Angola

Angola v současné době prochází rekonstrukcí po 27-leté občanské válce, která byla ukončena v roce 2002. Boje probíhaly zejména mezi Lidovým hnutím za osvobození Angoly (MPLA), které vedl José Eduardo dos Santos a Národní unie pro celkovou nezávislost Angoly (UNITA), kterou vedl Jonas Savimbi. Občanská válka v zemi propukla ihned po získání nezávislosti na Portugalsku v roce 1975 a vyžádali si až 1,5 miliónů životů a 4 milióny lidí ztratilo svůj domov. Smrtí Savimbiho v roce 2002 ukončila UNITA povstání a vládnoucí MPLA se udržela u moci. Angola je chudá země navzdory obrovskému nerostnému bohatství (zejména ropa) a rychlému hospodářskému růstu. Dětská úmrtnost je jedna z nejvyšších na světě. V zemi je obrovská kriminalita, která je největší v hlavním městě Luandě, kde dochází k ozbrojeným přepadením osob i automobilů. Je zapotřebí být neustále ve střehu. Nedoporučuje se po setmění vycházet, nejezdit v noci autem mimo hlavní město či do okrajových oblastí Luandy. Mimo hlavní město se v zemi nachází mnoho nevybuchlých min. Místní měna si v současnosti udržuje stabilní kurs a je běžné platit přímo v USD. Zásuvky jsou evropské – napětí 220 V. K telefonování je nutné pořídit si angolskou SIM kartu nebo používat pevné linky. Ceny hotelů jsou vysoké. Fotografování je obtížené. Zakázáno je fotografovat citlivé „cíle“, např. vládních budov, policejních stanic, příslušníků ozbrojených složek apod. Zajímavé turistická místa jsou hl. město Luanda, Tazua Falls na řece Kuango (Cuango), skalní útvary Pedras Negras de Pungo Andongo a Kalandula Falls 104 metrů vysoké v provincie Malanje 85km na východ od hlavního města. Největší města jsou Luanda, Huambo, Namibe a Malanje.

 

Základní informace
Hlavní město: Luanda
Počet obyvatel: 32 522 339 (2020 – odhad)
Rozloha: 1 246 700 km²
Úřední jazyk: portugalština
Měna: 1 (AOA) Kwanza
Čas: Praha + 0 h
Administrativní uspořádání: 18 provincií – Bengo, Benguela, Bie, Cabinda, Cunene, Huambo, Huila, Kwando Kubango, Kwanza Norte, Kwanza Sul, Luanda, Lunda Norte, Lunda Sul, Malanje, Moxico, Namibe, Uige, Zaire
Délka hranic: 5 369km
Sousední státy: Demokratická republika Kongo, Kongo, Namibie, Zambie

 

Přírodní a klimatické podmínky
Klima: na jihu semiaridní, na severu tropické s chladným, suchým obdobím od května do října a horkým obdobím s dešti od listopadu do dubna
Reliéf: podél pobřeží jsou nížiny, ve vnitrozemí náhorní plošiny
Nejvyšší bod: Morro de Moco 2 620 m n.m.
Nejnižší bod: Atlantický oceán 0 m n.m.

 

Hospodářský přehled
Hrubý národní důchod/obyv.: 3 370 USD  
Hrubý domácí produkt/obyv.: 6 800 USD (2017 – odhad)
Inflace: 29,8% (2018 – odhad)
Směnný kurz: kwanza (AOA) vůči americkému dolaru 1U$ = 495,7 angolských kwanza (2020)
Nezaměstnanost: 6,6%
Nerostné zdroje: ropa, zemní plyn, diamanty, rudy železa, fosfáty, zlato, měď, bauxit, uran
Využití půdy: orná půda 2 %, louky a pastviny 23 %, trvalé kultury 0 %, lesy 43 %, ostatní 32 %
Zemědělství: kávovník, cukrová třtina, kasava, sisal, banánovník, kukuřice – polovina spotřeby potravin se stále dováží
Průmysl: Angolský průmysl rychle roste díky těžbě ropy při jejím pobřeží. Produkce ropy a jejích podpůrných činností přispívá asi z 50% na celkovém HDP, tj. 70% vládních příjmů a 90% exportu ze země. Další důležitou komoditou jsou diamanty. Poválečná rekonstrukce a přesídlení běženců vedlo k vysokému tempo růstu ve stavebnictví a zemědělství. Země nyní buduje chybějící infrastrukturu.

