Abu Simbel

Je jedním z příkladů monumentálních staveb egyptských faraónů, který měl ohromit velikostí i dokonalostí. Kterákoliv loď plula po Nilu na sever či na jih, neunikla upřenému pohledu čtyř kolosů, v průčelí chrámu. Kdo má odvahu podívat se blíže, bude se moci seznámit s božskou podstatou Ramsese II., ať již se jedná o jeho božský původ, zastupování Egypťanů ve vyjednávání s bohy ohledně záplav, slunce…, nebo o pozici neohroženého vůdce a dobyvatele, stejně jako mocného vladaře Egypta. Není omylem, že chrám s takovou podstatou se nacházel právě na hranici s Núbií. Armáda, která by prošla okolo, by hned věděla o velikosti toho, na jehož území se nachází. Psychologický efekt byl pak nedozírný. Utkat se s bohem a poštvat proti sobě ostatní bohy, kteří za vladařem stojí, znamená bídný konec útočníka. Dalším faktorem je symbolika a božstva, které v dané době měl Egypt a Núbie velice podobné. Poslední božskou symbolikou je preciznost stavby, kdy chrám byl zkonstruován tak, aby dvakrát do roka byla osvětlena vnitřní svatyně uprostřed chrámu a sice v den narozenin Ramsese II. a v den jeho korunovace. Návštěva Abú Simbelu patří bezesporu k TOP 5 v rámci Egypta.

 

Abú Simbel je archeologická lokalita, přibližně 230km jižně od Asuánu a 40km od Súdánu, na území někdejší Núbie, kde se nacházejí dva skalní chrámy. Jejich stavba začala přibližně kolem roku 1264 př.n.l. a trvala asi 20let, tedy do roku 1224 př.n.l. Chrámy jsou jedním ze sedmi skalních chrámů postavených za vlády Ramesse II. na území bývalé Núbie. Jak čas plynul, chrám se přestal používat a postupně upadal v zapomnění. Je známé, že v 6. století n.l. byly kolosy u vstupu zasypány pískem až po kolena. To je patrně důvodem, proč nebyl poničen jako jiné památky Kopty, Osmany či objeviteli-vykradači.

 

Obrázek: Chrámy Abú Simbel, vlevo Velký Sluneční chrám, vpravo Malý Hathořin chrám.

 

Pravděpodobně prvním Evropanem, který Abu Simbel spatřil byl Švýcar Johann Ludwig Burckhardt v roce 1813. Chrámy se již téměř zcela nacházely pod nánosy písku. Burckhardt se se svým objevem svěřil italskému objeviteli Giovanni Belzonimu, který chrám navštívil v roce 1817 a odnesl vše, co unesl. Vzhledem k tomu, že zde neměl očekávání pokladu, který by mu stál za prozkoumávání chrámu, nechal jej v písku svému osudu. Až Robert Hay vysvobodil severní kolos, avšak na památku jeho obličej vylepšil sádrou. Když Abu Simbel navštívila Amelia Edwards, zdržela se zde 14 dní. Nechala posádku lodi, se kterou přijela odstranit sádru a bílé skvrny obarvit kávou.

 

 

Legenda vypráví, že archeologická lokalita za pojmenování vděčí malému chlapci jménem Abú Simbel, který skrze písky pouště ke chrámům v minulosti objevitele dovedl. V překladu z arabštiny má Abú Simbel význam „Otec obilného klasu“.

