny. Lze zde ulovit kapitální tilapie, sumce, bahníky, úhoře, bichiry, bingy a nilské okouny (robalo nilský). Co se vybavení týká, je třeba si přivézt vlastní. Povolení zajišťují cestovní kanceláře působící v zemi.
Z hlediska horské turistiky je atraktivní návštěva Imatong Mts., kde se nachází i nejvyšší vrchol JS – Mt. Kinyeti. Výstup je zajímavým trekingem v přírodě s mnoha možnostmi vidět divokou zvěř, setkat se s místními lidmi a procházet jedinečnou krajinou savany a vzácného horského lesa.
Ačkoliv je Jižní Súdán nádhernou zemí, nabízející spoustu zajímavých míst a poznání, není ještě zcela dostupnou zemí pro individuální cestování a bude jistě ještě pár let trvat, než bude přívětivou zemí, kam by se člověk rád vracel.
Obrázky: Žirafa kordofanská (Autor: Mathae; flickr), Džuba ze vzduchu (Autor: BBC World Service), přístav v Malakalu (Autor: BBC Word Service), skot na klasické jihosúdánské komunikaci (Autor: BBC Word Service), ženy etnika Mursi (Autor: Carsten ten Brink), vesnice kmene Toposa (Steve Evans), Policista z etnika Šiluků (Autor: BBC Word Service), bojovník kmene Toposa (Autor: Steve Evans) a dívka kmene Toposa (Steve Evans).