Aye-Aye expedition – fauna Madagaskaru – poloopice
Madagaskarská fauna se mnohým pozorovatelům jeví záhadná, pozoruhodná, neobvyklá a unikátní. Nelze se zde již bohužel setkat s „Megafaunou“, kterou se dodnes může pochlubit africká pevnina, ale jsou zde vidět mnozí úzce specializovaní živočichové, se kterými si jinde na světě nesetkáme. Spatřit je však nemusí být tak snadné, jelikož jejich přežití do značné míry záleží na tom, jak dokážou splynout s okolím.
Jelikož se Madagaskar oddělil od Afriky i Indie, fauna, která byla v určitém období sdílena s Afrikou i Indií se vyvíjela samostatně. Jedinečnost madagaskarské fauny vznikla v mnoha odlišnostech od jiných částí světa, jako je například absence velkých dravců, lidé sem přišli až před 2000 lety, jedinečné umístění. poměrná stálost prostředí a podobně. Vznikla zde těmito faktory jedinečná možnost pro život zvířat, jenž jinde vyhynula, nebo k vzniku nových druhů a poddruhů konvergentní evolucí.
Madagaskar oplývá bohatou škálou savců, plazů, ptáků, obojživelníků i hmyzu, v tomto článku se budu věnovat hlavně těmto živočichům:
- savci (Mammalia)
- poloopice (Strepsirrhini)
- ksukolovití(Daubentoniidae)
- makiovití (Cheirogaleidae)
- makiové šedí (Cheirogaleinae)
- makiové pruhovaní (Phanerinae)
- Lemuroidea
- indriovití (Indridae) – rody avahi, indri a sifaka
- lemurovití (Lemuridae)
- madagaskarské šelmy
- bodlínovití (Tenrecidae)
- hlodavci (Rodentia)
- letouni (Chiroptera)
- kytovci (Cetacea)
- poloopice (Strepsirrhini)
- ptáci (Aves)
- obojživelníci (Amphibia)
- blanatí (Amniota)
- želvy (Chelonia)
- hadi (Serpentes)
- ještěři (Sauria) – gekoni, felzumy, chameleóni, ještěrky, krokodýl…
- hmyz (Insecta)
Poloopice
Pojmenování madagaskarských primitivních opic „Lemuři“ bylo inspirováno římskou mytologií, dle duchů zemřelých. Motivem byly upřené pohledy a volání či pláč, kterým se lemuři projevují.
Lemuři jsou považováni za poloopice žijící pouze na Madagaskaru. Nyní to tak je, ale v minulosti nebylo. Můžeme se setkat s paleontologickými nálezy v suchých částech Afriky, Asie, ale i v Evropě a Severní Americe. Jedná se o již vyhynulé druhy Europolemur koenigswaldi, Europolemur kelleri, Notharctus, Smilodectes, Adapis, Leptadapis, Mahgarita , Darwinius masillae známý jako Ida, která oblétla před nedávnem média celého světa, jako fantastická zprava o nálezu chybějícího článku, který by spojoval vývojovou linii poloopic a opic (z této vývojové linie pochází i člověk). Neodarvinisté byli po vědeckém prozkoumáno kostry Idy zklamání, jelikož se podle lebečních znaků a stavby končetiny nepotvrdila příbuznost s vývojovou linií primátů.
Lemuři jsou považováni za poloopice žijící pouze na Madagaskaru. Nyní to tak je, ale v minulosti nebylo. Můžeme se setkat s paleontologickými nálezy v suchých částech Afriky, Asie, ale i v Evropě a Severní Americe. Jedná se o již vyhynulé druhy Europolemur koenigswaldi, Europolemur kelleri, Notharctus, Smilodectes, Adapis, Leptadapis, Mahgarita , Darwinius masillae známý jako Ida, která oblétla před nedávnem média celého světa, jako fantastická zprava o nálezu chybějícího článku, který by spojoval vývojovou linii poloopic a opic (z této vývojové linie pochází i člověk). Neodarvinisté byli po vědeckém prozkoumáno kostry Idy zklamání, jelikož se podle lebečních znaků a stavby končetiny nepotvrdila příbuznost s vývojovou linií primátů.
Zpět na Madagaskar. Zde, na rozdíl od jiných míst světa, nemuseli lemuři konkurovat jiným druhům živočichů, ani klimatickým změnám a donedávna ani lidské přítomnosti. Měli zde proto ideální podmínky pro rozkvět bez sebevětších změn. S poloopicemi, od lemurů se více či méně lišících lze stále setkat v tropických pralesech Afriky a Asie. Nejedná se však o tak komplexní druhovou sestavu, kterou se dnes stále může pochlubit Madagaskar, ale spíše jen o ostrůvkovitý výskyt menšího množství druhů, příslušníků infrařádu Lorisifirmes (komby, lori, poto), schopného přežít.
