Cesta Západní pouští VIII., Théby, Luxor – Veset

Bývalé hlavní město Nové říše Veset, v řečtině označované Théby, se rozkládalo po obou březích Nilu. Dnes je na východním břehu město Luxor, kdežto na západním břehu se nachází četné, významné archeologické lokality. Luxor se nachází zhruba 700km jižně od Káhiry a 200km severně od Asuánu. Hned po pyramidách je toto turisticky nejzajímavější město Egypta. Vděčí za to blízkému Údolí králů, Chrámu královny Hatšepsut, Memnónovým kolosům, Amonově chrámu v Luxoru a Chrámu v Karnaku.

Z rušné Chargy jsme vyrazili smluvním taxi do ještě rušnějšího údolí Nilu. Cílem se nám stal Luxor, jehož okolí je doslova poseto památkami, z nichž sálá historie tohoto místa. Cesta sem vedla skrze vyprahlý skalní masív, po jehož překonání se před námi rozevřelo zelené údolí Nilu. Z vrchu to bylo velice kontrastní, jelikož na intenzivně obdělávanou půdu ihned navazuje měsíční krajina žluté pouštní spraši. Další co mě ihned trklo do očí byl neskutečný nepořádek, hromady odpadků, skrze které protékají zavlažovací kanály. Zde si hrály děti a rybáři hledali úlovek. Nevím, zda hromady odpadu připlavila voda, nebo si je místní vyprodukovali sami, ale byl tak přesně vidět problém neexistence účinných metod likvidace plastových hmot.
Přes tři policejní check-pointy jsme se dostali k mostu spojující západní a východní břeh, kde se nachází Luxor. Na první pohled bylo znát, že vjíždíme do velkoměsta a vesnická zástavba byla postupně změněna v činžovní budovy a podobné domy. Přibylo zde i pouliční osvětlení a ubylo odpadu. Trochu jiný obraz Egypta.
Hlavní třídou jsme se dostali k luxorské vlakové stanici, kde se nacházel náš vytipovaný hotel. Ubytovali jsme se i s naším holandským spolucestovatelem, který odsud již směřoval do Káhiry. My jsme měli vůči němu den k dobru a tak jsme zvolili jinou variantu a sice prodloužení cesty až k Asuánu. V hotelu jsme nechali zavazadla a po zakoupení lístků na večerní vlak, vyrazili za památkami.

Nesmím Vás však ochudit o jedno zajímavé egyptské specifikum. Koupi lístků. Vystání fronty je zde trochu jiné než v Evropě. Neustále Vás někdo předbíhá a když jste u kasy a domlouváte se na lístku, klidně Vás odstrčí Egypťan a začne se dožadovat své věci, jako by jste tam vůbec nebyli. V okamžiku, kdy platíte, je to velice nepříjemná situace. Lze ji odstranit tím, že okolo platícího stojí další tři osoby, které trochu zpomalují přeskakování Egypťanů. Byl to jediný způsob jak nakoupit lístek, jelikož pokladní jinak řešila uřvané předbíhavce, kteří pokud se jim řádně nevěnovala, mlátily do přepážky. Nejvíce mě fascinovala přihlížející policie, která nám jen při odchodu zkontrolovala víza a popřála oblíbenou větou Welcome…

Co navštívit v Luxoru a blízkém okolí:

Západní břeh Nilu:

• Údolí králů – královská nekropole z období 19.-20. dynastie (16.-11. stol. p.n.l.). Krom pyramid v Gíze asi nejnavštěvovanější památka v Egyptě. Přístupných je pouze 18 hrobek, ale nikoliv najednou. Hrobky bývají uzavírány kvůli snižování vlhkosti, kterou návštěvníci do hrobek přinesou.
• Údolí královen – nekropole vladařových potomků a manželek, následně i nižších stavů a s příchodem křesťanství zde byl koptský klášter. Nejvýznamnější hrobkou je hrobka královny Nefertari, manželky Ramsese II., která by měla být nejkrásnější hrobkou v celé thébské nekropoli.
• Memnonovy kolosy – dvě totožné sochy o úctyhodné výšce 17m, střžící thébskou nekropoli. Zpodobňují Amenhotepa III. v jeho někdejší slávě, až na to, že se nach již podepsal zub času. Při zemětřesení byl jeden z kolosů značně poškozen. Při závanu větru a teplotními rozdíly vydávají pukliny zvuk – socha zpívá. Materiál k jejich stavbě byl přivezen až z Heliopolisu (součást Káhiry).
• Ramseseum – zádušní chrám Ramsese II., který svou velikostí mohl konkurovat třeba Luxorskému chrámu. Zemětřesení jej dosti poškodilo a povalilo obří žulové kolosy i jeden z pylonů. Zachovala se část kolonády, torza soch, první pylon a základy rozsáhlé stavby.
• Medinet Habu – zádušní chrám Ramsese III. Oproti předchozímu chrámu se tento lépe dochoval a má zachovalou výzdobu. Koptský kostel stojící na tomto místě byl zcela odstraněn.
• Deir el-Bahari – archeologická lokalita obsahující tři zádušní chrámy a hrobka královny Inhapy (kde se mimo jiné našla i třeba mumie Ramsese II.). Za návštěvu stojí velice honosný Chrám královny Hatšepsut.
• Deir el-Medina – jsou pozůstatky vesnice stavitelů a řemeslníků královských hrobek. Našlo se tady množství svitků a ostrakonů, popisujících jejich život. Jsou zde pozůstatky obytných staveb i hrobek v podobě malých pyramid (velikosti člověka!).