 

Obyvatelstvo
Národnostní složení: Ovimbundu 37%, Kimbundu 25%, Bakongo 13%, míšenci 2%, Evropané 1%, ostatní 22%
Náboženství: křesťanství = římsko-katolické (41,1%), protestanté (38,1%) a ostatní
Věková struktura: 0-14: 47,83%; 15-24: 18,64%; 25-54: 27,8%; 55-64: 3,43%; 65 +: 2,3%
Porodnost: 42,7 narozených na 1000 obyvatel za rok
Úmrtnost: 8,5 zemřelých na 1000 obyvatel za rok
Přirozený přírůstek: 3,43%
Střední délka života při narození: 61,3 let 

 

Historicko politický přehled
Prezident: Joao Manuel Goncalves LOURENCO (od 26. září 2017)
Premiér: Funkci zastává prezident 
Úřední název: Angolská republika – República de Angola
Státní zřízení: Prezidentská republika
Státní svátky: 11. listopad – Den nezávislosti (od Portugalska v roce 1975)
Politické strany a jejich představitelé: Broad Convergence for the Salvation of Angola Electoral Coalition nebo CASA-CE [Andre Mendes de CARVALHO]; National Front for the Liberation of Angola nebo FNLA [strana má dvě frakce – jednu vede Lucas NGONDA a druhou Ngola KABANGU]; National Union for the Total Independence of Angola nebo UNITA [Isaias SAMAKUVA]; Popular Movement for the Liberation of Angola nebo MPLA [Joao LOURENCO]; Social Renewal Party nebo PRS [Benedito DANIEL]

Politické specifikum: V politice se odehrála důležitá změna – 8. září 2018 odstoupil Jose Eduardo DOS SANTOS z pozice představitele vládnoucí strany MPLA a rok předtím i z pozice prezidenta země (od roku 1975). Prezidentské volby se nekonají. Na počátku roku 2010 byla změněna Ústava, kde se říká, že vítězná strana má automaticky možnost ustanovit prezidenta, jeho funkční období je pět let. Národní shromáždění nebo-li Assembleia Nacional je jednokomorové (220 křesel; členové jsou voleni přímo či poměrnou většinou s ohledem na volební obvody; funkční období trvá 5 let).  

 

Cestovatelské minimum
Očkování: Ano, povinné očkování je proti žluté zimnici, dále se doporučuje očkování proti žloutence typu A a B, meningitidě, břišnímu tyfu a choleře. Krátkodobým cestovatelům se doporučuje užívat antimalarika. Cestovní pojištění s možností letecké přepravy by mělo být velmi kvalitní, jelikož mimo hlavní město je úroveň zdravotní péče tragická. 
Vízum: Angolské vízum lze získat na příslušném Velvyslanectví Angolské republiky pro ČR v Berlíně. Vyřizování angolského víza je poměrně náročný proces, kdy angolská strana zpravidla vyžaduje písemné pozvání, doklad o finančním zajištění, cestovním pojištění apod. Žadatelův pas musí být platný alespoň dalších 6 měsíců. 
MZV: Základní turistické informace
Mapa: Angola
Mezinárodní poznávací zkratka (MPZ): ANG
Řízení vozidla: vpravo
Mezinárodní telefonní předčíslí: +244
Internetová doména: .ao

 