Ksukolovití (Daubentoniidae) = Aye-aye
Rod ksukol (Daubentonia) obsahoval do roku 1930 dva druhy. Vyhynulého ksukola velkého (Daubentonia robusta), který dosahoval hmotnosti až 14kg a obýval lesy západního a jihozápadního Madagaskaru a ksukola ocasatého (Daubentonia madagascariensis), symbol expedice, přežívajícího v lesích severní poloviny a pralesů východního pobřeží Madagaskaru. Označení aye-aye („aje-aje“) pochází z Angličtiny a Angličané nejsou domorodci na Madagaskaru. Proto, pokud se na některých českých webech dočtete, že domorodí obyvatelé označují ksukola aye-aye, nejedná se o zcela pravdivou informaci. Malagaši o něm hovoří jako o „He-he“ nebo „ahay“, ale průvodci samozřejmě rozumí i anglickému pojmenování. Je to asi něco podobného jako když Svahilci rozumí označení lva lion, ale svahilské označení je Simba. Nejpravděpodobnější bude historka z objevení ksukola cestovatelem Sonneratem v roce 1782. Domorodci, kteří mu zvíře přinesli, upozorňovali, aby se na zvíře cestovatel podíval pokřiky aye-aye. Pod tímto názvem pak ksukol vešel ve světě v patrnost.
Obrázek: Obrázek ksukola ocasatého z informační tabule v N.P. Montagne d´Ambre
Pro své odlišnosti byl po několik let zařazován systematiky mezi hlodavce. Jedním z důvodů jsou řezáky, které jsou potažené sklovinou pouze z přední části a jsou hypselodontní. Ústy, čenichem a mohutným ocasem může připomínat hlodavce. Srst je tvořena šedou podsadou a černými pesíky. Další zvláštností je dlouhý prostředníček, sloužící k snazšímu dosažení potravy. Prsty jsou zakončeny drápky. Jeho aktivita je pouze noční. Přes den spí v hnízdě vystlaném větévkami. Spací hnízdo narozdíl třeba od šimpanzů či goril používá vícekrát. Dokonale se přizpůsobil i lidské činnosti. Obývá nejen deštné pralesy, ale i sekundární porosty a o jeho přítomnosti se lze i přesvědčit v blízkosti lidských obydlí. Zpravidla se jedná o načaté kokosové ořechy nebo díry ve stromech. Spatřit jej je i pro Malagaše vzácností.
Makiové šedí (Cheirogaleinae)
Podčeleď makiové šedí (Cheirogaleinae) obsahuje pět rodů žijících pouze na ostrově Madagaskar:
- Allocebus
- Bugtilelemur – zástupci tohoto rodu již vyhynuli
- Cheirogaleus
- Microcebus – nejrozšířenější a nejbohatší rod z podčeledi makiů šedých
- Mirza
Makiům se pro svou velikost přezdívá trpasličí lemuři. Toto pojmenování je vskutku trefné jelikož právě makiové mají své prvenství ve velikosti. Patří mezi ně i nejmenší z primátů a sice maki nejmenší (Microcebus berthae), který dorůstá velikosti pouze 92mm a hmotnosti maximálně 30g. Svým vzhledem může budit dojem, že se jedná o křížence myšky a komby ušaté.
Obrázek: Maki trpasličí (Microcebus murinus) v krokodýlí farmě poblíž Ivata
Kromě velikosti se u makiů můžeme setkat ještě s jednou zvláštností a sice s jakýmsi zimním spánkem. Jelikož je Madagaskar v tropické oblasti, nejedná se o zimu z hlediska teplot, ale spíše o dobu nedostatku potravy => období sucha. V období, kdy je dostatek potravy makiové sbírají energii konzumací vegetace. Ukládají ji ve formě podkožního tuku pro makie na typickém místě, na ocásku. Jakmile vražedná vedra, typická pro období sucha, udeří, zalézají makiové do svého úkrytu a upadají do stavu letargie. Jsou schopni prospat i několik měsíců.
