Africké příkopové propadliny

 

Systém riftů, tektonických zlomů, by se dal rozdělit na Afarský trojúhelník (Afars triangle), Východoafrický příkop (Great Rift Valley) a Středoafrický příkop (Western Rift Valley).

Rifty Rudého moře a Adenského zálivu, jenž svou vodní plochu každoročně rozšiřují o dva centimetry, vytváří s Etiopskou příkopovou propadlinou Afarský trojúhelník, někdy nazývaný „troj-uzel“ (střetává se zde Somálská, Arabská a Africká litosférická deska a projevují se diskordantně – oddalují se od sebe). Právě zde je ohnisko geologického dění, kde jde v periodách několika hodin zaznamenat seismická aktivita, a zároveň právě zde je jedinečná možnost pozorovat vznik nových moří a štěpení kontinentu. Zajímavým úkazem tektonické činnosti je Danakilská proláklina o rozměru: 500 x 200km. Jezera Asale (-116m) a Afera (-80m) jsou spolu s četnými různobarevnými solnými útvary důkazem toho, že celá tato oblast byla kdysi pokryta vodami Rudého moře. Nově vzniklý sopečný masiv oddělil proláklinu od moře a odpařená voda zde po sobě místy zanechala mohutné vrstvy krystalické soli.
Z vulkánů této oblasti je nejznámější Erta Ale. Magmatická komora zásobuje „pulzující lávové jezero“ dostatkem tavené horniny tak, že neztuhne ani nevychladne.

Mezi další známé sopky Afarského trojúhelníku patří: Dubbi, Dalloi, Alayta, Manda – Inakir a Ardoukoba.

 

Východoafrický příkop, táhnoucí se od Rudého moře, celou východní Afrikou, až k ústí řeky Zambezi v délce 5000km, se každým rokem rozevírá o několik milimetrů. Nejširší je propadlina u jezera Turkana (přes 300km) a nejužším je u jezera Baringo (asi 70km). Nadmořská výška dna příkopu stoupá až na 2000 metrů nad mořem (jezero Nakuru). Okraj afrického příkopu je lemován velmi úrodnou Východoafrickou vysočinou. Na východní straně se tyčí Mt. Kenya (Kirinyaga – 5199m n.m.), Kilimandžáro (Uhuru 5895m n.m.) a Mt. Meru. Na straně západní pak dominuje Mt. Elgon a pánev Viktoriina jezera. Zajisté nejzajímavější sopkou přikopu je Ol Doinyo Lengai, jenž je Masaji nazývána „Hora boha“. Jedná se o jedinou známou sopku na Zemi, jejíž láva je taveninou uhličitanu sodného. Teplota lávy dosahuje pouze 500°C – 700°C. Původně černá vyvřelina následkem vlhkosti vzduchu do několika dnů zbělá. V okolí hory jsou četná sodná jezírka hýřící pestrou škálou barev. Za zmínku též stojí Teleki´s Vulcano u jezera Turkana, jehož horké výpary z jícnu sopky byly použity pro výrobu elektrické energie. Podobně se horkých výparů využívá též na jihu Keni (Hell´s Gate) v blízkosti Naivashy. Jedná se o nejekologičtější způsob výroby elektrické energie, který by se dal uplatnit na mnoha místech afrických propadlin. Důvodem nevyužívání tohoto zdroje jsou především vysoké vstupní náklady. Východoafrický příkop je znám přírodními rezervacemi jako je Ngorongoro, Serengeti, Nakuru, Aberdare, Samburu, Ruaha, a jiné.

Středoafrický příkop (rift) se táhne od Ugandy, Rwandou, Burundi, D.R. Kongo a Tanzanií až k jezeru Malawi. Po celé své délce jej zaplňují, až na slané jezero Rukwa, jezera sladkovodní. Nejhlubším místem Středoafrického příkopu je dno jezera Tanganyika (hluboké 1470m v nadmořské výšce 772m). Vulkán Nyiragongo v pohoří Virunga rozděluje povodí řek Kongo a Nilu. Podobně jako Erta Ale v Etiopii fascinuje vulkanology netuhnoucím lávovým jezerem. Středoafrický příkop skýtá na svých úbočích útočiště ohrožených primátů – šimpanze (N.P. Gombe Stream a Mahale Mts. u jezera Tanganyika) a goril (N.P. Virunga – Gorila horská a N.P. Maiko, N.P. Kahuzi Biega – Gorila východní ).

Oblast riftových zlomů Afriky sice není nejvhodnějším místem pro život lidí, ale její výzkum může přinést zajímavé poznatky o vývoji Země. Pokud se budou příkopové propadliny v Africe i nadále rozšiřovat, pak se východ Afriky jednou zcela definitivně oddělí od pevniny.