Aye-Aye expedition – fauna Madagaskaru III

Pokud hledáme v říši zvířat čeleď, jenž se rozšířila do světa právě z Madagaskaru, jsou to chameleóni. Jsou známí především pro schopnost měnit barvu, kterou mění nejen z důvodu maskování, ale i dle nálady. Dnes si představíme také ostatní plazi a obojživelníky. 

 

 

Na Madagaskaru žijí pouze obojživelníci řádu Anura (žabičky☺). Na ostrov se dostali v několika vlnách z různých koutů světa. Dle toho se dají i rozdělit do několika nezávislých linií:
Čeleď Mantellidae přicestovala na Madagaskar před 58 milióny let pravděpodobně s Asie. Čítá něco málo přes 160 druhů, ve třech rodech. Prvním z nich jsou létavky (Boophis). Čím na první pohled zaujmou každého pozorovatele je téměř průsvitná kůže, skrze kterou lze zahlédnout orgány i kosti. Tímto se velice podobají jihoamerickým žábám čeledi rosněnkovitých (Centrolenidae). Dále sem patří mantely (Mantella). Jsou to pestrobarevné žabičky dorůstajících maximálně do velikosti 5cm.

 

 

Čeleď parosničkovitých (Microhylidae) se dostala na Madagaskar asi před 60 miliony let. Zástupci této čeledi jsou na ostrově monofyletickou, ale druhově bohatou, skupinou. Velikostí většinou nepřesahují 1,5cm. V nepříznivých podmínkách mohou vejce zahrabávat pod zem.
Rod Heterixalus přicestoval na Madagaskar před 22 miliony let z Afriky. Některé druhy se pak následně rozšířili po Seychelských ostrovech.
Pravé žáby se dostaly na Madagaskar až invazí z Afriky poměrně v nedávné době rodem ptychadena (Ptychadena). Stalo se tomu však ještě před příchodem lidí.
Pokud by jste hledali žabího prince, na Madagaskaru je po dešti opravdu z čeho vybírat.

 

 

Z testudovitých je největší želva anagonoka (Astrochelys yniphora), která je zároveň největší suchozemskou želvou na Madagaskaru. Je velice ohrožená a lze se s ní setkat poblíž Mahajangy, kde je zřízeno i centrum pro reintrodukci tohoto druhu do volné přírody. Daleko lépe se lze setkat s o poznání menší želvou paprsčitou (Astrochelys radiata), žijící na jižní části ostrova.

 

 

I když je méně ohrožená než předchozí druh, čelí ilegálním odlovům a následnému prodeji, jako domácí mazlíčci. Se želvami rodu Pyxis se lze setkat při pobřeží skoro na celém Madagaskaru. Jedná se o želvu pavoukovitou (Pyxis arachnoides), se kterou jsme několikráte měli čest se setkat i my, a želvu ploskoocasou (Pyxis planicauda). Želvy kloubnaté (Kinixys belliana) vyskytující se na západním pobřeží se na ostrov dostaly pravděpodobně s lidskými osadníky z Afriky, kde se lze setkat s několika poddruhy od Súdánu až po Jihoafrickou Republiku.

 

 

Z terek zde žije tereka madagaskarská (Erymnochelys madagascariensis). Na rozdíl od testudovitých želv, které jsou suchozemské, jsou tereky závislé na vodě. Žijí poblíž řek a jezer. Jelikož jsou na Madagaskaru vítaným pokrmem a v Asii žádaným lékem, jsou nyní kriticky ohroženým druhem, který patrně brzy čeká vyhynutí. Záchranné akce o opětovné vysazení do volné přírody končily většinou nezdarem z důsledku intenzivního pěstování rýže a tím decimování přirozeného prostředí a vyššího věku želv, při kterém dosahují reprodukční dospělosti. Zajímavostí terek je, že se vyskytují na Madagaskaru a nejbližší příbuzní žijí v Jižní Americe.
Na pobřeží či spíše přímo v moři se lze setkat s karetou obrovskou (Chelonia mydas), někdy přezdívanou želvou polívkovou… Ani snad nemusím psát riziko ohrožení této želvy.

 

 

Madagaskarští hadi patří do čeledí hroznýšovití (Boidae), slepákovití (Typhlopidae) a užovkovití (Colubridae).