Obecně
Angola leží jižně od rovníku při pobřeží Atlantského oceánu. Rozkládá se mezi 4°21´ až 18°02´j.z.š. a 11°38´ až 24°03´v.z.d.. K Angole náleží též enkláva Kabindou, jež je od hlavního území oddělena republikou Kongo (40km široký koridor) a nemá s hlavním územím společnou hranici. Vznikla během berlínské konference v roce 1884-1885 na základě dohody mezi portugalskou a belgickou koloniální správou o rozdělní dolního toku řeky Konga. Celková rozloha země činí 1246700km2 (enkláva Kabinda má rozlohu 7 560km²). Angola je pátou největší zemí Afriky. Země má velké nerostné bohatství (zejména ropy), patří mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky Afriky, přesto délka života a kojenecká úmrtnost patří mezi nejhorší na světě.

 

Původně Angolu obývali Sanové a Khoikhoiové. Tyto skupiny lovců a sběračů byly postupně nahrazovány kmeny Bantu. Bantové na území Angoly založili několik království, z nichž nejznámější je království Kongo (1400-1914), které se rozkládalo mimo severozápadní Angolu i na území DR Konga, Republiky Kongo a na jihu Gabonu. Království Kongo mělo živé obchodní styky po celém regionu jižní Afriky. Dalším královstvím bylo severo-angolské Ndongo, vzniklo v 16. století a bylo podřízené království Kongo. Království Lunda (1665-1887) se rozkládalo na pomezí Angoly, DR Konga a Zambie a Barotské království leželo z větší části na území Zambie, ale zasahovalo svým vlivem na území jihovýchodní Angoly.

Angolu objevili Portugalci koncem 15. století a trvalo čtyři sta let, než ji mohli prohlásit za svou kolonii na berlínské konferenci. Odehrálo se to po dohodě s tehdejšími koloniálními mocnostmi Velké Británie, Francie a Německa. První styky Portugalci navázali s královstvím Kongo v roce 1483. Portugalci se v Angole usadili v roce 1575, když průzkumník Paulo Dias de Novais založil město Luandu („São Paulo de Loanda“) se sty rodinami osadníků a čtyřmi sty vojáky. Další města a pevnosti na pobřeží postupně následovala. Portugalci se několikrát pokusili vojensky rozložit království Kongo (např. v roce 1670), ale snahy selhaly. Postupné obsazování území Angoly se začalo Portugalcům dařit až v 19. století. Hranice kolonie byla stanovena v roce 1885.