 

S rostoucí nutností stavby Vysoké asuánské přehrady bylo jasné, že mnoho núbijských památek, mezi nimi i Abú Simbel, nenávratně zmizí pod hladinou Násirova jezera. Tato hrozba přiměla organizaci UNESCO k uskutečnění záchranných akcí na záchranu několika vybraných núbijských památek. Projektů na záchranu bylo několik. Jako nejkurióznější mi přijde stavba nádrže v přehradě, kdy by do chrámu vedly podvodní tunely. Vyhrál návrh na přesun chrámů o 64m výše a o 200m dále od původního koryta řeky. Přípravné práce začaly od roku 1959, kdy se shromažďovaly především potřebné prostředky pro přesun. Samotné práce začaly v roce 1964. Erodovaný křehký pískovec původní skály byl napuštěn syntetickou pryskyřicí pro zpevnění. Následně byl komplex rozřezán na 1041 kvádrů, přičemž některé vážily až 30tun. Řezy měly šířku maximálně 6mm. Již dva roky od oddělení prvního kvádru byl komplex opět sestaven. Aby vše působilo podobně, jak původní stavba, byla vybudována umělá skála, za kterou se nachází návštěvnické centrum a obrovské parkoviště. Kousek od chrámů bylo vybudováno letiště a několik hotelů. V zálivu na sever od chrámů mohou kotvit výletní lodě.
Přesun chrámu je dodnes považován za největší počin v historii archeologického inženýrství. Celá operace stála více jak 40 miliónů USD a dodnes se splácí. Núbijské památky od Abú Simbelu po Philae jsou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

 

Obrázek: Model přesunu chrámů v Núbijkém muzeu v Asuánu; autor: Zureks.

 

Velký sluneční chrám je zasvěcen bohu Amonu-Re a Re-Herachte. Své místo zde má i kult boha Ptah a zbožštěného Ramsese II. Je právem považován za jeden z nejhezčích chrámů z vlády Ramsese II. v Egyptě.

Průčelí chrámu je střeženo čtyřmi dvacetimetrovými kolosy Ramsese II. s dvojitou korunou Horního a Dolního Egypta. Jeden z kolosů přišel při zemětřesení v roce 27 př.n.l. o svou horní polovinu. Mezi kolosy stojí další členové královské rodiny, přičemž kolosům vladaře sahají svou velikostí sotva ke kolenům. Matka Muttuy je nalevo od bezhlavé sochy Ramsese II., královna Nefertari napravo. Princ Amonhirchepšef je mezi otcovými koleny. Lze zde nalézt i druhého syna a šest dcer.
Nad vchodem do chrámu je socha Re-Herachtea s žezlem a po stranách je reliéfní malba bohyně Maat. Vyluštěním tohoto kryptogramu bychom měli dostat Ramsesovo panovnické jméno – User-Maat-Re. Na podstavcích kolosů jsou vyobrazeni nilští bohové splétající papyrus a rákos okolo hieroglyfu značícího sjednocení. Na vrcholu průčelí je 22 paviánů, zdravících vycházející slunce.
Na levé straně průčelí jsou vyobrazeni v řadě zajatci, na levé (jižní) núbijští, na pravé (severní) asijští. V průčelí před kolosy jsou sochy boha Hóra a boha Usira (Osirise).
V nejzazším levém rohu průčelí se skoro nenápadně skrývá stéla, upozorňující na manželský svazek mezi dcerou chetitského krále Hattusilli III. a Ramsesem II., čímž byl mezi Chetity a Egyptem uzavřen mír.

 

Obrázky: Velký sluneční chrám Ramsese II., kryptogram nad vchodem – Re-Herachet s žezlem a bohyně Maat, zajatci z Asie, nad nimi bohové splétající rákos a papyrus.

