Aye-Aye expedition – lidé na Madagaskaru
Na Madagaskaru žijí lidé, to je všeobecně známá věc. Jako Malagaše je již mnoho lidí nezná. Odkud přišli, do jakých etnických skupin se dělí, jaké mají zvyky a tradice a jaké je provází kulturní zajímavosti a specifika?
První lidé, kteří se usadili na Madagaskaru byli indonésko-malajského původu. Ostrov byl osídlen poměrně nedávno, zhruba před 2 000 lety, a první osadníci sem museli překonat úctyhodnou vzdálenost, asi 6 400km napříč Indickým oceánem. Do nového domova si sebou přinesli ze své původní domoviny spoustu znalostí a tradic. I dnes lze do jisté míry pozorovat podobnost mezi některými indonéskými etniky a Malagaši. I Malagaština je příbuzná indonéským jazykům. Dalšími osadníky o pár desítek let později byli Peršané a Arabové, kteří znamenali současně příchod islámu na Madagaskar. Západ ostrova osídlovali Afričani, severovýchod Indové. První Evropané se dostali na ostrov až v 15. století. Jednou z posledních etnik byli Číňané, které jsem dopravili francouzští kolonialisté na stavbu železnice a vodní dopravní cesty, Kanálu Pangalanes.
Nyní je Madagaskar křižovatkou mnoha etnik různého původu.
Mezi nejznámější patří:
- Antaifasy
- Antaimoro
- Antaisaka
- Antankarana
- Antanbahoaka
- Antandroy
- Antanosy
- Bara
- Betsileo
- Betsimisaraka
- Bezanozano
- Mahafaly
- Makoa
- Merina
- Mikea
- Sakalava
- Sihanaka
- Vezo
- Zafimaniry
Antaifasy
Lidé etnické skupiny Antaifasy bývají přezdíváni jako píseční lidé. Žijí jihovýchodně od Farafangany. Věnují se pěstování rýže a lovu ryb na jezerech a řekách. Bývají rozdělováni do tří kmenů, jenž mají společného vládce. Mají přísnější mravní řád oproti jiným kmenům. Mají společné hrobky, známé jako „kibory“, stavěné ze dřeva či kamene, zpravidla ukryté v hloubi lesu.
Antaimoro
Lidé etnické skupiny Antaimoro bývají označováni jako lidé z pobřeží. Patří k mezi nedávno příchozím etnikům, žijícím jihovýchodně od Vohipeno a Manakara. Žijí dle islámských tradic a používají arabské písmo.
Antaisaka
Žijí jihovýchodně od Farafangany podél jihovýchodního pobřeží Madagaskaru. Někdy bývají řazeni k Sakalavům, žijícím napříč ostrovem. Pěstují banány, kávu a rýži, kterou sklízí jen ženy. Mají silná manželská tabu. Mnoho domů mívá druhé dveře na východní straně. Používají se pouze pro vynášení zesnulých z domu. Zesnulí jsou pak ve společném pohřebním domě, kde vysychají po dobu dvou až tří let, načež jsou následně uloženi do „kibory“.
Antankarana
Jsou etnikem severního cípu Madagaskaru. Jsou to rybáři a chovatelé dobytka jejichž vládnoucí kasta pochází z dynastie Sakalavů. Jejich domy jsou obvykle postaveny na dřevěných pilotech. „Fády“ jsou mezi příbuznými výše postavených určené dle pohlaví, například dívka nesmí prát kalhoty svého bratra.
Antanbahoaka
Jsou příslušníky malého kmene, stejného původu jako lidé Antaimoro. Žijí okolo Antaimoro, při jihovýchodním pobřeží ostrova. Mají znatelné arabské rysy. Pohřbívají do „kibori“ a každých sedm let provádí famadihanu.
Antandroy
Lidé etnické skupiny Antadroy bývají označováni jako lidé trní. Jsou to nomádi žijící na jižním cípu ostrova, kde vládne trnitá buš. Jsou tmavší pleti, nosí kratší oděv a říká se o nich otevřeně, že jsou plni radosti i hněvu. Ženy zde mají nižší společenské postavení než muži a Fády pro ně představuje kravské mléko. Vesnice bývají ohrazeny ostnitým plotem z diderii. Pěstují rýži, kasavu a sladké brambory.
Antanosy
Lidé etnické skupiny Antanosy žijí okolo města Fort Dauphin. Sociální struktura je založena na jednotlivých klanech, nad kterými je vladař, který je všemi uznáván. Podobně jako lidé kmene Antankarana mají silné rodinné fady. Většina z nich je vztahována mezi sourozence, konkrétně mezi bratra a sestru. Další fady mají pro těhotné ženy, které nesmí sedět ve dveřích, nesmí jíst zvířecí mozek, nesmí mluvit s muži, lidé, kteří nemají děti nesmí přebývat v jejím příbytku přes noc…atp.