Pro Portugalce byla Angola vždy dodavatelkou otroků pro brazilské plantáže. Po zrušení obchodu s otroky, který Portugalci oficiálně „akceptovali“ až na nátlak Velké Británie v roce 1836, začali Portugalci zakládat plantáže přímo v Angole. Postavení dělníka na plantáži v Angole si ničím nezadalo s postavením otroka v Brazílii a díky tomu v Angole proběhli četné bouře proti koloniální správě. Tyto nepokoje byly však vždy krvavě potlačeny. V roce 1951 se Angola stala zámořskou provincií Portugalska. Portugalci v zemi vedli politiku „asimilace“. Plná občanská práva měli pouze Portugalci a nepatrný zlomek původního obyvatelstva. Po druhé světové válce nabyl odpor vůči Portugalcům organizovaných forem. V roce 1954 se vytvořil v exilu Svaz obyvatel Angoly (svůj vliv opíral o kmen Bakongo). V roce 1956 pak Lidové hnutí za osvobození Angoly (MPLA). V roce 1961 obě hnutí přešla k ozbrojeným formám boje. Svaz obyvatel Angoly, nyní jako Národní fronta za osvobození Angoly (FNLA), působil na severu země. MPLA bojovalo na jihu a ve středu země. V roce 1966 vznikl Národní svaz pro naprostou nezávislost Angoly (UNITA), kterou založil Jonas Savimbi – do té doby prominentní vůdce FNLA. Po několika letech bojů získala Angola 11. 11. 1975 nezávislost na Portugalsku. Nastal exodus Portugalců z Angoly, opuštění správy země a v zemi začala krvavá občanská válka, která probíhala až do roku 2002. Ačkoliv se FNLA, MPLA, UNITA v lednu 1975 dohodly na správě země, postupně přešli do vzájemného ozbrojeného boje. FNLA a UNITA na jedné straně (podporované USA, DR Kongo, Jižní Afrikou a Čínou) a MPLA podporované Švédskem, Vietnamem a bývalým východním blokem v čele se Sovětským svazem na straně druhé (na území Angoly v rozporu s rezolucí OSN operovala kubánská armáda).
Je zajímavé, že pouze FNLA měla demokratizační tendence, kdežto UNITA a MPLA prosazovaly levicový model vládnutí v zemi, přesto se neshodly. FNLA a UNITA uzavřely spojenectví 23. 11. 1975 a vyhlásily koaliční vládu se sídlem v Huambo (střed Angoly). Portugalci, díky napojení MPLA s Portugalskou komunistickou stranou, předali vládu MPLA, která pak zemi prezentovala vůči světu. MPLA obsadila významná města. Vládní vojáci s pomocí Kuby tvrdě potlačovali jakékoliv sympatie vůči FNLA a UNITA. To vedlo k útěku desítek tisíc obyvatel z jihu i severu země na území sousedních států. Došlo i k invazím na sever země z okolních států. Po roce 1992, kdy proběhly svobodné volby, které UNITA neuznala, mezi sebou bojovali pouze UNITA a MPLA. V roce 1994 byl zahájen mírový proces a v roce 1997 nastolena vláda národní jednoty. Přesto boje pokračovaly. 22. 2. 2002 byl zabit vůdce UNITA Jonas Savimbi a následně uzavřeno příměří a UNITA pozastavila vojenskou činnost. 5. 4. 2008 se konaly pluralitní volby, které drtivě vyhrála MPLA.

Jádrem geologické stavby jsou předkambrické horniny zastoupené žilami, rulami a krystalickými břidlicemi. Na východě je překrývají kontinentální usazeniny neogenního stáří – písky a pískovce. Pobřežní nížinu tvoří křídové, paleogenní usazeniny mořského původu – vápence, slíny, pískovce a písky. Většinu povrchu zaujímá náhorní plošina vyšší než 100m n.m., které na západě prudce spadá k 50-200km široké pobřežní nížině. Nad zvlněný povrch plošiny vyčnívají svědecké hory z odolnějších hornin. Nejvyšší vyzdviženou částí plošiny je Plató Bié na horním toku Kwanzy (Cuanza) a Kunene (Cunenen) s nadmořskou výškou 1 500-2 000m n.m. Nejvyšší hora Angoly je Moco (2620m). Další vrcholy vyšší než 2500m jsou Mepo, Luabugue a Kapanga. Mezi řekami Kongo a Zambezi leží plošina Lunda, která k severu klesá v několika stupních. Jihovýchod Angoly pokrývá severní okraj Kalahari. Pobřežní nížina má plochý charakter. Největší šířky dosahuje u ústí Konga a Kwanzy. Pobřeží je málo členité, takže přirozených přístavů je málo.

