Buvol africký (Syncerus caffer)
Buvol patří do „Velké pětky“, což jsou lovná zvířata, představující lovecký vrchol pro svou nebezpečnost a dovednost lovce. Buvol je inteligentní, obratné a rychlé zvíře. Dokáže vyvinout rychlost 55 km/hod. Lovci tvrdí, že je zákeřný a dokáže si na lovce počíhat. Například slavný český lovec Bedřich Machulka popisoval, jak se zraněný býk dokázal vrátil do své stopy a napadnout pronásledujícího lovce zezadu…
Řád: Artiodactyla (sudokopytníci)
Čeleď: Bovidae (turovití)
Druh: Syncerus caffer (buvol africký)
Poddruhy: Syncerus caffer caffer (buvol kaferský) a Syncerus caffer nanus (buvol pralesní)
Čeleď: Bovidae (turovití)
Druh: Syncerus caffer (buvol africký)
Poddruhy: Syncerus caffer caffer (buvol kaferský) a Syncerus caffer nanus (buvol pralesní)
Buvol je jedním z největších býložravců z čeledi turovitých africké savany. Mezi turovité řadíme například africké antilopy a gazely. Afrikánci ho nazývají Buffel, Zuluové Nyathi, Tswanové Nari a Šonové Nyati.
Buvol africký je podobný turu domácímu. Charakterizuje ho mohutná stavba a velká velikost. Typické jsou též relativně krátké končetiny. Nápadné jsou uši s třásněmi chlupů. Rohy se ohýbají směrem nahoru a dovnitř. V Africe se buvol africký vyskytuje v několika poddruzích.
Buvol pralesní (S.c. nanus) je pralesní formou, která je menší i tvarově jiná než savanová forma buvola kaferského (S.c. caffer).
Buvol kaferský je tmavě zbarvený v odstínech černé barvy, buvol pralesní je zbarven do červena. Buvol kaferský je dlouhý 3,2 až 4,4 metru, z toho ocas tvoří 70 cm. Výška v kohoutku je 1,4 m a váha dosahuje u samců 700 kg, u samic jen 550 kg. Buvol pralesní je celkově menší. Délka těla je 2,9 metru, ocas je stejně dlouhý jako u prvně jmenovaného. Výška v kohoutku je 1 až 1,2 metru. Váha u samců je okolo 320 kg u samic 260 kilogramů. Dožívají se 15 až 25 let. Z údajů vyplývá, že samci jsou mohutnější než samice. Jak u samic, tak samců vyrůstají na hlavě rohy, rekordní trofej byla délky 124,8 cm. Oba poddruhy buvola se mezi sebou mohou křížit a z Afriky je známo mnoho přechodných forem, které jsou někdy popisovány jako další poddruhy. Nově jsou uváděny jako další poddruhy buvol krátkorohý (Syncerus caffer brachyceros) a Syncerus caffer matthewsi (buvol horský z Virungy). Buvol stepní (Syncerus caffer aequinoctialis) je asi jen kříženec buvola krátkonohého.
Buvol africký je podobný turu domácímu. Charakterizuje ho mohutná stavba a velká velikost. Typické jsou též relativně krátké končetiny. Nápadné jsou uši s třásněmi chlupů. Rohy se ohýbají směrem nahoru a dovnitř. V Africe se buvol africký vyskytuje v několika poddruzích.
Buvol pralesní (S.c. nanus) je pralesní formou, která je menší i tvarově jiná než savanová forma buvola kaferského (S.c. caffer).
Buvol kaferský je tmavě zbarvený v odstínech černé barvy, buvol pralesní je zbarven do červena. Buvol kaferský je dlouhý 3,2 až 4,4 metru, z toho ocas tvoří 70 cm. Výška v kohoutku je 1,4 m a váha dosahuje u samců 700 kg, u samic jen 550 kg. Buvol pralesní je celkově menší. Délka těla je 2,9 metru, ocas je stejně dlouhý jako u prvně jmenovaného. Výška v kohoutku je 1 až 1,2 metru. Váha u samců je okolo 320 kg u samic 260 kilogramů. Dožívají se 15 až 25 let. Z údajů vyplývá, že samci jsou mohutnější než samice. Jak u samic, tak samců vyrůstají na hlavě rohy, rekordní trofej byla délky 124,8 cm. Oba poddruhy buvola se mezi sebou mohou křížit a z Afriky je známo mnoho přechodných forem, které jsou někdy popisovány jako další poddruhy. Nově jsou uváděny jako další poddruhy buvol krátkorohý (Syncerus caffer brachyceros) a Syncerus caffer matthewsi (buvol horský z Virungy). Buvol stepní (Syncerus caffer aequinoctialis) je asi jen kříženec buvola krátkonohého.
Buvol Kaferský (Syncerus caffer cafer)
Buvol africký obývá velkou část Afriky, nalezneme ho v celém savanovém pásmu a v deštných lesích střední a západní Afriky. Obě formy buvola jsou poměrně běžné. Ale v poslední době jejich početní stavy klesají. Na vině je nadměrný lov a nemoci. Mimo člověka a nemocí jsou přirozenými nepřáteli lvi, pro mláďata jsou nebezpečné i hyeny skvrnité. Buvol africký obývá s oblibou savanové lesy s množstvím travnatého podrostu, nejlépe v blízkosti vodních zdrojů. Obývají jak vysoko položené oblasti ve východní Africe, tak nížiny. Buvol pralesní se vyskytuje pouze v ucelených pralesních porostech deštného lesa.