Bara
Lidé etnické skupiny Bara pocházejí od Toliary, ale nyní žijí v centrální části jihu ostrova, kolem měst Ihosy a Betroka. Jejich jméno v Malagaštině nemá původu, pochází z jazyka afrických přistěhovalců (Bantu). Jsou to především pastevci a chovatelé dobytka. Tento kmen připouští mnohoženství a ženy jsou zde na nižšího postavení v společenské hierarchii. Kladou důraz na fatidra, někdy také nazýván jako krvavá smlouva. Zmocnění se dobytka je považováno za důkaz mužnosti, ke kterému je potřeba mnoho odvahy a muž, který tímto rituálem odvahy neprojde nemůže očekávat, že si najde nevěstu. Pro uzavření manželství se od muže očekává, že za svou nastávající rodině patřičně zaplatí. Povětšinou je cena budoucí ženy vyvažována množstvím zebu. Jsou proslulými tanečníky a řezbáři. Jejich sošky jsou typické tím, že oční řasy jsou vyrobeny z lidských vlasů, které šikovně umístí do dřeva. Mají silnou víru v duchy. V minulosti se mnohdy po smrti osoby, kterou způsobili zlí duchové, stěhovala celá vesnice. Pro pohřby používají jeskyně či skalní průrvy v horách. Bývá zvykem, že zesnulému ostříhají bližní pozůstalí vlasy.
Betsileo
Lidé etnické skupiny Betsileo žijí v náhorní plošině kolem Fianarantsoy. Jsou zkušenými pěstiteli rýže. Famadihana se do jejich kultury dostala až za vlády královny Ranavalona I. Fady jsou například při stolování, kdy rodina nesmí jíst, dokud hlava rodiny, či nejváženější osoba u stolu k tomu nevyzve.
Betsimisaraka
Betsimisaraka jsou druhým nejpočetnějším etnikem Madagaskaru. Žijí při východním pobřeží kolem Toamasiny. Jejich kultura byla výrazně ovlivněna Evropany, zvláště piráty. Je to znát především v pověrčivosti. Jako příklad bych uvedl duchy zemřelých, mořské panny a pod. V pohřbívání se poněkud od sebe liší severně žijící část etnika, která zesnulé ukládá do skalních úkrytů, kdežto jižně žijící část etnika své zesnulé ukládá do hrobů.
Jsou pěstiteli rýže a vanilky. Oblečení či domovní doplňky mají častokráte tkané z rafiových palem.
Bezanozano
Pojmenování tohoto etnika je podle úpravy vlasů do mnoha malých copů (dredů). Jsou pravděpodobně jedním z prvních kmenů, jenž zavítal na Madagaskar. Žijí na vysočině, východně od hlavního města. Provozují famadihanu a jejich obřady se potýkají s vysokou spotřebou třtinového rumu. Jsou pěstiteli rýže, cukrové třtiny a chovají dobytek. Z cukrové třtiny si podomácku vyrábí rum, který je však zakázáno vyrábět a distribuovat.
Mahafaly
Jejich příchod na Madagaskar se odhaduje na dvanácté století. Zabydleli se v aridní oblasti jihozápadu ostrova. Žijí striktně dle fady a tradic. Jsou pěstiteli kukuřice, rýže, batátů a čiroku (Sorghum saccharatum). Na místech nevhodných pro pěstování plodin pasou dobytek. Jsou menšího vzrůstu, hubení a šlachovití.
Pečují o kosti svých zesnulých vladařů, jako o relikvie. Vesnice mívají na východním okraji obětní místo, „hazo manga“, kde provozují rituální obětování. Příchozím lidem na obřad bývá potřeno čelo krví zvířete.
Mahafalové mají bezesporu nejzajímavější hrobky ze všech etnik na ostrově. Vypadají jako rozměrné mohyly, volně kladené, neotesané kameny jsou uspořádány do čtverce nebo obdélníku dlouhého asi 5-10m a vysokého asi jeden metr. Uprostřed mohyly se nachází dutina “tranompanane“, v přímém překladu místo odpočinku hada, v níž je uložena rakev s ostatky. Okolo mohyl jsou nádherně vyřezávané totemy “Aloalo“, mnohdy zdobené obrázky ze života zesnulého či vyřezávanými artefakty s magickým smyslem. Okolo hrobu jsou pak rozestavěny rohy zebu (místní dobytek), zabitých pro pohřební hostinu. Hrob vladaře Tsiampody má okolo sebe rozestavěno na 700 lebek s rohy zebu.
Do výše zmíněných hrobek Mahafalové ukládají kosti svých zesnulých po pěti až sedmi letech od smrti. Před uložením do hrobky probíhá i několikrát famadihana.
Mezi Mahafaly je i poměrně vysoká míra rozvodovosti. V průměru se muži rozvedou šest až sedmkrát za život. Proto bývá i fády pro děti spát ve stejném příbytku jako jejich rodiče.