 

Při vstupu do chrámu vejdeme do první místnosti tvořící hypostyl, po stranách lemovaný dvěma čtveřicemi sloupů, před kterými stojí desetimetrové sochy Ramsese v Osiriově postaveni (ruce na prsou svírají berlu a cep). Kolosy před jižními pilíři mají na hlavě korunu Horního Egypta, kolosy na severu mají dvojitou korunu. Na stěnách okolo pilířů jsou vyobrazeny výjevy z ramsesových válečných tažení v Sýrii, Libyi a Núbii. Nejpůsobivěji vypadají malby Ramsese II. z Bitvy u Kadeše na pravé stěně. U hypostylu se nachází osm postranních komor, které pravděpodobně sloužily jako skladiště pro obětiny a rituální předměty. Při průchodu do menší sloupové síně lze na stěnách a sloupech pozorovat malby Ramsese a Nefertari s náboženskými motivy. V další místnosti, centrální svatyni, sedí čtyři kultovní sochy, jenž byly kdysi zlaté, což je pravděpodobně důvodem jejich současného značného poškození. Jedná se o boha Ptaha, boha Amuna, zbožštěného Ramsese a boha Rea, bráno zleva doprava. V dni výročí ramsesových narozenin a jeho korunovace při východu slunce paprsky ozářily zlaté sochy v nitru hory. Mezi 20. a 22. únorem a 20. – 22. říjnem lze spatřit Ramsese II. s bohem Amonem po své pravici a bohem Ra po své levici. Bůh Ptah zůstává „skrytý“ slunečním paprskům. Na původní lokalitě chrámu docházelo k osvětlení 21.2. a 21.10., po přesunu došlo k menšímu posunu a k osvětlení soch ve svatyni dochází o den později. Před sochami ve svatyni stojí kamenný kvádr, na kterém kdysi spočívala posvátná bárka.

 

Velký sluneční chrám Ramsese II. je příkladem smyslu faraóna pro monumentalismus, vysvětlení svého božského původu, moci a síly, kterou oplývá. Zajímavostí je fakt, že mnohdy samotní bohové zůstávají ve stínu faraóna. Ve své době byl Ramsesse II. přirovnáván k mocnému lvu, s dlouhými drápy a hrůzostrašným řevem. Dalo by se říci, že ze všech egyptských faraónů se Ramsesse II. nejvíce zapsal do historie, ať už svými válečnými taženími, stavbami, spoustou potomků, dlouhou vládou, která činila neuvěřitelných 67 let, nebo dlouhověkostí, kdy se dožil 96 let!

 

 

Je umístěn přibližně 100m severně od Velkého slunečního Chrámu. V průčelí jsou mezi sloupy podpírající hypostyl devítimetrové stojící sochy Ramsese a Nefertari. Zajímavostí kolosů je, že se zde velikost sochy faraóna a jeho manželky rovná, což je vzácné. U nohou mají opět sochy svých potomků, v zrcadlově symetrickém rozmístění. Vstup do chrámu je zdoben motivem kobry. Interiér chrámu je mnohem jednodušší než u Slunečního chrámu, obsahuje jednu sloupovou síň, dvě postranní komory, vestibul před svatyní a svatyni. Nejhezčí výzdoba je v sloupové síni, kde jsou výjevy jako Nefertari, zbožně pozorující svého manžela, jak likviduje nepřátele Egypta, nebo je zde Nefertari vyobrazena vedle Ramsese při obřadních setkáních s bohy. V samotné svatyni se nachází poničená socha Hathor v kravské podobě. Ve zbytečkách barev stále převládá žlutá, což by mohlo být spojeno s titulem bohyně Hathor – „zlatá“. Náboženské symboly a poukazovaní na spjatost královny s bohy je zde častější než ve Slunečním chrámu.

 

Obrázek: Hathořin chrám královny Nefertari.

 

Chrámy je možno navštívit v rámci zájezdu lodí, nebo jako jednodenní výlet z Asuánu. Jezdí sem i místní doprava. Je zde však omezení, povolující maximálně tři cizince v autobusu. Smluvní dopravu lze také objednat, mohou být ale problémy při policejní kontrole. Další možností dopravy je využít letiště, a pak se vyplatí zůstat zde přes noc a podívat se na světelnou a zvukovou show, při které jsou k dispozici sluchátka se simultánním překladem (Angličtina, Arabština, Ruština, Francouzština… . Čeština bohužel zatím ne).