Afričtí bahníkovití (Protopteridae)

Od Sahary po jih Afriky obývají vodní svět zvláštní tvorové, kteří jsou typickým příkladem, jak jsou někteří živočichové schopni, vypořádat se s rozmary přírody, konkrétně s vysychajícími řekami, zátočinami a jezírky. Období sucha přežívají v zavrtáni v bahně a díky plicním vakům mohou dýchat i mimo vodní živel.

 

Říše: Animalia (živočichové)
Kmen: Chordata (strunatci)
Infrakmen: Gnathostomata (čelistnatí)
Nadtřída: Osteichthyes (ryby kostnaté)
Třída: Sarcopterygii (nozdratí)
Podtřída: Dipnoi
Řád: Lepidosireniformes (dvouplicní)
Čeleď: Protopteridae (afričtí bahníkovití)
Rod: Protopterus (bahník)

 

Bahníci jsou společně s latimériemi příslušníky třídy kostnatých ryb nozdratých a jsou považování za přímé předchůdce dnešních obojživelníků. Existence bahníků, bez výrazných evolučních změn, je z fosilních nálezů prokázána v obdobím trvajícím kolem 400 miliónů let. Jejich genom je složen z 133 miliard párů bází, což je nejvíce mezi všemi obratlovci. V současné době se rozeznává 6 druhů bahníků, ze kterých 4 druhy obývají sladkovodní ekosystémy subsaharské Afriky.

 

• jednoplicní (Ceratodontiformes)
  • australští bahníkovití (Neoceratodontidae)
    • bahník australský (Neoceratodus forsteri)
• dvouplicní (Lepidosireniformes)
  • bahník americký (Lepidosiren paradoxa)
  • afričtí bahníkovití (Protopteridae)
    • bahník Dolloův (Protopterus dolloi)
    • bahník malý (Protopterus amphibius)
    • bahník východoafrický (Protopterus aethiopicus)
    • bahník západoafrický (Protopterus annectens)

 

 

Bahníci obývají bahnité zátoky, zarostlé vodními rostlinami, a mělká ramena řek, která mohou sezoně zcela vyschnout. V období sucha si hloubí v bahnitém dně nory, kde nepříznivé podmínky přečkávají. Hloubení úkrytů provádí na principu hydromonitoru – ryba ústy pozře zeminu a žábrami ji rozmáčenou vyhazuje. Když se dostane skrze bahno k neprostupnému podloží, většinou jílovitému, pracuje podobným stylem, tuhou zeminu smísí s vodou, ústy rozmělní a žábry odplaví. Hloubená nora je hruškovitého tvaru. V okamžiku, kdy je její velikost pro bahníka dostatečná, zaleze do nory tak, aby ocas i hlava po stočení těla vyčnívaly k hornímu otvoru nory. Následně začne vstupní otvor zalepovat částečkami zeminy smíchanými s vodou a slizem, který vylučuje jeho kůže. Tak vytvoří ochranný kokon, v němž upadá do estivace. V tomto stádiu hibernace ryba nepřijímá potravu a nezpracovává jako ostatní hibernující živočichové, například při zimním spánku, své tukové zásoby, ale svou svalovou tkáň. Tím dochází ke snížení hmotnosti a velikosti. Po spánku jsou malátní a nějakou dobu jim trvá než obnoví svalovou tkáň a jsou schopni žít jak před estivací. Experimentálně bylo zjištěno, že ve stádiu estivace mohou přežít až po dobu 4 let.

 

 

Bahník Dollův (Protopterus dolloi) se vyskytuje v západní části Konžské pánve na území Konga a Gabonu. Jeho domovem jsou mělké bažiny, které jen zřídkakdy vysychají. V období maximálního poklesu vodní hladiny (v období sucha), hloubí nory skrze bahnité dno, do lokální louže, kterou propojí s přítokem tak, aby louže nevyschla. Následně sem samice naklade jikry, čímž končí její péče o potomky. Samec pak hlídá jikry do vylíhnutí a zajišťuje, aby se plůdek neoctl na suchu. Také pomocí pohybů ocasem dopomáhá lepší cirkulaci vody a tím i dostatečnému přísunu okysličenější vody. V malé kaluži je potomstvo v bezpečí před dravci a v období dešťů již méně zranitelní potomci opouštějí rodné hnízdo. V té době vypadají jako větší pulci, kteří se dokáží před dravci skrýt v bahně. Období tření je od června do října, v závislosti na lokalitě.
Velikost dospělého jedince může být až 130cm a 11kg. Teplota vody se pohybuje od 24°C do 30°C. V potravě je poměrně nenáročný, pojídá řasy a ostatní vodní rostliny avšak potřebuje i živočišnou složku, jako jsou všechny vývojová stadia hmyzu, bezobratlý živočichové, jikry a plůdek jiných ryb a v dospělosti pojídá i rybky úměrné své velikosti. Zajímavostí je, že v období rozmnožování této druh bahníka přijímá pouze rostlinnou potravu. Pohlavní dimorfismus se u tohoto druhu neprojevuje. Estivace je spíše výjimečná. Chůdovité výrůstky jsou pohyblivé díky svalům v bázi, bývají používány při pohybu po dně i k neobratnému pohybu po souši. Umístění na těle je podobné jako u čtyřnohých obratlovců. Tento druh má čtyřkomorové srdce. Dle IUCN je bahník Dollův na nejnižším riziku ohodnocení.