Buvol žije vždy ve stádech. Buvol kaferský občas vytváří stáda i o několika tisících jedincích (2000 kusů). Přesto tyto velká stáda jsou diferenciovaná do několika menších skupin o 20 až 30 jedincích. Staří býci se zdržují mimo hlavní skupinu. Často lze spatřit i osamělého starého býka, který stádní život zcela opustil. Ve stádu se vyskytují obě pohlaví různých věkových skupin. Dospělí býci zde tvoří vrchol hierarchického uspořádání, ale pouze mezi jedinci stejného pohlaví. Krávy mají svůj sociální žebříček. Každé stádo obývá svůj okrsek, který se s jinými stády velmi zřídka překrývá. Podle velikosti stáda obývají území o rozloze šedesát až tisíc kilometrů čtverečních. Buvol pralesní tvoří menší stáda čítající okolo 20 jedinců.
Živí se většinou v noci, k napajedlu chodí brzy ráno a při setmění. Stravování se věnuje asi 8 – 10 hodin denně. Přes poledne odpočívá v úkrytu před přímými slunečními paprsky nebo se válí ve vodní či bahenní lázni. Potravu tvoří vysoká tráva rostoucí v hustém zápoji. V období sucha spásá též vodní rostliny, především rákos.
Rozmnožování probíhá v pravidelných rytmech, které jsou zvláště patrné u buvola kaferského. Většina telat přichází na svět v teplém a vlhkém období. Doba březosti krávy je 340 dní. Kráva poprvé zabřezne po 4-5 letech. Tele je po narození 40 kilogramů těžké. Mládě přichází na svět uvnitř stáda či v jeho těsné blízkosti. Velmi pozorné péče se mláděti dostává po několik prvních hodin, než bude schopné udržet krok se stádem. Mládě je odstaveno po 5 až 15 měsících, s matkou však zůstává dva roky.
Buvol africký obývá velkou část Afriky, nalezneme ho v celém savanovém pásmu a v deštných lesích střední a západní Afriky. Obě formy buvola jsou poměrně běžné. Ale v poslední době jejich početní stavy klesají. Na vině je nadměrný lov a nemoci. Mimo člověka a nemocí jsou přirozenými nepřáteli lvi, pro mláďata jsou nebezpečné i hyeny skvrnité. Buvol africký obývá s oblibou savanové lesy s množstvím travnatého podrostu, nejlépe v blízkosti vodních zdrojů. Obývají jak vysoko položené oblasti ve východní Africe, tak nížiny. Buvol pralesní se vyskytuje pouze v ucelených pralesních porostech deštného lesa.
Buvol žije vždy ve stádech. Buvol kaferský občas vytváří stáda i o několika tisících jedincích (2000 kusů). Přesto tyto velká stáda jsou diferenciovaná do několika menších skupin o 20 až 30 jedincích. Staří býci se zdržují mimo hlavní skupinu. Často lze spatřit i osamělého starého býka, který stádní život zcela opustil. Ve stádu se vyskytují obě pohlaví různých věkových skupin. Dospělí býci zde tvoří vrchol hierarchického uspořádání, ale pouze mezi jedinci stejného pohlaví. Krávy mají svůj sociální žebříček. Každé stádo obývá svůj okrsek, který se s jinými stády velmi zřídka překrývá. Podle velikosti stáda obývají území o rozloze šedesát až tisíc kilometrů čtverečních. Buvol pralesní tvoří menší stáda čítající okolo 20 jedinců.
Živí se většinou v noci, k napajedlu chodí brzy ráno a při setmění. Stravování se věnuje asi 8 – 10 hodin denně. Přes poledne odpočívá v úkrytu před přímými slunečními paprsky nebo se válí ve vodní či bahenní lázni. Potravu tvoří vysoká tráva rostoucí v hustém zápoji. V období sucha spásá též vodní rostliny, především rákos.
Rozmnožování probíhá v pravidelných rytmech, které jsou zvláště patrné u buvola kaferského. Většina telat přichází na svět v teplém a vlhkém období. Doba březosti krávy je 340 dní. Kráva poprvé zabřezne po 4-5 letech. Tele je po narození 40 kilogramů těžké. Mládě přichází na svět uvnitř stáda či v jeho těsné blízkosti. Velmi pozorné péče se mláděti dostává po několik prvních hodin, než bude schopné udržet krok se stádem. Mládě je odstaveno po 5 až 15 měsících, s matkou však zůstává dva roky.
Tabulka porovnání složení mléka buvola s dalšími kopytnatci.
Buvol pralesní (S.c. nanus); Foto: Arthur F. Sniegon
Buvol kaferský (S.c. caffer); Foto: Michaela Kantorová
Buvol patří do „Velké pětky“, což jsou lovná zvířata, představující lovecký vrchol pro svou nebezpečnost a pro dovednost lovce. Buvol je inteligentní, obratné a rychlé zvíře. Dokáže vyvinout rychlost 55 km/hod. Lovci tvrdí, že je zákeřný a dokáže si na lovce počíhat. Například slavný český lovec Bedřich Machulka popisoval, jak se zraněný býk dokázal vrátil do své stopy a napadnout pronásledujícího lovce zezadu. Nebo jak se ranění buvoli schovávali do křoví u cesty, kterou prošli a napadali lovce ze zálohy. Machulka též popsal mnoho případů smrtelného napadaní jeho klientely. Dokonce i pro současné lovce beze zbraní představuje buvol riziko. Pokud stádo něco vyruší, běží „hlava nehlava“ směrem, odkud rušivý zvuk vyšel.