Madagaskarští hroznýši rodu Sanzinia a Acrantophis žijí pouze na Madagaskaru a nejbližší příbuzní žijí v Jižní Americe. Nejhojnějším z hroznýšovitých hadů a zároveň nejznámější madagaskarský had je hroznýš psohlavý (Sanzinia madagascariensis). S východní i západní formou se lze v ČR poměrně snadno setkat v zoologických zahradách v Plzni, Jihlavě a Olomouci. Větších rozměrů dorůstá hroznýš Dumérilův (Acrantophis dumerili), asi kolem dvou metrů. Vyskytuje se spíše v suších oblastech ostrova. Hroznýši jsou důležitým ekologickým faktorem regulace počtu hlodavců. Největším hroznýšem je hroznýš madagaskarský (Acrantophis madagascariensis), dorůstající délky až tří metrů. Jeho nejbližším příbuzným je notoricky známý hroznýš královský (Boa constrictor).

Úžovkovití hadi jsou na Madagaskaru zastoupeni asi 75 druhy. Nejběžnější je úžovka madagaskarská (Leioheterodon madagascariensis). Je lehce jedovatá, na Madagaskaru se nevyskytují hadi, kteří by svým uštknutím mohli ohrozit život člověka. Má poměrně zajímavou obrannou strategii. Pokud se zamezí jejich útěku, svinou se do klubíčka. Když útočník pokračuje ve své aktivitě zplošťují krk a pokouší se o výpady, aby útočníka odehnaly. V potravě jsou nevybíraví a jsou limitováni pouze velikostí a dostupností kořisti. Mladší jedinci jsou batrachofágní. Úžovky druhu Leioheterodon geayi jsou známé vybíráním snůšek jiných plazů.

 

 

Asi nejzajímavější maskování a strategii lovu má langaha listonosá (Langaha madagascariensis). Tento had napodobuje suchou větévku a kořist mu doslova vleze do tlamy.

 

 

Krokodýl nilský (Crocodylus niloticus madagascariensis)
Populace krokodýlů žijících na Madagaskaru je nejblíže geneticky příbuzná krokodýlům žijícím na jihu Afriky. Lze se zde setkat i se světlejším zbarvením krokodýla. Nejsou zde potravní příležitost.

 

Gekoni (Gekkonidae)
Tato čeleď zahrnuje kolem 1200 druhů menších až středně velkých ještěrů po celém světě. Znakem celé čeledi, až na výjimky jsou průhledná srostlá víčka, kryjící oko. Ocásky mají podobně jako ještěrky známé v ČR se může odlomit a dorůstá. Důležitou schopností při lovu hmyzu je schopnost pohybovat se po stěnách s stropech místností, prostor a věcí. Je to díky lamelám na prstech končetin, které vytvářejí malí komůrky, což jim umožňuje přisáti se k podkladu. Na Madagaskaru, počítáme li i ještěrky žije 12 rodů.

 

Gekoni (Paroedura)
Tento rod gekonů je na Madagaskaru a Komorských ostrovech endemický. Jsou to pozemní gekoni, i když mladší jedinci se mohou pohybovat po stromech či stěnách stavení.
Gekon madagaskarský (Paroedura picta) se vyznačuje velkou hlavou, v poměru s tělem, válcovitým trupem a krátkými nožkami. Velikost dospělého jedince se pohybuje mezi 14-15cm.

 

 

Zbarvením bývá přizpůsoben tak, aby splýval s podkladem – hnědý s mozaikou. Umí dobře skákat a je schopen rychlých výpadů za kořistí, kterou jsou bezobratlí a menší obratlovci. Jsou aktivní především za noci a za šera, kdy jim zbarvení tvoří dokonalé maskování.

 

Felsumy (Phelsuma)
Tento rod je pro Madagaskar typický, ale vyskytuje se, pravděpodobně díky zavlečení člověkem i na okolních ostrovech a v Tanzanii. Felsumy jsou denními gekony. Jejich zbarvení je převážně zelená se skvrnami či pruhy červené až oranžové barvy. Hlava je zploštělá. Felsuma madagaskarská (Phelsuma madagascariensis) je největším druhem z tohoto rodu a muže dorůstat až úctyhodných 30cm. Na Madagaskaru se lze setkat s 25 druhy felsum.