 

Bahník východoafrický (Protopterus aethiopicus) dosahuje délky až okolo dvou metrů, čímž je jednoznačně největším druhem z bahníkovitých. Žije v povodí řek Nil a Kongo, mnohdy v zabahněných, mělkých a sezóně vysychajících vodách. Vyskytuje se při dně, většinou až do hloubky 20m. Ve jezeře Tanganika se žije pouze při ústí řek, ve Viktoriině jezeře a dalších jezerech na Nilu v celé rozloze jezera. Nejhojnější výskyt je v papyrových bažinách Horského Nilu v bažinách Jižního Súdánu. Poměrně dobře je schopen pohybovat se i po souši, kde se zdržuje častěji než jiní bahníci. Zřejmě zde snáze získává potravu a lépe se mu zde dýchá. Výzkumem bylo zjištěno, že tento druh bahníka získává pouze 1,98 % potřebného kyslíku pomocí žáber a zbylých 98,02% pomocí plicních vaků a kůže. Proto se musí vynořovat přibližně 20x za hodinu, aby se nadechli. Pokud jim v tom něco zabrání, utopí se. Rozmnožují se období dešťů. V husté trávě a vodních rostlinách vyhloubí samec podkovovité hnízdo, kam jedna či více samic nakladou jikry. K hnízdu vedou dvě, někdy i více, chodeb, které mají délku i několik metrů. Hnízdo je vždy v nejhlubším místě chodeb. V období sucha se stává, že se část chodem ocitne nad vodou. Samec aktivně chrání své potomstvo a napadá vše, co se k hnízdu přiblíží. Neustoupí dokonce ani před člověkem. Některá africká etnika z něj mají respekt, jelikož i když se jim bahníka podaří klackem odehnat, za okamžik je zpátky a opět brání hnízdo. Jedinci menší než 35cm mají dominantní složkou potravy hmyz ve všech stádiích. Větší pak jedí i malé rybky, korýše a měkkýše. Nepodstatnou část představuje i rostlinná potrava.
V angličtině je pojmenován jako Marbled lungfish – mramorovaný bahník, což je vzhledem k mramorovanému zbarvení, typickému k tomuto druhu, výstižné. Zbarvení je břidlicově šedé až světle šedé, někdy žlutošedé, s četnými černými skvrnami.

 

Délka života tohoto druhu je 20 až 25 let.

 

 

Obrázek: bahník východoafrický (Protopterus aethiopicus)

 

Bahník západoafrický (Protopterus annectens) dorůstá do délky okolo jednoho metru. Vyskytuje se ve dvou oddělených areálech – od Senegalu, přes Niger, po Čadské jezero, včetně přítoků řeky Chari, jako poddruh Protopterus annectens annectens a od Angoly, jižně od Zambezi po JAR jako Protopterus annectens brieni. Způsob života je podobný jako u bahníka východoafrického. Způsobem obživy patří mezi dravé ryby, kdy majoritní složkou potravy je hmyz. Zajímavostí tohoto druhu je, že může bez potravy vydržet i déle jak tři roky.
Dorsální partie jsou tmavě hnědé s výrazným olivovým nádechem, abdominální partie jsou světlejší. Tělo je pokryté černými skvrnami. Mohou dorůstat velikosti až kolem 1m. V období sucha vykopávají bahníky lidé z bahna motykami a rýči. Lze je najít dle hromádek půdy, připomínajících s trochou fantazie krtince. V západní Africe představuje cenou kořist rybářů. Dle IUCN je tento druh řazen na nejnižší stupeň ohrožení. Životnost tohoto druhu je kolem 20-ti let.

 

 

Bahník malý (Protopterus amphibius) – je nejmenším bahníkem dosahujícím délky maximálně okolo 45cm. Zbarvení je šedé s modrým nádechem, opět s černými skvrnami. Ostrůvkovitě žije od Somálska, okolí Juby, skrze východní Keňu, okolí řeky Tana, po dolní tok řeky Zambezi. Přímou hrozbou stavu tohoto poddruhu je regulace toku pomocí nových přehrad, což omezuje zaplavování lužních lesů v deltě. Celkově jsou zatím dle IUCN hodnoceni na nejnižším stupni rizika.

 

 

Bahníci jsou nádherným případem cest evoluce, kdy příroda našla variantu tvora, který byl schopen přežít stovky miliónů let bez jediné změny, pamatuje Afriku v plenkách a prezentuje přechod obratlovců mezi vodou a souší.