Archa světel a stínů – film Jana Svatoše
Měl jsem tu čest, zúčastnit se novinářské prezentace celovečerního dokumentárního snímku „Archa světel a stínů“ od Jana Svatoše, ale jak vás na film vlastními slovy nalákat. Snad nejsilnějším motivem snímku je čas. Čas, který mění náš svět před očima. Buďme k sobě upřímní, svět měníme my, lidé. Hlavou se mi během projekce mihl loňský zážitek, jak jsem chtěl ukázat dětem ledovec Pasterz na úpatí Großglockneru, a nebylo co! Ledovec zmizel, stejně jako mizí africká divočina. Stačilo na to dvacet let, já zážitek mám ve vzpomínce, moje děti ne. Toto konstatování má obecnou platnost. Řešíme mizející svět nyní, řešili ho stejně i manželé Johnsonovi, o kterých film pojednává. Pokud stojíte o mojí radu, tak hurá na film a pak hurá do Afriky!
Od 19. března 2018 lze v kinech vidět další film Jana Svatoše. Po úspěšném filmu „Africa obscura“, který dokumentuje expedici „Fotografické návraty“ do nehostinných končiny severní Keni, v něm fotograf Jan Svatoš prostřednictvím starých filmařských a fotografických přístrojů hledal stopy prvních fotografických průkopníků, Američanů Martina a Osy Johnsonových.
Film „Archa světel a stínů“ na původní film volně navazuje a příběh značně rozvíjí. Ukazuje celoživotní dílo manželů Johnsonových. Film, kterému předcházelo 10 let příprav, rešerší a pátrání ve filmových archivech, včetně knihovny Kongresu ve Washingtonu, vůbec poprvé představuje unikátní archivní záběry africké divočiny pořízené ve 20. – 30. letech minulého století a zasazuje je do kontextu současné Afriky.
Dokument představuje zapomenutý příběh počátků dokumentární kinematografie a vypráví nejen o lásce na první pohled, ale i o odvaze, o předsudcích a o střetu umělecké svobody s Hollywoodem.
Dokument představuje zapomenutý příběh počátků dokumentární kinematografie a vypráví nejen o lásce na první pohled, ale i o odvaze, o předsudcích a o střetu umělecké svobody s Hollywoodem.
Jak říká sám autor: „Johnsonovi byli filmoví a fotografičtí průkopníci, otcové dnes velmi populárního přírodopisného filmu. Měli tu odvahu, že vyměnili pušky za kameru a fotoaparáty a vydali se do neprobádaných končin, zatížených mnoha předsudky. To vše v době, kdy ještě neexistovaly národní parky. Mají ale další pozoruhodná prvenství: v roce 1919 udělali první projekci domorodým obyvatelům, jsou autory prvního zvukového filmu natočeném v Africe a jako první natočili komplexní letecké záběry Afriky od Kapského města až po Káhiru, a to nemluvím o milnících v nočním fotografování…“
