Afrikaonline.cz

Afričtí krokodýli

Potrava je u tohoto krokodýla velmi pestrá. Jako mladý se živí vodními bezobratlými a hmyzem, brzy však začíná lovit větší a větší obratlovce, zprvu ryby, plazi a obojživelníky. Dospělý jedinec dokáže potencionálně ulovit i velké savce, například antilopy, mladé hrochy, buvoly i velké kočkovité šelmy. Přesto i nadále ryby tvoří většinu jeho potravy. Uloví i člověka (několik stovek lidských životů ročně – odhad). Tato skutečnost se těžko ověřuje…

Řád: Crocodylia (Krokodýlové)
Čeleď: Crocodylidae (Krokodýlovití)
 
Nejznámějším a patrně i nám známým africkým krokodýlem je krokodýl nilský Crocodylus niloticus (Laurenti,1768). Afričané ho nazývají Mamba, Garwe či Ngwenya.
Jméno krokodýl je odvozeno z řečtiny od slova krokodeilos což znamená „dlážděný červ“ (kroko = dlažba, oblázky a deilos = červ či přeneseně člověk). Slovo niloticus znamená „z Nilu“.
Krokodýl nilský je rozšířen po celé Africe mimo místa, kde se nevyskytují tekoucí či stojaté vody. Z tohoto velkého areálu vyplývá, že druh tvoří mnoho poddruhů. Ty však nejsou zatím oficiálně uznány, ačkoliv se o nich literatura často zmiňuje. Navrhované poddruhy jsou: C.n.africanus žijící ve východní Africe, C.n.chamses ze západní Afriky, C.n.corvei jihoafrický poddruh, C.n.madagascariensis žijící na Madagaskaru, C.n.niloticus z Etiopie, C.n.pauciscutatus z Keni a C.n.suchus ze střední Afriky.
 
Celkový areál výskytu krokodýla nilského ukazuje mapa.
 
Jak sami vidíte, mapa rozšíření krokodýla nilského ukazuje na jeho úspěšnost v osídlování různých vodních prostředích. Jeho domovem můžou být jezera, zaplavované sladkovodní nížiny, řeky a brakické (poloslané) vody. Jako dospívající jedinci po dosažení asi 1,2 metrů délky, krokodýli migrují z prostředí do prostředí, pryč od místa, kde se vylíhli. Krokodýl dokáže své prostředí, kde žije měnit. Hloubí si prohlubně svou tlamou a končetinami, aby zmírnil případné extrémní výkyvy podnebí, například vysoké teploty.
 
Krokodýl nilský může dorůst značné velikosti, která dosahuje 5 metrů, zaznamenáni byli i jedinci s 6 metry délky. V méně příznivých podmínkách jsou krokodýlové menšího vzrůstu. To dokazují například Jihoafričtí krokodýli, kteří stěží dosáhnou 4 metrů. Známi jsou i trpasličí formy krokodýla nilského ze Sahary a z Mali. Normální velikost většiny populace je 2 až 3 metry. Váha dosahuje až jedné tuny. 40% délky těla tvoří ocas.
Mladí krokodýli jsou olivově hnědí s černým lemem na ocasu a těle. V dospělosti blednou.
Podobně jako u jiných druhů živočichů, hrají v identifikaci druhů svou nezanedbatelnou úlohu zuby. Ty nám zcela jasně ukáží na konkrétní druh. Zubní vzorec je zde uveden právě pro jasnou identifikaci ostatních dvou druhů afrických krokodýlů, které bohužel, v přírodě těžko rozeznáte. Jednotlivé poddruhy mají zubní vzorce totožné. Dalším důležitým poznávacím znakem je tvar lebky a kostěných šupin na ní.
Zubní vzorec:
5 + 13 – 14 / 14 – 15 (5 pre-maxilárních; 13 až 14 maxilárních; 14 – 15 mandibulárních). Celkový počet zubů je 64 – 68. 
 
V současné době v přírodě žije na 250 až 500 tisíc krokodýlů, na většinách plochy svého rozšíření nehrozí krokodýlům nijaký úbytek.
Potrava je u tohoto krokodýla velmi pestrá. Jako mladý se živí vodními bezobratlými a hmyzem, brzy však začíná lovit větší a větší obratlovce, zprvu ryby, plazi a obojživelníky. Dospělý jedinec dokáže potencionálně ulovit i velké savce, například antilopy, mladé hrochy, bůvoly i velké kočkovité šelmy. Přesto i nadále ryby tvoří většinu jeho potravy. Uloví i člověka (několik stovek lidských životů ročně – odhad). Tato skutečnost se těžko ověřuje.  Kromě aktivně lovené kořisti žere krokodýl nilský i zdechliny. Často je spatřován i ve společnosti ostatních mrchožroutů bez známky agrese. Pověst táhnoucí se již od Herodota po Ondřeje Sekoru, že některé druhy ptáků „čistí“ krokodýlovi chrup od zbytků potravy, se zatím neprokázala. Jiná zkazka, že krokodýl nilský si dokáže dělat zásoby pod vodou má zcela jiný základ. Krokodýli neumějí žvýkat a kousat. Proto si potravu nechávají částečně rozložit, aby ji mohli lépe zkonzumovat. Maso z kořisti porcují tak, že se zakousnou a trupem začnou otáčet podél délkové osy, dokud se jim nepodaří kus masa vyrvat. Takto se živí i několik jedinců na jedné kořisti najednou. Další kooperace či společná činnost byla pozorována během lovu ryb. Společně s ostatními vytvoří spletenec těl a ryby jim vplouvají sami do huby. O sociálním chování krokodýlů nejsou žádné informace.
 