Obrázek: Maki Jollyho (Microcebus jollyae) v zoologické zahradě Tsimbazaza
Makiové pruhovaní (Phanerinae)
Tato podčeleď obsahuje pouze jeden rod s jedním druhem a sice s makim kočičím (Phaner furcifer). Z poloopic se maki kočičí nejvíce potravně specializuje na sběr nektaru a mízy stromů. Mají řezáky mandibuly, v jakýsi „zubní hřeben“, na sběr mízy. Je poměrně nesouvisle rozšířen ve vlhkých lesích při pobřeží Madagaskaru. Svým výskytem jsou vázáni na stromy produkující mízu. Jejich velikost bývá od 23-29cm a dosahují hmotnosti 300-500g. Své pojmenování má tento maki podle světlého pruhu, táhnoucího se od ocasu až po neurocranium, kde se rozděluje na dvě linie, končící u očí. Oproti jiným makiům používají makiové kočičí výrazně více akustickou komunikaci. Jejich hlasitý projev bývá slyšet v průměru 30x za minutu. O makim kočičím se lze dočíst především jako o opylovači Grandidiérových baobabů.
Indriovití (Indridae)
Tato čeleď obsahuje 14 druhů uspořádaných do tří rodů:
- Avahi (Avahi)
- Indri (Indri)
- Sifaka (Propithecus)
Rod Indri a Sifaka seskupuje větší malagašské poloopice s denní aktivitou. Avahi jsou v porovnání menší, projevující se noční aktivitou. Znakem čeledi jsou dlouhé zadní končetiny, asi o 35% delší než horní končetiny, jsou striktními býložravci, pro odpočinek i pohyb preferují svislé větve. Mají zvětšená bříška na prstech, usnadňující lezení v stromoví, a velký protistojný palec.
Avahi (Avahi)
V angličtině jsou označováni jako „wooly lemurs“, což je odvozeno od jejich hustého a huňatého kožichu. Latinské jméno pochází pravděpodobně z akustického signálu („aha-hy!“), kterým upozorňuje své okolí na hrozící nebezpečí. Jejich aktivita je noční. Jsou teritoriální a vrací se k nabrání sil spánkem na stejné místo. Pro svou velikost a noční aktivitu jsou snadno rozlišitelní od ostatních poloopic z čeledi Indridae.
V angličtině jsou označováni jako „wooly lemurs“, což je odvozeno od jejich hustého a huňatého kožichu. Latinské jméno pochází pravděpodobně z akustického signálu („aha-hy!“), kterým upozorňuje své okolí na hrozící nebezpečí. Jejich aktivita je noční. Jsou teritoriální a vrací se k nabrání sil spánkem na stejné místo. Pro svou velikost a noční aktivitu jsou snadno rozlišitelní od ostatních poloopic z čeledi Indridae.
Indri (Indri)
Indri je v současnosti největší žijící poloopicí. V dávné minulosti žil na Madagaskaru obrovský lemur (Archaeoindris) velikosti srovnatelné z gorilou. Nyní se s ním lze setkat pouze ve formě zkamenělin, a proto je indri největší žijící poloopicí. Kromě velikosti jsou snadno rozpoznatelní od ostatních lemurů pro svou absenci ocasu. Jsou pověstní svým „zpěvem“, který každému, který jej uslyší uvázne v paměti. Troufnul bych si říci, že tak jako je orel jasnohlasý přezdíván hlasem Afriky, indry by mohl být symbolem hlasu Madagaskaru.
Indri je v současnosti největší žijící poloopicí. V dávné minulosti žil na Madagaskaru obrovský lemur (Archaeoindris) velikosti srovnatelné z gorilou. Nyní se s ním lze setkat pouze ve formě zkamenělin, a proto je indri největší žijící poloopicí. Kromě velikosti jsou snadno rozpoznatelní od ostatních lemurů pro svou absenci ocasu. Jsou pověstní svým „zpěvem“, který každému, který jej uslyší uvázne v paměti. Troufnul bych si říci, že tak jako je orel jasnohlasý přezdíván hlasem Afriky, indry by mohl být symbolem hlasu Madagaskaru.
Sifaka (Propithecus)
Rod sifaka má tři druhy – sifaka korunkatý (Propithecus tattersalli), sifaka velký (Propithecus diadema) a sifaka malý (Propithecus verreauxi), přičemž poslední dva druhy mají každy po čtyřech poddruzích. Jsou to velice dobří skokani a po zemi se mohou pohybovat bipedně. Tento pohyb velice připomíná tanec, proto se lze snadno setkat s překrásnými fotografiemi s výstižnými názvy jako tančící sifaka a podobně.