 

Východní břeh Nilu:

• Luxorský chrám – chrámový komplex ležící přímo v centru Luxoru, zasvěcený bohům Amonu, Mutu a Chonsovi.
• Karnak – chrámový komplex zasvěcený bohu Amonu. S Luxorským chrámem jej spojovala necelé 3km dlouhá cesta sfing s šesti zastaveními. Tento chrám se budoval po více jak 1 600 let a nese na sobě stopy několika vladařských Dynastií. Jedná se o opravdový klenot egyptské architektury a právem patří k nejnavštěvovanějším památkám Egypta.
• Muzeum mumifikace – se nachází hned vedle Luxorského chrámu ve směru k Nilu. Jak název napovídá, je zaměřeno na staroegyptské umění mumifikace.
• Luxorské muzeum – je zaměřeno na historii Théb a svou sbírkou lehce doplňuje Káhirské muzeum, se kterým se však stěží může srovnávat.

Před Luxorským chrámem pokřikovala spousta drožkařů. Mezi turisty pobíhaly děti, které požadovaly peníze či jiné dary. Občas byl vidět zásah některého dospělého, při rozhánění dětských šarvátek. Teda, na něco takového bych nerad díval i v případě, že by se jednalo o zvíře, natož o dítě. Je to dost odlišná forma přístupu k dětem.
Po zaplacení vstupu jsme se dostali na prostor mezi Obeliskem Ramsese II., pylony a alejí sfing, kdysi vedoucí až do Karnaku. Obelisky zde stávali dva, ale nyní jeden zdobí Náměstí Svornosti (Place de la Concorde) v Paříži. Před pylony se nachází dvě sochy Ramsese II., který první nádvoří nechal dostavět. Po levé straně při vstupu do cesty sfing se nachází Seraphisova kaple, kterou nechal k příležitosti svých narozenin postavit císař Hadrián. Sfingy původně s beraní hlavou byly symbol boha slunce – Amona. Po pravé straně Chrámu se nachází ruiny římské pevnosti.
Po průchodu pylonem jsme se dostali na Nádvoří Ramsese II., do kterého lehce zasahuje mešita Abu el-Haggaga, jenž unikla demolici po objevení chrámu Francouzi, jen díky postoji místních obyvatel. Domy, které stály na chrámu, toto štěstí neměly. Nádvoří je obklopeno dvěma řadami sloupů. Dále jsme pokračovali skrze kolonádu na Nádvoří Amenophise III. obklopené kolonádami sloupů s pupenovými hlavicemi. Dle mého názoru nejhezčím druhem egyptských sloupů, které má třeba i egyptský chrám Soleb v Súdánu. Odsud je vstup do vnitřní svatyně. Zde je množství maleb vztahujících se k egyptské mytologii. Nejzajímavější mi přišel zbytek kaple, kterou vybudovali Římané. I přes zajímavost jejích maleb je to jeden z příkladů ignorace víry. Po levé straně chrámu jsou pak vystaveny artefakty, související s historií Vesetu.
Návštěva tohoto chrámového komplexu nám zabrala kolem dvou hodin, a to jsme jím doslova proběhli. Pokud by si návštěvník chtěl návštěvu chrámu vychutnat, je třeba si na něj vyhradit alespoň půl dne, přičemž magičnost této stavby nejlépe vyniká při západu slunce, kdy stíny domalují mystickou atmosféru dávných časů.
Představení Luxorského chrámu je na celý článek, proto jsem popis chrámu jen prolétl a podrobnější si nechám do budoucna.
Bohužel nám více času ve městě Luxoru nezbylo a museli jsme se vydat na nádraží. Najít nástupiště problém nebyl, jen poznat dle čísla správný vagon. Naštěstí se našli Egypťané, kteří znali základy angličtiny a poradili nám kam máme směřovat. Celý vlak byl asi trojnásobně delší, než vlaky na Olomouc. Zhruba po čtyřech vagonech byly zařazeny lokomotivy, nebo agregáty pohánějící klimatizaci. Celkově mě mile překvapil luxus druhé třídy, příjemná křesla, čisto, silně klimatizováno, a televize, která neběžela uprostřed vozu. Kdyby mě někdo do vozu posadil, aniž bych věděl, kde jsem, rozhodně bych netipoval Afriku.
Zhruba po čtyřech hodinách příjemné cesty jsme vystoupili v Asuánu. První co mě div neporazilo, bylo neskutečné horko a dusno. To, co mě postavilo rychle na nohy, byli místní taxikáři nabízející své služby. I přes vyčerpání, jsme se vydali na pěší cestu do blízkého hotelu, kde jsme se s Liborem shodli, že potřebujeme pokoj s klimatizací. Ještě dnes, když na to vzpomínám, jsem mu vděčen za jeho svolení. To horko bylo neskutečné. Kolem půlnoci bylo pouhých 33°C a 98% vlhkost. Zlatá prádelna! Na další den jsme plánovali poznání Asuánu, ale o tom až v příštím díle.

Obrázky: Luxorské vlakové nádraží, obelisk před Luxorským chrámem, kolonáda sloupů s pupenovými hlavicemi v Luxorském chrámu, koptská kaple, kterou v Luxorském chrámu vystavěli Římané, cesta sfing z Luxorského chrámu do Karnaku, Hatšepsutin chrám