Mikea
Lidé tohoto etnika žijí na západě ostrova mezi Morombe a Toliarou. Žijí spíše dále od moře než přímo na pobřeží. Jsou to potomci otroků z Afriky a jsou považováni za nejprimitivnější kmen na ostrově. Častokráte se o nich mluví jako o lovcích a sběračích s příležitostným pastevectvím.
Merina
Lidem etnika Merina bývá přezdíváno horalové. Je to proto, že žijí v kopcovité oblasti v a poblíž Antananariva. Jsou nejrozvinutějším etnikem a současně vládnoucím etnikem Madagaskaru. Na první pohled je znát jejich polynésko-malajský původ. Mají rovné vlasy, jejich pleť má různé zbarvení, od velice světlé, kdy je snadno zaměníte s asijským návštěvníkem po velice tmavou. Dříve bývali rozděleni do tří kast: Andriana (šlechta), Hova (svobodní lidé) a Andevo (nevolníci). Obydlí lidí kmene Merina jsou stavěny z bláta a pálených cihel. Někdy staví patrové budovy na štíhlých pilířích, kde lidé žijí v horním patře. Merinové vynikali nad ostatními nejen v architektuře, ale i znalostí metalurgie. Ovládli většinu kmenů na ostrově a mnoho výrazů v Malagaštině má původ právě v jejich dialektu. Famadihana je také zvyk Merinů a postupně se rozšířil mezi většinu etnik na ostrově.
Sakalava
Jsou etnikem žijícím mezi Toliarou a Mahajangou na západě Madagaskaru. Jsou tmavší pleti s polynéskými rysy a kadeřavými vlasy. V minulosti byli nejpočetnějším a nejsilnějším kmenem na ostrově, avšak doplatili na svou početnost, jelikož vznikali silné rozepře uvnitř kmene. Památky na krále a královna etnika Sakalava jsou nejpatrnější poblíž města Mahajanga. V příležitosti smrti krále v roce 1850 je písemná zmínka o lidských obětech, které na jeho počest byli rituálně obětováni. Obětování zvířat je tradicí dodnes. Sakalavové jsou chovateli dobytka, farmáři a řemeslníci. Typickými fady jsou pro těhotné ženy sedět ve dveřích domu či jíst ryby. Oproti jiným etnikům ostrova, ženy mají důležité místo v společenské hierarchii. Jsou zmínky i o tom, že v některých vesnicích jsou ženy v radě starších.
Sihanaka
Lidem etnika Sihanaka bývá přezdíváno „lidé z bažin“. Žijí poblíž jezera Alaotra. Jsou velice podobní Merinům. Jsou pěstitelé rýže, rybáři a chovají drůbež. Mají zvláštní koloběh dnů s fady.
Tanala
Žijí ve vnitrozemské oblasti deštných pralesů, proto jim bývá přezdíváno lidé lesa. Patří k nedávno příchozím kmenům na Madagaskar, jejich příchod se odhaduje před 250-ti lety. Jsou významnými pěstiteli rýže a producenty kávy. Pěstují jak kávu Arabicu ve vyšších polohách tak i robustu v nížinách. Kmenově se někdy dělí na jižně žijící Ikongo, jenž se nikdy nepodrobil nadvládě Merinů a severně žijící Menabe kteří Merinům podlehli. Tanalové pohřbívají své zesnulé až po měsíci od smrti v lese, kde označují stromy či staví prosté náhrobky.
Vezo
Lidé etnika Vezo bývají častokráte zmiňováni jako jedna z větví etnika Sakalava. Žijí od Morondavy k Ifaty. Jsou to rybáři. Jezdí na zajímavých pirogách a sice dlouhých dlabaných člunech, které mohou mít menší, většinou obdélníkovou plachtu a opěrný plovák, respektive mořské pirogy mají pro stabilizaci opěrný plovák všechny. Vezové jsou známí i pro hrobky obklopené vyřezávanými sloupy, častokráte s erotickými motivy. Dřevěné sloupy se po pohřbu nechají svému osudu, což vede k postupnému rozkladu dřeva. Duše zemřelého je pak zcela volná.
Zafimaniry
Lidé etnika Zafimaniry jsou asi ve stech vesnicích mezi etniky Betsileo a Tanala. Jsou známí především pro řezbářství. Pochází původně z centrální vrchoviny a zde se usadily až koncem 19. století. Zajímají se o ně především antropologové a to hlavně pro netradiční architekturu a výzdobu obydlí. Své domy stavěli z bambusu a rostlinných vláken, kterými svázali dílce dohromady. Pokud se stěhovali jinam, dům rozebrali a postavili jinde…
Tímto jsem se lehce nastínil něco málo o etnikách Madagaskaru, v příštím článku bych se skromně zmínil o malagašské kultuře a tradicích.