Rozmnožování probíhá tak, že samice si vyhrabe na vhodném písčitém místě jámu asi 50 cm hlubokou. Toto hnízdo může být i v blízkosti ostatních. Doba kladení vajec závisí na geografických a klimatických podmínkách. Samice naklade 40 až 60 vajec, které jsou veliké 7 – 8 x 5 – 6 cm. Vejce zahrabe a přikryje. Celou dobu inkubace, tj. asi 80 – 90 dní (obecně 70 – 100) se zdržuje v blízkosti hnízda. Po vylíhnutí je matka odnáší z hnízda do vody. Při této činnosti byli pozorováni jak samice tak samec. Společně někdy pomáhají i mladým z vaječné skořápky. Tím jejich výchova a starost o potomky končí. Mladí se zprvu sdružují, později se rychle osamostatňují. Samice dospívá při dosažení délky cca 2,6 metrů a samec 3,1 metrů.
Během hnízdění hrozí snůšce mnoho predátorů: varani, hyeny i člověk.
 
 
Dalším druhem afrického krokodýla je krokodýl štítnatý Crocodylus cataphraktus (Cuvier, 1825). Jeho rodový název je stejný jako u předešlého, pouze druhový označuje řeckého obrněného bojovníka na koni či „obložený brněním“. Tento krokodýl obývá říční prostředí s bohatým vegetačním porostem. Najdeme ho i podél velkých jezer a na březích moře. Jeho život je více spjat s vodním prostředím než u předešlého druhu krokodýla.
Jeho areál výskytu je menší. Rozkládá se podél západoafrického pobřeží a pánve řeky Kongo. Předpokládaný početní stav dosahuje asi 50 tisíc jedinců.
Zubní vzorec:
 5(4) + 13 – 14 / 15 – 16 (5 (vzácně 4) pre-maxilárních; 13 až 14 maxilárních; 15 – 16 mandibulárních). Celkový počet zubů je 64 – 70. 
 
C. cataphraktus je malý obvykle asi 2,5 m dlouhý krokodýl. Největší jedinec měřil 4,2 m.
Potrava se skládá především z malých ryb a jiných vodních tvorů. Velkou kořistí se živí příležitostně.
Tento krokodýl je samotářský, v době rozmnožování lze spatřit samce a samici pohromadě. Hnízdo je budováno především z rostlinného materiálu. Hnízdo je stavěno na začátku deštivé sezóny, ale není to pravidlem. Samice klade 16 vzácně až 27 velkých vajec (myšleno k jejímu tělu). Doba inkubace je 70 až 110 dní. Samice se po nakladení vajec zdržuje v blízkosti hnízda, ale nebrání ho. Pouze v době líhnutí mladých se ujme své povinnosti a pomůže mláďatům do vodního světa. Vzhledem k malé snůšce je přežití mladých pravděpodobně velmi úspěšné.
O tomto druhu krokodýla je toho velmi málo známo a není jasná ani míra ovlivnění jeho početnosti člověkem.
Posledním africkým krokodýlem je krokodýl čelnatý Osteoleamus tetraspis. Jak název napovídá není pravým krokodýlem, resp. nepatří do rodu Crocodilus. Název Osteoleamus je odvozen z řeckého osteon – kost a laimos – krk, či-li kostěný krk. Druhový název tetraspis znamená „čtyři štíty“, tetra – čtyři a aspis – štít.
U tohoto krokodýla rozlišujeme dva poddruhy. O.s. tetraspis – západoafrická forma a O.s. osborni – žijící v Kongu. Areál rozšíření je podobný krkodýlu štítnatému, přesto ale obývá spíše odlišné prostředí. S oblibou se zdržuje v trvalých tůních mokřadů, tropického lesa a savany. Jeho aktivita je soustředěna do nočních hodin. Často si hloubí nory, které mají vstup pod vodní hladinou. Kořist občas loví i na zemi.
V přírodě se vyskytuje asi 25 až 100 tisíc kusů. Rozložení jednotlivých populací je velmi nerovnoměrné.
Tělo tohoto krokodýla je pokryto těžkými kostěnými šupinami. Zbarvení je mnohem tmavší než u předešlých druhů, ale se světlými (žlutými) vzory na hlavě. Dorůstá maximální délky 1,9 metru. Jeho lebka je kratší a vyšší než u rodu Crocodylus.
Zubní vzorec: 4 + 12 – 13 / 14 – 15 (4 pre-maxilárních; 13 až 14 maxilárních; 15 – 16 mandibulárních). Celkový počet zubů je 60 – 64.

Potravu tvoří ryby, obojživelníci, korýši či jiná suchozemská kořist. Dle pozorování se živí rybymi v období dešťů, během záplav loví zemské tvory a v období sucha se spokojí s korýši.

I tento krokodýl je samotář. Hnízdo je postaveno nahrnutím materiálu na hromadu. Samice klade 10 až 20 vajec, ze kterých se líhnou po 85 – 105 dnech mladí. Samice o mladé pečuje, než se dostanou do vodního prostředí.
O tomto druhu krokodýla je toho známo velmi málo a není jasná ani míra ovlivnění jeho početnosti člověkem. Často je chován v zajetí, jako domácí mazlíček.

Všechny druhy krokodýlů jsou chráněny dle CITES (s malými výjimkami) a jsou zařazeny do červené knihy UINC.
Exit mobile version