Gekoni (Hemidactylus)
Asi nejtypičtější gekoni se kterými se lze všude v tropech setkat jsou z rodu Hemidactylus. Jsou úžasně rychlí, pružní a ohební. Jejich zbarvení je uzpůsobeno dokonalému splynutí. Někdy se mi zdají dokonce průsvitní. Žijí v dokonalé symbióze s člověkem. Nášlapnou plochu končetin mají uzpůsobenou jakémukoli povrchu včetně skla. Může se Vám tady snadno stát, jako se stalo mě, Jarkovi a Pavlovi v Bagamoyu, že budete sledovat televizi pokrytou gekony, jelikož vydává světlo a je tedy dokonalým lákadlem hmyzu.

Dále se lze na Madagaskaru setkat s endemickým rodem Geckolepis. Identifikace těchto gekonů bývá především podle větších šupin pokrývajících tělo a poměrně snadno se oddělujících. Jejich reakce na predátory je překvapující. Když jsou chyceni, doslova se svlečou z kůže, což jim dává šanci k úprku. K obnově pokrytí těla dochází do týdne.
Rod Blaesodactylus je na Madagaskaru také endemický a je na Madagaskaru zastoupen třemi druhy.

 

Ploskorep (Uroplatus)
Tento rod pro mě představuje jedny z nejúžasnějších gekonů endemických na Madagaskaru.

 

 

Svou zploštělou hlavou a ocasem, dokonalým zbarvením jsou zcela přizpůsobeni splynutím s větví, na které se zrovna nalézají. Někteří předstírají, že jsou větev, jíní že jsou suchý list , další houbu či lišejník… Jedno však mají společné, pokud i nich nevíte snadno je přehlédnete. Nejčastěji se s nimi lze setkat v pralesích či opadavých lesích. Jejich aktivita je noční a jsou svým výskytem vázáni na stromy.

 

 

Pohybují se minimálně a čekají až k nim potrava dojde.

 

Madagaskarští leguáni (Oplurinae)
Leguáni jsou známí spíše ze střední a jižní Ameriky. Na Madagaskar se dostali přesně asi před 145 až 65 milióny let. Jsou na ostrově zastoupeni rody Chalarodon, vyskytujícího se v jednom druhu jižně od Ifaty a Oplurus, který se vyznačuje trnitým ocasem (ochrana před predátory).

 

 

Rod Chalarodon, je zajímavý výskytem třetího oka, na horní části hlavy, kterým sice nevidí, ale je s ním schopen reagovat na světelné změny. Dlouhé nohy a štíhlé tělo je typickým uzpůsobením pro písečné duny jižního Madagaskaru.

 

 

Ještěrkovci a scinkové (Zonosaurus / Scincidae)
Ještěrky, respektive ještěrkovci, jsou na Madagaskaru a blízkých ostrovech zastoupeni v 17 druzích. Mnohé jsou překrásně zbarvené. Lze se s nimi setkat v různých ekosystémech včetně měst.

 

 

Scinků se na Madagaskaru vyskytuje 75 druhů. Díky svému vzhledu bývají zaměňováni za žížaly či hady. Žijí převážně v pralesích.

 

Pokud hledáme v říši zvířat čeleď, jenž se rozšířila do světa právě z Madagaskaru, jsou to chameleóni. Jsou známí především pro schopnost měnit barvu., kterou mění nejen z důvodu maskování, ale i dle nálady. Například chameleón pardálí, jak nám bylo průvodcem v N.P. Ankarana řečeno, při podráždění přechází v světle žlutý až světle šedý odstín. Chameleóni jsou přizpůsobeni k životu ve stromoví. Mají zploštělé tělo, prsty na končetinách jsou srostlé a vytváří jakési klíšťky, ocas je chápavý. Oči se pohybují nezávisle na sobě, takže mohou pozorovat okolí dvěma směry zároveň. Dlouhým vystřelovacím jazykem, na konci s rozštěpem umožňujícím úchyt kořisti, loví hlavně hmyz. Proti predátorům se brání kromě změny barvy pádem na zem. Nezaskočí je ani pokud se pod nimi nalézá voda, umí plavat. Na Madagaskaru najdeme více jak 80 endemických druhů, včetně největšího a nejmenšího chameleóna.