Podnebí má na pobřeží tropický charakter pod vlivem pasátů. Ochlazuji ji však Benguelský proud. S rostoucí nadmořskou výškou od pobřeží přechází podnebí v podnebí mírně teplé s monzuny s charakteristickým obdobím dešťů a sucha. Na pobřeží se teploty mezi březnem a dubnem pohybují v rozmezí 22 – 23°C. Ty samé teploty jsou ve vnitrozemí v průběhu měsíců říjen – listopad. Nejstudenějším měsícem je červenec a srpen s teplotami 15-18°C. V enklávě Kabinda dosahují teploty až 30°C. Srážky klesají od severu (1 800mm) k jihu (750mm). Na pobřeží díky Benguelskému proudu jsou pouze od 500mm na severu po 50mm na jihu. Deště na severu vnitrozemí přicházejí v říjnu až dubnu na jihu od listopadu do března. Na pobřeží přicházejí časté mlhy (cacimbo). Území Angoly často sužují větrné smrště. Angola představuje důležitou pramennou oblast. Hustou říční síť má zejména severovýchod Angoly, která náleží k povodí řeky Kongo. Významnými přítoky Konga jsou řeky Kwango a Kasaj (Cassai). Do Atlantického oceánu se vlévá řeka Kwanza a Kunene. Kwanza protéká celou Angolou, plocha jejího povodí je 156 000km2 a délka 950km. Na řece jsou u Dondo 100m vysoké vodopády. Kunene má délku 1200km a povodí 137 000 km2. Na jihovýchodě řeka Kwando (Cuando) odvádí vody do řeky Zambezi. Na jihu řeka Okavango (Cubango) se svým přítokem Kvito (Cuito) odvádí vody do bezodtoké pánve Okavango. Plocha povodí dosahuje 153 000km².
Vodní toky mají nevyrovnaný průtok a vytváří četné peřeje a vodopády. Nemají tudíž dopravní význam, zato mají vysoký energetický potenciál. Jedinou částečně splavnou řekou v délce 258km je řeka Kwanza.

Náhorní plošinu pokrývají řídké opadavé savanové lesy. Půdní podklad tvoří leterizované červené půdy. Na svazích plošin roste savana nebo křovinatá savana. V údolích řek při pobřeží rostou tropické lesy, které v ústí přechází v mangrovové porosty. Na jihu nalezneme pouště a polopouště. Západní svahy plošiny Bié pokrývají stálezelené horské lesy.
Na území Angoly žijí málo početné populace velkých savců afrických savan a řek. Žijí zde i hrabáči a luskouni. Význačné je ptactvo. Severní část území je zamořena mouchou tse-tse.

Obyvatelstvo tvoří z 95% bantuské skupiny – konžští a západní Bantuové. Konžští Bantuové žijí na pobřeží a severu, včetně Kibundy. Tvoří více než 1/3 populace. Početnější západní Bantuové jsou obyvateli savan. V roce 2009 žilo v zemi odhadem více než 13 milionů lidí. Většina jich žije ve městech, zvláště v okolí Luandy. Věková struktura má tvar typické pyramidy. Část uprchlého obyvatelstva se postupně vrací do země, zejména z DR Kongo.
Obyvatelstvo zaměstnává zemědělství, které dříve přestavovalo hlavní odvětví ekonomiky. Nejvýznamnější exportní plodinu představovala káva a cukrová třtina. Významný je též chov dobytka, zejména skotu a těžba tropického dřeva v Kabindě. Díky Benguelskému studenému proudu je u angolských břehů významná rybolovná oblast. Loví se tresky, sardinky, sledi a tuňáci.
Angola má jedinečné přírodní bohatství. V povodí řeky Kasaj se nacházejí naleziště diamantů. U řeky Kwanzy jsou ložiska manganové rudy. Na severozápadě jsou ložiska měďné rudy. Má ložiska hnědého uhlí, železné rudy a kuchyňské soli. Hlavní význam má v poslední době těžba ropy na pobřežním šelfu.
Průmysl se orientuje na těžbu, zejména ropy. Díky ní roste Angole DHP o 11% ročně. Ropa tvoří přes 80% příjmu země. Ropa se vyváží zejména do Číny a USA.

Země byla postižena válkou velmi silně a v současné době brání lepšímu využití půdy velké množství min v krajině. Postupně jsou budovány nové komunikace i železnice. Přesto se cesta na venkov bez terénního automobilu neobejde. Železnice v roce 1969 měřila 3 256km, dnes 2 761 km. Síť tratí není jednotná, spojuje pouze naleziště a větší města s přístavy. V roce 1964 měřila silniční síť více než 45 tisíc kilometrů, dnes již více než 75 tisíc. Země má osm námořních přístavů a 32 významných letišť.