Rod sifaka má tři druhy – sifaka korunkatý (Propithecus tattersalli), sifaka velký (Propithecus diadema) a sifaka malý (Propithecus verreauxi), přičemž poslední dva druhy mají každy po čtyřech poddruzích. Jsou to velice dobří skokani a po zemi se mohou pohybovat bipedně. Tento pohyb velice připomíná tanec, proto se lze snadno setkat s překrásnými fotografiemi s výstižnými názvy jako tančící sifaka a podobně.
Obrázek: Sifaka malý coquerelův (Propithecus verreauxi coquereli) v krokodýlí farmě v Ivatu
Lemurovití (Lemuridae)
Starobylá čeleď poloopic mající nehty na všech prstech kromě druhého prstu zadní nohy, který je s drápkem. Drápek a řezáky a špičáky spodní čelisti používají praví lemuři k úpravě srsti. Pro svou aktivitu bývají označováni jako lemuři denní. Zadní končetiny jsou větší než přední. Mají poměrně dobře vyvinutý čich a binokulární vidění. Na rozdíl od rodu Lepilemur, který představuje lemury noční, a lemura kata, nemají ostatní rody této čeledi tapetum lucidum. Tato čeleď obsahuje šest rodů:
- Eulemur
- Hapalemur
- Lemur
- Lepilemur
- Prolemur – do tohoto rodu byl nově zařezen lemur širokonosý (Prolemur simus), dříve patřící do rodu Hapalemur
- Varecia – vari
Hnědí lemuři (Eulemur)
Jsou denními lemury obývající prostředí deštných pralesů a opadavých suchých lesů. Ve zbarvení srsti bývá vždy hnědá barva. Tento rod je známý především tím, že se pohlavni dimorfismus projevuje rozdílným zbarvením samce a samice. Největší odlišnost zbarvení je viditelný u lemura tmavého (Eulemur macaco), kdy samec je sytě černě zbarven a samice je hnědočervená s bílou podsadou. Tento druh v sobě skrývá ještě jednu unikátnost. Existují dva poddruhy, které mezi sebou hybridizují. Lemur tmavý černý (Eulemur macaco macaco) má zbarvení očí, stejně jako většina primátů, hnědé. Tomuto se však zcela vymyká lemur tmavý Sclaterův (Eulemur macaco flavifrons), který pro své modré oči je doslova perlou Madagaskaru.
Jsou denními lemury obývající prostředí deštných pralesů a opadavých suchých lesů. Ve zbarvení srsti bývá vždy hnědá barva. Tento rod je známý především tím, že se pohlavni dimorfismus projevuje rozdílným zbarvením samce a samice. Největší odlišnost zbarvení je viditelný u lemura tmavého (Eulemur macaco), kdy samec je sytě černě zbarven a samice je hnědočervená s bílou podsadou. Tento druh v sobě skrývá ještě jednu unikátnost. Existují dva poddruhy, které mezi sebou hybridizují. Lemur tmavý černý (Eulemur macaco macaco) má zbarvení očí, stejně jako většina primátů, hnědé. Tomuto se však zcela vymyká lemur tmavý Sclaterův (Eulemur macaco flavifrons), který pro své modré oči je doslova perlou Madagaskaru.
Obrázek: Lemur tmavý Sclaterův (Eulemur macaco flavifrons) v zoo parku Ivolina
Je jediným primátem, kromě člověka, jenž se touto barvou očí může pochlubit, nevezmeme li v potaz jisté anomálie u ploskonosých opic. V roce 2008 byly poddruhy lemur tmavého uznány jako samostatné druhy, což nepovažuji za rozumné, vzhledem k mezidruhovému křížení, kdy vzniklý hybrid má hnědé oči. Zde lze pozorovat, že lemur Sclaterův je nositelem recesívního genu (respektive u nějž se gen pro sledovaný znak vyskytuje pouze v recesívních alelách) a lemur černý je nositelem dominantního genu.
Obrázek: Lemur červenobřichý (Eulemur rubriventer) v ZOO Ivolina
Bambusoví lemuři (Hapalemur)
Ke svému přízvisku „bambusoví lemuři“ přišli tím, že jejich hlavní složku potravy představuje právě bambus. Jsou schopni detoxikovat jedovaté látky, které by pro ně mohl dělat bambus nepoživatelným. Mají kulovitou hlavu, krátký čenich a hustou srst. Zvláštností tohoto rodu je především schopnost plavat a samozřejmě nebojácnost před vodou. Například se značně ohroženým lemurem rákosovým (Hapalemur alaotrensis) se můžeme setkat i při projížďce loďkou po jezeře Alaotra, jak si plave mezi třtinovými plantážemi.