 

Chameleónovití (Chamaeleonidae)

• Chameleóni (Chamaeleoninae
  • Calumma
  • Furcifer
• Chameleónci (Brookesiinae)
  • Brokesie (Brookesia)

 

Rod Calumma drží prvenství, podobně jako rod Furcifer, ve velikosti. Chameleón Parsonův (Calumma parsonii), konkrétně poddruh Calumma parsonii parsonsi dorůstá až do velikosti 68cm. Lze rozpoznat podle trojúhelníkovitého tvaru hlavy. Barvu má většinou zelenou, tyrkysovou, juvenilní jedinci mohou být i oranžoví, a pokud jsou podrážděni zabarvují se dožluta. Vyskytují se v pralesích na severovýchodu ostrova. Je náročný na dostupnost vodních zdrojů.

 

 

Rod Calumma je až na chameleóna seychelského (Calumma tigris) na Madagaskaru endemickým.

 

Chameleón (Furcifer)
Stejně jako předchozí rod má i tento prvenství ve velikosti, konkrétně o druhu chameleón obrovský (Furcifer oustaleti), který může dorůstat až velikosti 70cm.

 

 

Pro svou velikost a nižší náročnost na vodu, byl vysazen poblíž Nairobi v Keni. Dalším druhem je chameleón pardálí (Furcifer pardalis), který vešel ve známost hlavně díky barevnosti, jaké může dosahovat. Kromě široké škály barev dokáže vytvářet i překrásné mozaiky, bývá proto někdy označován jako nejkrásnější chameleón Madagaskaru. Jistě však záleží jak se Vám vybarví.

 

 

Docela jsem se těšil, že v okolí Tamatave uvidím tento druh v červeném zbarvení. Bohužel, snad příště.

 

Brokesie (Brookesia)
Brokesie mají své prvenství také ve velikosti, avšak jako nejmenší chameleóni a prý dokonce plazy. S brokesiemi jsme se setkali až v N.P. Montagne d Ambre. Chvíli jsme přemýšleli proč průvodce šátrá v listí. Když pak vytáhl cosi, úžasné velikosti, asi 5mm, zjistili jsme, že máme tu čest s brokesiemi. Snad ani nechci vědět kolik těchto tvorečků jsem rozšlápl, jelikož přes jejich velikost, jejich hledání může být daleko obtížnější než pověstná jehla v kupce sena. Jsou většinou hnědé barvy a vyskytují se na zemi či těsně nad zemí.

 

 

V rámci IUCN jsou označeni jako zranitelní. Ani se vzhledem k velikosti nedivím.

 

 

 

Bezobratlí živočichové představují více jak 95% všech druhů na Zemi. I Madagaskar oplývá širokou škálou druhů motýlů, brouků, mnohonožek, pavouků, much, mravenců… I přes svou malou velikost hrají důležitou roli v ekosystému ostrova a v mnohých případech jsou nádhernou ukázkou adaptace na prostředí. Velice zajímavé je pozorovat schopnost splynout s okolím, ať už z důvodu nebýt se něčí potravou, či naopak skrýt se a vyčkat na nic netušící kořist.

 

 

Madagaskarští motýli nejsou tak pestrobarevní jako třeba asijské nebo jihoamerické druhy. Asi nejpestřeji zbarvení jsou v podobě housenek. Velkým zážitkem pro pozorovatele je setkání s největším madagaskarským motýlem otakárkem Atrophaneura anterior. Při svém velkém rozpětí křídel nelétá jako klasický motýl, ale plachtí jako pták, se kterým se dá snadno zaměnit.

 

 

V posledním místě krátkého úvodu bych se rád zmínil o pavoucích, kterými Madagaskar přímo překypuje. v současné chvíli je zde známo více jak 470 druhů a vědci odhadují, že se reálný počet druhů pohybuje okolo 3000. I u pavouků je zajímavé pozorovat adaptace na prostředí. Mistrem převleku bych zvolil asi druh Peucetia madagascariensis který dokonale imituje květ. Nejběžnějším pavoukem je nefila madagaskarská Nephila madagaskariensis, se kterou jsme se setkávali po celém ostrově.

 

 

Tímto končím úvod. Jak jistě vidíte, Madagaskar má návštěvníkům hodně co nabídnout, ať už se jedná o lid a jeho tradice, bohatou faunu a flóru či kýčovité scenérie. Příště se již budu snažit co nejlépe popsat to, co nám Madagaskar nabídl, čím nás překvapil, čím nás potěšil, ale co nás trošku zklamalo.