Ke svému přízvisku „bambusoví lemuři“ přišli tím, že jejich hlavní složku potravy představuje právě bambus. Jsou schopni detoxikovat jedovaté látky, které by pro ně mohl dělat bambus nepoživatelným. Mají kulovitou hlavu, krátký čenich a hustou srst. Zvláštností tohoto rodu je především schopnost plavat a samozřejmě nebojácnost před vodou. Například se značně ohroženým lemurem rákosovým (Hapalemur alaotrensis) se můžeme setkat i při projížďce loďkou po jezeře Alaotra, jak si plave mezi třtinovými plantážemi.
Obrázek: Lemur šedý (Hapalemur griseus) v ZOO Ivolina
Lemur (Lemur)
Tento rod reprezentuje pouze jediný druh lemura a sice nejznámější lemur, lemur kata. Obývá suché opadavé lesy a trnitou buš na jihozápadě Madagaskaru.
Tento rod reprezentuje pouze jediný druh lemura a sice nejznámější lemur, lemur kata. Obývá suché opadavé lesy a trnitou buš na jihozápadě Madagaskaru.
Obrázek: Lemur kata (Lemur catta)
Lze se s ním nejčastěji setkat v zoologických zahradách a je o něm napsána spousta publikací. Schválně se zkuste podívat, například v ZOO Praha se k těmto lemurům dostanete doslova na dotek blízko, na „zubní hřeben“, tvořený řezáky dolní čelisti a na pachové žlázy v brachyální oblasti, blízko axily a v předloketní oblasti. Stejně tak si lze povšimnout drápku na úpravu srsti. Jen je při prohlížení prosím neomezujte ve volnosti, asi by se to nelíbilo jak chovatelům, tak i samotným lemurům kata a nakonec asi ani Vám.
Obrázek: Lemur kata (Lemur catta)
Noční lemuři (Lepilemur)
Jsou nejbližšími příbuznými již vyhynulých obřích lemurů rodu Megaladapis. Jejich aktivita, jak již název napovídá, je pouze noční. Ve dne se s nimi lze setkat v dutinách stromů. Jsou teritoriálními a své území si hájí proti jedincům stejného pohlaví a druhu.Jsou převážně na stromech, ale pokud se s nimi náhodně setkáte na zemi, poskakují po zadních končetinách, podobně jako australští klokani.
Jsou nejbližšími příbuznými již vyhynulých obřích lemurů rodu Megaladapis. Jejich aktivita, jak již název napovídá, je pouze noční. Ve dne se s nimi lze setkat v dutinách stromů. Jsou teritoriálními a své území si hájí proti jedincům stejného pohlaví a druhu.Jsou převážně na stromech, ale pokud se s nimi náhodně setkáte na zemi, poskakují po zadních končetinách, podobně jako australští klokani.
Obrázek lemura drobného
Lemuři vari (Varecia)
Jsou nejbližšími příbuznými o poznání větších, ale již vyhynulých lemurů rodu Pachylemur, kteří byli původně, pro spoustu společných anatomických znaků, řazeni do stejného rodu. V současnosti obsahuje tento rod dva druhy a sice vari červený a vari černobílý. Obývají madagaskarské deštné pralesy při východním pobřeží ostrova. Zajímavostí tohoto rodu je, že jsou významnými přenašeči pylu z květů ravenaly madagaskarské. Jsou i významnými přenašeči semen. Jedí většinou zavěšeni za nohy, hlavou dolů. Právě při tomto způsobů sklízení nektaru dochází ke kontaktu bujného límce s pylem květu a tím i opylení.
Jsou nejbližšími příbuznými o poznání větších, ale již vyhynulých lemurů rodu Pachylemur, kteří byli původně, pro spoustu společných anatomických znaků, řazeni do stejného rodu. V současnosti obsahuje tento rod dva druhy a sice vari červený a vari černobílý. Obývají madagaskarské deštné pralesy při východním pobřeží ostrova. Zajímavostí tohoto rodu je, že jsou významnými přenašeči pylu z květů ravenaly madagaskarské. Jsou i významnými přenašeči semen. Jedí většinou zavěšeni za nohy, hlavou dolů. Právě při tomto způsobů sklízení nektaru dochází ke kontaktu bujného límce s pylem květu a tím i opylení.
Obrázek: Vari černobílý (Varecia variegata) v lesíku poblíž Tamatave.
Madagaskarskými šelmami budu pokračovat v následujícím článku.
